aneb dění v nefyzických rovinách pohledem zákona příčiny a následku.
Vy lidé jste mistři ve srovnávání se sousedy, Všichni si dokážete obhájit, proč právě vy jste lepší než soused, protože přece máte to a to a on se na to nezhrabal.. atd.
Dovolte nám malé srovnání s námi, vašimi sousedy z Plejád.
Ne samozřejmě proto, abyste si připadali horší nebo špatní, spíš abyste tušili, co všechno vás dělí od toho stát se vyšší civilizací, abyste poznali jiný přístup.. k životu, k dětem, ke Stvoření, a aby se vám mezi tím vším, co jsme zatím v Neviditelném světě probrali, ukázaly další souvislosti.
Proto se uvolněte, a nechte svá těla, aby vám řekla, co čtete. Máte těla, která vyvíjelo mnoho civilizací, z nichž všechny jsou mnohem vyspělejší než vy. Zkonstruovat něco tak dokonalého, jako je lidské tělo vaše věda nedokáže ještě mnoho tisíc let, pokud neopravíte všechny výchozí body vašeho vědění.
Ani jeden z těch bodů neodpovídá pravdě, zatímco vaše těla na pravdu reagují. A vaše těla reagují i na lež. Když žijete ve lži, vaše těla vám to dávají vědět. Když je neposloucháte, odumírají vám buňky a přestávají fungovat celé orgány. Ale tento hrůzný stav vám nebrání „udělat si“ děti a ty děti „vychovávat“.
I vám by mělo být jasné, co všechno to znamená, ale, jak se ukázalo, jasné vám to není, proto je tu naše srovnání.
Každé malé dítě všude v celém vesmíru ví, čeho chce jeho duše tím kterým zrozením dosáhnout. Každý tvor ví, že existuje jen jedna duše, která je podstatou všeho, že se ta jediná duše individualizuje na nespočet relativně samostatných „já“, která si vzájemně umožní prožít to či ono..
..duše, dokonalé vědění má možnost se zrodit v nějakém těle. Vědění je sice vědění, ale k čemu je duši vědění, které nemá vyzkoušené? Prožité? Duše ve svém zrozování sbírají zážitky, a mají v tom určitý systém, kterému se říká vývoj, a mají toho vývoje plán.
Individualizace duše znamená domluvu o dočasném proniknutí do relativní sféry, kde je existence možná jen vůči někomu nebo něčemu dalšímu jako vůči zrcadlu, které té individualizaci duše ukáže, kým je a umožní jí to prožít. Ta slupka oddělující duši v té individualizaci se obvykle nazývá duchem.
Duch je vlastně záměrem, touhou něco prožít, něco si vyzkoušet. Tato touha způsobí dočasné obalení miniaturního kousíčku duše záměrem, a duše, která je jinak všude, je to výplň vesmíru, nabere dočasnou individualitu. To separování není možné v absolutní sféře, musí se odehrávat ve sféře relativní, která už svou vlastní podstatou umožní interakce a následné zrcadlení jednotlivých individualizací jediné duše.
Každý vesmír je určitá hra Stvoření, která funguje podle nějakých pravidel. V tomto vesmíru jsou pravidla: svoboda volby, umožňující vytvořit cokoliv, zákon karmy, který na každou akci přinese reakci, zákon magnetismu, který zaručí, že duše obalená záměrem získá určitý magnetický náboj a bude přitahovat všechno, co jí ten který zážitek umožní získat.. atd.
Je to absolutně dokonalé, a všechny ty zážitky vždycky vedou od jednoho k druhému, v ohromném plánu, kterému se říká vývoj. Jedna nepříliš podstatná drobnost v názvosloví, pokud jsme si takto definovali duši a ducha, jakože to občas některé vaše školy prohazují, je to duch, co se vyvíjí a duše sbírá zážitky.
Někdy se dozvíte název „vyspělá duše“, a ten název je v tomto pojetí poněkud zavádějící. Duše v tomto pojetí je vyspělá vždycky, je to dokonalé vědění, absolutní Láska, která si je vědomá jak celku, tak i jednotlivých oddělení a toho, co chtějí ta jednotlivá oddělení dosáhnout.
Co chceme říct, všechny malé děti jsou v nepřetržitém kontaktu se svou duší a toto všechno ví. V průběhu první obnovy těla na to mají zapomenout, protože dokud víte všechno, nemůžete si v relativní sféře nic prožít. Pokud víte, že jste dokonalou láskou, nemůžete si to vyzkoušet. Musíte napřed poznat, co to znamená láskou nebýt, abyste si dokázali uvědomit ten rozdíl.
Uvědomění toho rozdílu se jmenuje zkušenost a to je to, co duše sbírá. Jedna obnova těla má způsobit zapuštění do struktury té které planety, a duše si vybírá planety a rodiče, kteří podle stupně svého vývoje umožní získat plánované zkušenosti.
Co je podstatné, nepatrná částečka duše je na čestné slovo obalená záměrem, nebo možná byste mohli říct, že je v nějakém bodě zhuštěná záměrem, kterému se říká duch, a ten duch se obaluje tělem.
Potřeba přirovnání, a mně se nechce nic vymýšlet. N. D. Welsh má stejně nejlepší, něco ve smyslu:
Všude na planetě máme vzduch. Když někde postavíme dům, oddělíme část vzduchu od zbytku, ale to neznamená, že je to jiný vzduch, ani že venku nebo naopak uvnitř vzduch není. Vzduch je všude, i když je pravda, že vzduch v nevětraném domě nabírá trochu jiné vlastnosti.
Některé domy má dvojitá okna a trojí dveře, někde jsou jen díry ve zdech, někdo je raději ve stanu a někomu stačí kus vlnitého plechu na čtyřech kůlech. To je docela trefné, protože jsou lidé silného a masivního ducha, a to je dáno velkou účastí ega.. pokud ovšem je to ego pravé. To je v pořádku, některé prožitky bez ega nelze získat.
A pak jsou lidé, kteří přišli na to, že duch je vyjádřením touhy duše, a že není nutné používat ego k jeho zahušťování, že úplně stačí uvědomit si svého ducha jako touhu duše, vědomě tu touhu respektují a snaží se ji naplnit. Jejich duch pak vypadá jako pouhý náčrtek, tušené obrysy v prostoru.
Vesmír má mnoho různě hustých vrstev, kterým říkáme vibrační roviny neboli dimenze, a duch je podle povahy záměru duše proniká do libovolné hloubky, od té nejřidší, nejsnáze ovladatelné a nejpřesnější až do nejhustší, nejhmotnější, a jen těžko přizpůsobitelné.
Vám by velmi pomohlo si uvědomit, že hmotný svět je jen hrubým a těžkopádným znázorněním toho, co se děje ve světech jemnějších.. tato úroveň je tu jen pro vyzkoušení, co způsobují některé hrubé myšlenky, které byste v jemnějších tělech neunesli. Pozemské lidstvo se zabývá velmi hrubými vibracemi.
Nicméně, jsou duše, které se k vám vtělují, protože u vás ještě mají možnost získat zážitky jinde už téměř nedostupné, a to co děláte vy, během pár let vaší výchovy vyrazíte ducha z těla, které ho obaluje, tedy zničíte spojení toho těla s duší, a z toho těla si děláte pracovní sílu a zdroj energetické potravy.
Co děláte s duší je ještě mnohem horší: snažíte se ji požírat, a jelikož vám to nejde, lepí se na vás bytosti, kterým to jde, podstrkávají vám za tím účelem určité myšlenky a nápady, které vy realizujete. Vaše děti se sice brání, ale vy využíváte fyzické převahy a těm bytostem je kousek po kousku zaprodáváte.
Vůbec si přitom neuvědomujete, že vaše děti jsou pokračováním vás samých, jsou vaše jediná naděje, jak se dostat ze zaprodání, které vám způsobili zase vaši rodiče, a pak, když takhle znásilníte a zaprodáte svou poslední záchranu, klepete si na ramena a blahopřejete si, jak dobří jste rodiče..
..místo abyste si klepali na čelo a říkali si: „Co jsme to proboha zase udělali? Rychle to napravit, než bude pozdě!“. Vašim dětem pak implantujete falešné ego založené na těch nejhrubších vibracích, a s ním i cizího ducha, který svou přítomnost zneužívá k vyžírání všeho, na co nedosáhnete vy.
Už jsme řekli, že se svých dětí děláte padlé anděle, a teď už byste mohli rozumět, co to znamená: ten duch, kterému je zaprodáváte je také padlý anděl, ten první, a největší, který už spoustu andělů stáhl k sobě, a velkou část z nich stáhl právě prostřednictvím takových tupých nástrojů, kterými jste v tuto chvíli i vy, jeho zaprodanci, a prostřednictvím larev, kterým zaprodáváte své děti.
Má smysl poznamenávat, že ve vyšších civilizacích nic takového neexistuje? Že všichni absolutně respektují ducha dítěte, vnímají přání jeho duše a jsou maximálně nápomocni jejich realizaci?
Chrámem ducha je tělo. U nás všichni milují svá těla, váží si jich, a zcela respektují jejich potřeby. To se týká i přijímání a vylučování potravy, stejně jako říhání a větrů, týká se to i vzrušení a únavy, týká se to všech přirozených projevů, a tedy i všeho, co tělo umožňuje.
Žádná civilizace v tomto vesmíru nemá dokonalejší těla než vy.. všechna těla jsou stejně dokonalá, všechna dokonale slouží svému účelu, kterým je život ve společenství té které planety či civilizace. (Některé civilizace obývají více planet, tak jako se o to tajně pokouší vaši vládci.)
Země je živoucí knihovnou tohoto vesmíru, nebo aspoň tak byla myšlena, proto vaše těla jsou svými možnostmi nejbohatší ze všech, pochopitelně, protože život ve společenství Země je mnohem rozmanitější než život ve společenstvích jednotlivých planet.
Ve vašem jazyce nelze vůbec vyjádřit dokonalost vašich těl. A krásu. Krása vašich těl odpovídá kráse Země. Je to něco, co nemá ve vesmíru obdoby. Každé lidské tělo je zářící drahokam, stejně jako je drahokamem samotná Země. Je to i něco nesmírně cenného.
A vy jste si nechali nakecat, že vaše těla jsou od ďábla, že jsou špatná, protože se rodí z hříchu, tělesné potřeby berete jako obtěžující a jejich mimovolné projevy včetně emocí máte za nepřijatelné.
Skutečnou a strašně smutnou ironií je, že ďábel ani hřích neexistuje, a vy, jménem těchto zrádných výmyslů poslušně zavrhujete, znásilňujete a co možná likvidujete jak svá těla, tak i Zemi.
Vaše věda je tak slepá, že tento přístup potvrzuje.. resp., vaše věda bylo za tímto účelem založena a výsledky vašich bádání jsou už od prvopočátku manipulovány, abyste se nikdo nedozvěděli pravdu.
A vy jste poslušní a tupí, a chováte se ke svým tělům s doporučeným despektem a přezíráním, a ona vám odchází, ztrácí krásu, živoucnost, po čase životaschopnost a kolikrát i celé orgány a tělesné funkce.
A vy tu lež neprohlédnete, ani když se vám narodí dítě, které má toto všechno v pořádku, energie z něj tryská na všechny strany, za hodinu jí vydá tolik, co většina dospělých tak za týden, a stále jí má dost na rozdávání, a jeho krása a odevzdanost vlastní přirozenosti je příslovečná i u vás.
Ale to vás nedonutí se nad sebou zamyslet, vy si mnohem raději strhnete na sebe jeho pozornost a krmíte se jeho energií. A matky dokonce odhánějí otce, aby si mohly té energie vyžrat co nejvíc. A postupně z něj vyžerete tolik, že ztratí krásu, přijde o své vyzařování a dostane strach, že nebude mít z čeho žít.
Pak se bude snažit krmit vámi, protože od vás nic jiného nezná a nic jiného mu nezbude, a to je pro vás potvrzení, že je dítě od ďábla, plod hříchu, a je nutné jej vychovat. A výchova obnáší úplné znásilnění těla a přirozených reflexů.
A veškerá vaše tzv. péče o tělo vyplývá z pocitu viny, který vůči němu cítíte, když si neproberete a nezahodíte své výchovné direktivy. Neznásilněné, normálně vyrostlé tělo žádnou péči nepotřebuje, je to od Přírody dokonalý chrám ducha.
To je opravdový bonbónek. Sexualita je životní síla, a jakékoliv omezování sexuality v dětech není v žádné vyšší civilizaci vůbec myslitelné. Každé dítě si zkoumá svou vlastní sexualitu, kdykoliv ho to napadne a do hloubky, do jaké je mu to v tu chvíli příjemné. Na cokoliv se při tom kohokoliv zeptá, okamžitě dostane přímou odpověď.. a samozřejmě, absolutně pravdivou.
Co se děje u vás, jsou zákazy a potlačování tak striktní a masivní, jako byste se vaše děti snažili rozmačkat betonovou stěnou. Na otázky buď neodpovídáte vůbec, nebo si vymýšlíte hovadské výmluvy, nebo se na dítě utrhujete a vykládáte mu, že je moc malé a že vás nemá otravovat.
My říkáme, není to vaše dítě, kdo vás otravuje, protože otrávení jste ještě mnohem dříve, než se to dítě narodí, a jste to naopak vy, kdo se v rámci pomsty snaží otrávit jeho.
Výsledkem tohoto přístupu je ubité mrtvolné cosi, s extrémním zájmem o všechno kolem sexu, kdy ten zájem není přirozený a přináší stejně nepřirozené poznatky.. úplné nesmysly, které se skládají do hrůzně zdeformovaného pojetí sexu, a protože sex je jediný způsob, jak stvořit nový život, nutně bude zdeformované i celkové pochopení života a sexuality jako životní síly.
Uvažte, že všechny skutečné projevy sexuality zuřivě schováváte přede všemi včetně vás samých, místo abyste sexualitu sdíleli s partnerem, cpete mu vaše omezení, a žádáte ho, aby vás nechal použít své tělo jako onanovací pomůcku, ženy i muži.
Vůbec se nedivíme, že se za toto všechno před dětmi stydíte, protože to opravdu není nic na chlubení. A váš stud je hrozný. Každá dětská otázka, každá narážka, ba i pouhý pohled vás přivádí do šílených rozpaků. Ale vy to vůbec nevnímáte jako svůj mindrák, vy to pojímáte jako nevhodný zájem a nemístnou zvědavost dítěte.
A místo abyste dítě nechali, aby vám předvedlo, jak přirozeně se lze sám sebe dotýkat, používáte ty nejbrutálnější metody, jak mu jakékoliv dotýkání vlastního těla zamezit, a nejlépe zprotivit, to vše proto, že jste tak strašně zakomplexovaní, že i to vás přivádí do nesnesitelných rozpaků.
Nejhorší metoda je pochopitelně ta, kdy dítěti vnucujete svůj vlastní mindrák, stud, hysterii a pocit hanby.. za jeho vlastní doteky vlastního těla. Vůbec se nedivíme, že vaše sexualita je tak chudá, nicneříkající a v podstatě mrtvá. Vaše životy tomu odpovídají.
Sexualita však ve skutečnosti nemůže být mrtvá, může to tak jen vypadat, a to znamená, že je někde schovaná.. nelze ji zabít, tak ji aspoň potlačujete. A ona se dere ven. Základní vlastnost života je ta, že chce být užíván a nesnese spoutání, a životní síla se podle toho chová.
Děti ve vyšších civilizacích navazují známosti svobodně, v každém okamžiku života. Můžou přijít kdykoliv a za kýmkoliv, nenajde se nikdo, kdo by je odháněl nebo ignoroval.
Vaše děti většinou mají tytéž tendence. Ale jednak je málokdo přijme, a jednak mnoha z vás rodiče přímo zakazují bavit se s cizími lidmi. A vy jste si navzájem cizí skoro všichni.. vaše děti kolikrát nemohou přijít ani za svými rodiči, ale i když mají potřebu s někým komunikovat a rodiče je odeženou, za cizími je také nepustí.
Vzhledem k tomu, že ve vyšších civilizacích nebývá zvykem zahalovat těla ani schovávat sexualitu, nemají tam děti potřebu slídit a snažit se domáknout, o co jde. Jejich milostné vztahy jsou proto milostnými vztahy a přicházejí jako způsob, jak do hloubky poznat druhého člověka i s celým jeho světem.
Milostný vztah je sdílení sebe a svého světa s partnerem.. partneři si vzájemně dávají prozkoumat své světy, v důvěře, rovnosti a lásce. Bez těchto ingrediencí to mimochodem není možné zrealizovat.
U vás děti slídí, špehují, zkouší.. programově hledají vysvětlení toho, co se před nimi schovává, co se jim zapovídá a zošklivuje. Jejich zvědavost není přirozená, je uměle vybuzená.. spíš přebuzená, a jejich zájem o druhé lidi se točí výlučně okolo druhotných pohlavních znaků.. s vyjímkou těch, kdo přistoupili na zošklivení a ten zájem potlačili opravdu důsledně. O to horší může být jeho znovuobnovení.
Věc je velmi zkomplikovaná tím, že vaše schovávání pohlaví a sexuality obnáší i ztrátu celistvosti, znamená to polovičatost, takže lidé nehledají ani tak partnery, jako hlavně doplňky, a i to se týká hlavně pohlavních orgánů. Sdílení a vzájemné prozkoumávání svých světů nehrozí, protože lidské půlky nemají žádný svět, který by bylo možno prozkoumávat.
Milostné vztahy proto u vás nejsou milostnými vztahy, protože u vás srostou dvě půlky v jedno monstrum o dvou tělech a jedné energii, a jako takoví nemají co sdílet, a jediné, co vůbec mohou udělat, je zkusit společnými silami nějaký svět vytvořit.
To se u vás dost často někomu podaří, a je pravda, že občas se najdou páry, které vzájemně takto vzniklé světy sdílí. Bohužel, většinou to dopadá tak, že jen co ten svět začne k něčemu vypadat, začnou se o něj ti dva přetahovat, až nakonec ho roztrhají na kusy.
Jiná možnost vlastně ani není.. nelze žít dva životy s jednou energií..
Zdeformované pochopení života, poničené vztahy k pohlavním orgánům a extrémní zvědavost způsobují, že když se spoutaná sexualita vydere na povrch, nebude ten projev přirozený. Vaše sexualita je nesmírně bohatá na nejneuvěřitelnější úchylky. Toho jste si i všimli..
..ale ve skutečnosti je úchylkou i to, co pokládáte za přirozené. Co je přirozeného na schovávání sexuality, před ostatními, před dětmi, sami před sebou? Je přece jasné, že se sexualita bude snažit dostat na světlo. A spousta se jí dostává na internet. Co je na tom přirozeného?
Je to jen přirozená reakce na schovávání sexuality, které vede ke strašné prudérnosti a přetvářce. Nelze se divit, jak to pak dopadá.. lidé sexují, sice schovaní před ostatními, ale nahrávají si to a pak to nahrají na web. A už nevidí, kdo se tím krmí a jak je to zpětně ovlivňuje. Komu slouží internet?
Mimochodem, když kvalita příčiny odpovídá kvalitě následku, jaké děti se mohou zrodit z takového sexu?
Nikdo v naší společnosti by si nedovolil zplodit dítě, kdyby měl problémy třeba se zrakem. Každému je jasné, že by nutně poznamenal další, nevinnou bytost. Karmická zátěž, která si tímto vytváří je strašnější, než si dokážete představit. U nás to všichni ví. Vy všichni jste to mohli vědět také, ale lidem, kteří vám jsou schopni tyto pravdy sdělit se vysmíváte, znemožňujete je nebo zabíjíte. A neberete je vážně.
Děláte si děti, aniž byste sami byli v pořádku. Každým svým nádechem se na nich podepisujete. Když se brání, odsuzujete je a trestáte. Co si o sobě myslíte? A co si myslíte o své budoucnosti, když akce se rovná reakci? Myslíte, že vám vaše děti prominou?
Vaše děti by vám prominuly. Víme to bezpečně, protože mnoho dětí jsme vám darovali a víme od nich všechno. Vaše děti by vám prominuly, kdybyste z nich nedělali stejné otroky, jakými jste sami. Vaše děti vám přinesly pravdu. Ale vy tu pravdu neberete a děti za ni trestáte, vnucujete jim vaše lži a problémy. Jak vám mohou prominout, když v nich všechno lidské ubijete a náhradou od vás poznají jen odpor a násilí?
Procházeli jsme týmiž nástrahami jako vy. Můžeme zodpovědně prohlásit, že je lze vyřešit. Ale vyřeší je jen civilizace, která si přizná pravdu a úplně se pravdě oddá. Civilizace, která to neučiní, zahyne. Vše co bují nesprávným směrem se nakonec zničí samo. Toto vidíte dnes a denně v přírodě. Myslíte si, že vaše příroda je vyjímkou? Že funguje jinak než zbytek vesmíru? Možná se opravdu cítíte být jejími pány..?
Aby bylo jasno, nikdo vás nesoudí. Všichni kromě vás vědí, že to není potřeba. Je tu zákon příčiny a následku. Jste mu zcela podřízeni. Podléhá mu každá vaše myšlenka. Každá myšlenka má svou příčinu a svůj následek. Vy se můžete rozhodnout, jaký ten následek bude, když zaujímáte k té které myšlence postoj.
Až ten zákon pochopíte, budete moct jít dál. I vaše věda se pohne. Dalo by se říct, že začne znovu, v pokoře a soucitu, protože tam můžete najít pravdu a začít vědět. Do té doby jste jako mravenci, kteří si vymýšlí zkazky o původu a určení zeměkoule, přičemž několik mravenců těmi zkazkami ovládá celé mraveniště.
Kdo jim to poradil? A proč?
Další věc se také týká dětí. Stavíte své děti proti jiným dětem. Tím umožňujete, aby se někým nechaly stavět proti někomu jinému, přičemž je neustále někdo ovládá. Učíte je být otroky.
U nás by kdokoliv okamžitě položil život, aby jeho dítě uniklo otroctví. U vás je to přesně naopak. Místo abyste osvobodili sebe, uděláte si děti a přesvědčujete je, že otroctví je ten správný model pro život. Jste normální? Pak i vaše děti takové budou.
Když své děti postavíte proti ostatním, nutíte je, aby byli „lepší“ než ti ostatní. Jediné, čeho tím dosáhnete je jejich frustrace z každého neúspěchu, ale to vám nevadí, to je vlastně vaším cílem. Jejich frustrací je pak ovládáte a říkáte „jen ať si zvyká“. A na co? No na otroctví, na co jiného?
Ale dokud neosvobodíte své děti, nedokážete osvobodit sebe. Tak je to.
Osvobozování dětí je naše největší lekce. Proto to známe a proto se vás snažíme osvobodit, protože vy jste v jistém slova smyslu také našimi dětmi, a naši předci byli jedni z těch, kdo se v daleké minulosti přičinili o pád Člověka. Naše civilizace mezitím duchovně hodně vyspěla, a naším domovem už je Láska.
Váš vztah k dětem je zase nenávist. Vaše děti vám ukazují, o co všechno jste přišli, proto je nenávidíte a vzpomínáte na dobu, kdy ještě nemluvily (a z vašeho pohledu nechápaly, co po nich chcete) a jejich chování bylo tímto vaším nepochopením „omluvitelné“.
Když děti začnou mluvit, ukáže se, že vám celou dobu rozuměly, jenom s tím nesouhlasily a proto si dál jely svoje. Děti nejsou otroci. Někteří z vás to dokázali poznat, ale snad nikdo z vás se s tím nesmířil. Z vašeho pohledu je přirozené dítě strašná ostuda a všichni děláte všechno pro to, abyste ho té přirozenosti zbavili.
U nás je vztahem k dětem láska a úcta, jejíž kvality nelze vaším jazykem vyjádřit. Někteří z vás dokáží užasnout nad zázrakem života, nad zázrakem zrození. Tam někde to začíná, když žasnete nejen rozumem, ale hlavně srdcem, a necháte to srdce, aby se v tom úžasu úplně rozplynulo.
Pak a jedině pak můžete i ve vašich tělech zahlédnout víc, protože to je ten stav, kdy se začínají aktivovat další procenta mozkové kapacity.
Až z tohoto stavu začne vycházet vaše věda, budete mít šanci začít vědět.. zatím jste nepochopili ani tolik, že když vaše věda zkoumá Život pitváním mrtvých těl a rozbíjením atomů, nemůže skutečné poznání získat. Získáváte jen duchaprázdné lži, zvrácené choutky a zhoubnou karmu.
No a až zahlédnete víc, vašeho srdce se zmocní pokora. Pokora nemá nic společného s vaším pokořením slabších. Pokora je souznění vašeho vědomí s vědomím celku. Pokora je to, co vám umožní přestat s tou směšnou a vražednou hrou na pány tvorstva.
Vždyť mezi vámi není jediný člověk, který dokázal zvládnout sebe, jak byste chtěli zvládat tvorstvo? Úporným vývojem jste si otevřeli nějakých patnáct procent kapacity mozku, a to ještě jen někteří, a to ještě je jen to, co by se vám otevřelo samo, kdybyste vnímali svět srdcem.
Vzpomínáte si na Ježíše? Po pár dnech na poušti měl v provozu víc než polovinu. Máte o něm málo pravdy, ale i z toho mála je poznat, že si nehrál na pána tvorstva. Naopak, říkal, že to co on dokáže každý, a spoustu lidí to ještě stihl i naučit. Ale většina lidí se už tehdy nedokázala obejít bez otroctví. A co vy?
Otroctví je mocenská hra. Hrajete si na mocné a bezmocné. Všichni se hojí na slabších, a naprostá většina z vás se hojí na vlastních dětech, na pokračování vás samých.
A jelikož vlastní rány nelze zahojit na někom jiném, hojení není hojením a naopak se prohlubuje vaše závislost na mocnějších. Držíte se v otroctví neboli v mocenské hře.
Uvědomte si, že nejste pány tvorstva, a uvědomte si to srdcem. Pak přestanete mít potřebu týrat vaše děti. To je jediný způsob, jak je můžete osvobodit. Musíte osvobodit sebe.
Původně se vám děti rodí jako živoucí pomoc při vašem osvobození. Už jsme to říkali mnohokrát, i zde v Neviditelném světě. A budeme to říkat stále, dokud to nepochopíte.
Ve skutečnosti jsou děti ve všech civilizacích pomocníky rodičů při řešení vývojových úskalí, tedy nejen pro vás. Ten rozdíl je v přístupu k dětem. Všude jsou děti nejen milovány, ale i uctívány a absolutně respektovány. Je jim věnována všemožná péče, ve smyslu nezbytně nutná. Hned to vysvětlíme.
Ve vyšších civilizacích všichni ví, že děti jsou jejich pokračováním, že nesou stejnou inteligenci jako oba rodiče dohromady a že ukazují jedinečný způsob, jak ty dvě inteligence spojit. Proto je péče omezena na nezbytně nutnou, aby nic nepřekáželo dětem v tvoření jejich vlastního života.
Nezbytně nutná péče tedy znamená pouhé provedení dítěte po světě dospělých, přičemž dítě na to svobodně reaguje a z jeho reakcí se rodiče učí. Pokud se dítěti něco nelíbí a má dostatek svobody, ihned zařizuje nápravu. K tomu dítě ve vyšších civilizacích okamžitě dostane vše potřebné.
Vše potřebné znamená svobodu činit, co uzná za vhodné, znamená to neomezený prostor, a znamená to i maximální snahu rodičů porozumět jeho přáním a pochopit, co se dítě snaží vytvořit. Samozřejmě, není vždy všechno úplně možné, ale rodičovská snaha vyjít dítěti co nejvíc vstříc plodí důvěru.
Tu důvěru samozřejmě nezíská ten, kdo s dítětem nekomunikuje jeho jazykem. Pro naprostou většinu vyšších civilizací toto nepředstavuje žádný problém, protože všechny děti – i ty vaše – jsou důsledně telepatické. U civilizací, které se ještě nesjednotily to dorozumění mají složitější, ale také to jde.
Ale rozhodně se nikde nestává, že se dítě rozeřve a matka mu začne cpát různé věci a úplně slepě zkoušet, čím by to mohlo být, místo aby se mu podívala do očí a prostě to věděla. A na Zemi existovaly civilizace, kde toto beze zbytku zvládaly nejen matky, ale i otcové, a většinou i všichni členové společenství.
U vás však se běžně stává, že když matka vyzkouší všechno, na co si vzpomene a dítě stále řve, začne ho mlátit, a ještě mu přitom oznamuje, že to je proto, aby mělo proč řvát.
Fyzické rány přebolí, ale křivda a zhnusení z tak hulvátského chování zůstává, a zranění jemnohmotných těl od takových slov také. To za ně se pak děti mstí..
..a kdybyste jim to dovolili, děti by se z toho dostaly a nic by jim nebránilo vám být zase pomocí, ale vy jim to znemožníte a tím se o to všechno připravíte. A bohužel i je. A týká se to samozřejmě jak matek, tak i otců, a právě tak prarodičů a dalších..
Takže ne, vaše děti pro vás nemůžou fungovat jako pomoc, dokud tento přístup nezměníte, a pokud už jste způsobili nějaké takovéto křivdy, úplně jakékoliv, tak dokud je nenapravíte.
Pro ostatní ovšem fungovat mohou.. ale vy se jim snažíte znemožnit i to, strašíte je vylhanými nebezpečími a zaprodáváte je tak astrálním larvám a dalším hrůzám.
Jak si to můžete dovolit? Nemáte úctu k živým bytostem? K dětem? K životu? K andělům?
Už jsme řekli, že děti se rodí jako pomocníci. To znamená, že ve skutečnosti jsou všechny děti anděly. I vy tak někdy nazýváte vaše děti.. škoda, že to většinou nemyslíte vážně, a když ano, neposloucháte se a tu velikou osvobozující pravdu neslyšíte, ani když ji vyslovíte sami.
Je z toho dokonale vidět váš vztah k Andělům.. jak jste se zachovali ke Kristovi? K Buddhovi? K Mohamedovi? Atd.
Nebeské srovnání není náhodný název. Do všech civilizací se občas inkarnují duše, které stupněm duchovního vývoje patří do společností mnohem vyšších, a podobně jako normální děti svým rodičům přinesou potřebné impulsy k dalšímu vývoji, tito Andělé přinesou impuls celé společnosti.
Je pravda, že v méně vyvinutých společnostech občas někdo neuspěje. A u vás? U vás neuspěl nikdo. Všechna poselství, která vám kdo zanechal – a dostali jste jich a stále ještě dostáváte nepřeberné množství – všechna se k vám dostala překroucená.
Místo jasné a čisté pravdy se k vám dostaly rozpory, vy jste na to skočili, a celou dobu se mezi sebou perete o jednotlivá slova, přesně jak to zamýšleli ti, kdo vám to překroutili. A nepřestali jste se prát ani když se k vám dostaly např. apokryfy. Tam je pravda jasně vidět. Ale vy jste se jim vysmáli a perete se dál.
To je váš přístup k Andělům.. stejný jako k andělům, vašim dětem. Výsměch a válčení.. nepřetržité, nekonečné válčení všech proti všem a především proti Pravdě, Lásce, Životu, Důvěře a Radosti.
Všechny tyto hodnoty jste zahodili a věnujete se chmurám, hladu a strachu a nechcete dopustit, aby cokoliv prosvětlilo vaše dokonale zachmuřené přežívání v temných světech vašich pseudoživotů.
Aby bylo jasno, je to vaše volba, ale měli byste vědět, že rozsekané podvědomí, ubíjený duch i odstrkovaná duše jednoho každého z vás řvou o pomoc, o slitování, o čas na nápravu..
..na to, že jste jedna nepatrná civilizace na jedné nepatrné planetě vydáváte řev, který je slyšet po celém Stvoření, nejen v okolních vesmírech. Všude se o vás ví, všichni ví, co se u vás děje, protože všichni ten řev slyší, jen vy o ničem takovém nevíte.
Co vlastně chcete? Rodí se u vás spousty Andělů, protože vaše situace je kritická a protože se vám spousty civilizací snaží pomoct. Dáváme vám my i jiní své vlastní děti. A vy na ně používáte výsměch a válčení, a nejste spokojení, dokud neřvou o pomoc stejně jako vy sami.
Co vlastně chcete? Rodí se u vás i spousty ANDĚLŮ, takových, co jako andělé fungují třeba i pro celý náš vesmír, rodí se jako tělesně nebo mentálně postižení, aby byli uchráněni té vaší šílené výchovy a mohli vyzařovat Mír, Klid, a Lásku. A vy je zavíráte do speciálních lágrů, aby nenarušili vaši „společnost“.
Co vlastně chcete? Děláte z vašich děti padlé anděle, a z našich a dalších darovaných dětí padlé Anděle.
Co vlastně chcete, když se každá akce rovná reakci?
A máme pro vás ještě i jiné otázky. Ty otázky jsou pro vás. My na ně odpovědi známe. Když se necháte dotázat a pravdivě si odpovíte, najdete cestu z nejhoršího.
A nemyslete si, my víme, že vaše výchova byla strašnou zrůdností, víme, že vám zakázali vidět v rodičích a vychovatelích a dalších autoritách cokoliv špatného, že jste tím přišli o možnost se bránit nebo aspoň pomstít, a že jedinou možnost pomsty máte na slabších jedincích a především na svých dětech.
Víme i to, že vás připravili o přirozený zdroj energie a že vás svým vlastním příkladem naučili krmit se svými dětmi, vyžírat jejich nevinnost, přirozenost a veškerou energii, o kterou ty děti dokážete připravit.
My to víme. A proč to nevíte vy?
Proč nevidíte, jak strašná zrůdnost to celé je, a kam to celé vede?
Proč nevidíte, že děti vyrostou a všechno, co podstoupily oplácejí všem lidem, na které dosáhnou?
Proč nevidíte, že se ve vaší „společnosti“ všichni perou se všemi?
Asi opravdu věříte, že se lidé rodí špatní, že? A to jste nikdy neviděli mimino? Nikdy jste neobdivovali tu dokonalost, pro kterou nemáte ani slova? Nikdy vám nedošlo, že se ta nádhera a krása v lidech neztrácí sama od sebe?
Proč vám nedochází, že to všechno zlo má kořeny ve vaší vlastní výchově?
A když už jste přistoupili na vaši výchovu, jak se chcete mezi sebou domluvit?
Když se neumíte mezi sebou domluvit, proč děláte heterosexuální vztahy?
Když se neumíte domluvit a děláte heterosexuální vztahy, proč děláte děti? I vám musí být jasné, že vaše neschopnost domluvy se na nich musí strašně podepsat. I vy musíte vidět, že jim, nevinným tvorům, strašně ublížíte.
A konečně, když už si za těchto okolností uděláte děti, proč jim nutíte stejná omezení, jaká vnutili vám? Vždyť musíte vidět, že nikdy nebudou šťastné, že naopak budou zoufalé a budou se dusit ve vaší „společnosti“, že se nedokáží s nikým domluvit a nebudou schopné lásky.
Chápete?
Matky »»
© dirosloví.cz | Průvodce diroslovím | Mapa stránek | Ke stažení | Meta info