aneb dění v nefyzických rovinách pohledem zákona příčiny a následku.
Nevinnost je, jak sám termín říká, absence viny.
Viny?
Vina jako taková ovšem neexistuje. Jsme ve vesmíru založeném na příčinnosti, ne na vině. Příčinnost znamená udělat akci a obdržet reakci.
Vy jste ale naučení obdržet buď potvrzení, že „děláte správně“, nebo pocit viny. Pocit..
Jenže, ani pocit viny není reálný, byl vám implantován, a to ve výchově, když jste se „provinili“ proti zavedeným pořádkům vaší pseudospolečnosti, neboli když jste nesplňovali představu, kterou o vás měli vaši pseudovychovatelé: „Styď se, když děláš to a to!“.
Žádné dítě nechápe, co to je stud. Žádné dítě nezná pocit viny. Tyhle zrůdnosti se děti musí teprve učit, aby jimi mohly být posléze ovládány, aby mohly vyrůst v dobré otroky. Podstatné je, že pocit viny vychází ze strachu, a strach je protipól lásky. Láska je to, co je, strach je to, co není.
Vnucení provinilosti znamená pro nádheru dětského čistého a nevinného Bytí strašnou, drastickou změnu. Rodiče, kteří přivedou děti do strachu, aby ho mohli lehčeji ovládat, ho zároveň odvedou z lásky. Tím dítě ztratí své nádherné vyzařování a začne se podobat svým rodičům, kteří vyzařují strach.
Snad všichni rodiče přitom chtějí, aby je dítě milovalo.. jenže, jak by to mohlo dokázat? Dítě odvedené z Lásky začne naopak vyžadovat pozornost, protože k růstu potřebuje hodně energie, a bez Lásky ji nemá kde jinde vzít. Rodiče však nejsou ochotni poskytnout ani non-stop pozornost, a dítě si ji musí vynucovat. Používá k tomu dramata, hry, které připravují ostatní o energii, které od rodičů odkouká, a v nichž je brzy mistrem.
Rodiče však neřeknou, že dítě roste a potřebuje energii, rodiče řeknou, že dítě zlobí a je tedy špatné. Po kom ono jenom je? A začnou se s ním o tu energii přetahovat. To je hnus, co? Vina se hodí na dítě, dá se za pravdu církvi, která tvrdí, že dítě se rodí z hříchu a je tedy špatné a musí se tedy vychovat.
Děti však rodičovské shazování viny ignorují, a pocit viny tak zůstává rodičům. To je pro ně šance si uvědomit, že vina neexistuje a zařídit si čistý život, ovšem tuto šanci zatím dokázalo využít jen pár lidí.. za celou dobu trvání lidstva.
Většina lidí s emocemi neumí nijak pracovat, a když má někdo nějaký pocit, obviňuje z toho ostatní, a začíná to právě tím, když rodiče vnucují pocity viny svým dětem. Děti se od nich tento přístup naučí a dokud v emoční oblasti nepodstoupí převýchovu, nebudou v této rovině svéprávné. Hle, kořen otroctví..
..je to tak, lidské otroctví je založeno na permanentním pocitu viny, který pramení z toho, že lidé prohlásili všechno přirozené na špatné, a protože nikdo nedokáže popřít či ubít celou svou přirozenost, připadají si skoro všichni lidé, že jsou špatní a cítí se za to provinile. To umožňuje jejich zotročení.
V této kapitole je nám probrat jednotlivé druhy provinilosti a navazující způsoby otročení. Všechny ty způsoby mají společné jedno: vštípený (implantovaný) strach, který vás nutí dělat něco jiného, než byste normálně dělali.
Tady začínáme brousit do magie, byť zatím jen velmi obecně, pročež budiž hned na začátku řečeno, že magie jsou slova. Slova, která něco někde způsobí. Pokud někdo chce slovy něco způsobit, musí na vás mít určitý vliv, protože vy na ta slova musíte někde v sobě kývnout.
Někdo je natolik přesvědčivý, že kývnete hned, jistí lidé vám naopak jisté věci „musí opakovat tisíckrát“, aby slova zakořenila, vzešla a začala působit. Někdy to nezabírá, což znamená, že i magii se lze ubránit. A to lze.
Magie se používá k ovlivnění osob, zvířat, rostlin, věcí, počasí.. typickým příkladem je výcvik psa, a samozřejmě výchova člověka. Jak naznačuje sám pojem ovlivnění, jde o zmanipulování někoho nebo něčeho do jiné podoby nebo funkce.
Magii bychom mohli rozdělit podle využití nebo zneužití na bílou a černou, dělí ji tak hodně lidí, a má to jeden háček: kdo dokáže říct, že využití nebylo zároveň zneužitím? A když jsme v tom, kdo dokáže říct, co je pro koho dobré nebo zlé? Vždyť je to tak relativní.
Mnohem spolehlivější je rozlišování podle toho, odkud vyšel impuls a jakou nesl kvalitu. Jednoznačně kladné jsou milující impulsy soucitícího srdce, zbytek vychází ze strachu.
Pojem soucitícího srdce je však pro vás matoucí, protože vy láskou jmenujete hrubé závisení na druhém člověku, a ego, které se bojí, že o něj přijdete sídlí také v srdci. Tomu strachu vy říkáte láska a vaše magie jde většinou na svázání toho dotyčného. Soucit říkáte té vaší znásilněné empatii, která vám slouží ke kontrole partnera. Rozlišení magie je u vás zatím velmi komplikované a ošidné.
V tuto chvíli však stačí vědět, že magii používají rodiče proti svým dětem, aby jim zamezili vyrůst v člověka a donutili přijmout otroctví. Základní způsob je vštěpování.. a vštěpování je extrémně nebezpečná věc. Vštípených zásad se velice těžko zbavuje. Pokud vám někdo vštípí nenávist k čemukoliv.. strach z čehokoliv..
Vštípení znamená, že něco přejmete, aniž byste věděli, o co jde. Matka vám nijak nezdůvodní třeba strach z pavouků, dozvíte se jen, že jsou pavouci hnusní a odporní. Její strach přejmete, když vás několikrát vyleká hysterickým ječením: „Pozor, pavouk, nad tebou!!!“.
Podobně se dá přejmout otcova nenávist k nějakému fotbalovému mužstvu.. při třetím sledování zápasu tohoto mužstva se přistihnete, že je nenávidíte také. Jako důvod se dozvíte, že jsou to burani a sráči.
Podobně se naučíte všem základním komplexům, které jsou potřebné k tomu, abyste zapadli do této společnosti. Ono totiž musíte být hodně zamindrákovaní, abyste ryzí otroctví viděli jako lukrativní pracovní nabídku, abyste určitou lidskou trosku viděli jako ideálního partnera, a abyste své rodiče poslouchali až do smrti.. do vaší smrti, protože ani smrtí rodičů se nic nemění na tom, že jim nesmíte udělat ostudu a tedy musíte dělat přesně to, co po vás chtěli, a co vám za tím účelem vštípili.
Jinými slovy, nesmíte zradit jejich výchovu, tedy nesmíte opustit jejich představu o vás. Ono se to sice občas někomu podaří, většina civilizace však zůstává nadosmrti otroky své výchovy.
Jak se to zařídí? Implantací. Není na světě člověk, kterému by nebyl implantován nějaký strach. Většinu implantátů dostáváte formou vštípení, což je dost bolestivé. Abyste věděli, jak vštípení přesně funguje a co obnáší, vzpomeňte si na jedno vaše vlastní úsloví, které přirovnává člověka k planému stromku.
Co se u vás dělá s planým stromkem? Nechá se vyrašit, a v určité době se kus nad zemí odřízne, kousek se ještě vyštípne a do toho vyštípnutého místa se vsadí roub.. vštípí se kus cizího stromu. Totéž dělají rodiče se svými dětmi, a stejně jako ten stromek v příkladu, ani ty děti už nikdy nejsou samy sebou.
Vštípení je tedy jedna věc, to, co tomu předchází je věc druhá – rodiče nechají růst fyzické tělo se základními funkcemi, zbytek odříznou a naroubují vám lži vaší společnosti, a podle těch rostete dále. Bohužel, ne v člověka.. lidství je to, co z vás odřezávají.
Lidství je mužství a ženství v jednom duchu i těle. Nicméně, pro rodiče jste chlapeček NEBO holčička, tudíž to první, co z vás odřežou je ženství nebo mužství. Kdo to kdy viděl, aby si oškliví chlapečci hráli s panenkama a hodné holčičky s autíčky a se zbraněmi?
Vy říkáte, že ženy mají rozvinutější sociální a rodinné cítění než muži a muži jsou zase techničtější, ale jak to může dopadnout, když chlapce vyhazujete od panenek a dívky od technických hraček? Vaše sociální průzkumy jsou úplně mimo, protože nepočítají s vlivem výchovy a dělají jenom průzkumy a soupisy vzniklých mindráků. Pak vám statisticky dokazují, jak tupě jste naletěli vaší výchově.
Dívky dostávají panenky a organizují jim život, vymýšlejí pro ně příběhy, vztahy a zápletky. Jako dospělé dělají totéž se svými rodinami. Chlapci dostávají autíčka, nářadí a zbraně, a trumfují se tím, jaké kdo má na svých hračkách technické vymoženosti a kdo má lepší zbraně.
Jakými matkami pak mohou být takové dívky, když každé dítě je pro ně jen další panenkou, se kterou si mohou dělat cokoliv chtějí, a jakými otci mohou být takoví chlapci, když jakýkoliv kontakt s panenkami pro ně znamená výsměch a odhánění?
Jak hodné mohou být holčičky, když si zrůdné křivdy a bolesti z výchovného odřezávání jejich bytostí mohou hned vybít na panenkách, na nichž se učí být správnou matkou? A kolik agrese se střádá v chlapcích, když nic takového nemohou, zato dostávají zbraně? Chápete tu zrůdnost?
Děláte v lidech mindráky, páni tvorstva, a pak se tomu statisticky vysmíváte.
Děti spolu válčí stejně jako dospělí. Tzv. dětská krutost ani zdaleka sice neodpovídá krutosti dospělých, ale je mnohem lépe vidět, protože se ji děti teprve učí schovávat. A vaše pokrytectví došlo tak daleko, že o dětské krutosti mluvíte jako o něčem přirozeném. Je to dokonce oficiální výrok vaší „vědy“.
Na dětské krutosti nejlépe poznáte, co jste zač, resp., poznali byste, kdybyste se svou krutost nenaučili důsledně přehlížet. Proto u vás mohou existovat tak strašné věznice, vyhlazovací tábory a obchod s lidmi. Tohle dělají většinou muži, protože pustit k něčemu takovému ženy, lidstvo už by dávno skončilo.
Muži si – v souladu s výchovou – vybíjí agresi, které jsou vystavováni, vybíjí si ji na dospělých a používají k tomu zbraně. Kromě toho spolu soupeří, kdo má víc vymožeností, lepší auto, hezčí ženu, výkonnější děti atd.
U žen je to mnohem složitější a budeme se jimi ještě mnoho zabývat, ale pro tuto chvíli nám stačí vědět, že už v mateřské škole se dívky vzájemně triumfují, která už zná víc omezení neboli mateřských návodů, jak na co a především jak na koho jít, aby dosáhla matkou požadovaných výsledků.
Trumfují se tedy, která je lepší matkou, a učí se tím základní pravidlo té nejzvrhlejší formy matriarchátu, které praví, že lepší je ta, která má vycvičenější potomstvo. Když už víme, že výcvik probíhá za účelem zotročení a znamená výrobu mindráků, můžeme se konečně dopracovat k plnému významu vašeho pojmu výchovy.
Vaše výchova slouží ke znepřátelení lidí, kteří jsou pak dokonale ovladatelní. Vás může manipulovat kdokoliv si usmyslí a jakýmkoliv způsobem se mu zachce, protože na všechny způsoby jste ze své výchovy navyklí příslušně reagovat. A reagujete už na myšlenku..
..mindráky vedou k nejistotě a pochybnostem, zda jste dobří, to vede k soubojům, které mají za účel dokázat, že jste lepší než váš protivník, a z výsledků si odvozujete, nakolik dobrými jste. Soubojů je tolik, že se slévají v neustálé válčení, a to ve všech rovinách a situacích.
Základní komplex máte z toho, že jste chlapeček nebo holčička, proto nejzásadnější válku vedete proti opačnému pohlaví, a vítězstvími se chlubíte mezi „svými“. To ovšem není všechno. Válčíte se sourozenci, abyste byli lepšími v očích rodičů, vedete války se spolužáky, aby vás lépe hodnotili učitelé, bojujete s kolegy, aby vás ocenil šéf.
To vše má jednu vlastnost společnou: jde vám o uznání, že jste dobří. A kde se ve vás vzala tak ukrutná potřeba mít zvenčí potvrzeno, že jste dobří? Ve výchově, že? Říkali vám, že jste špatní, a že dobří budete, když splníte nějaké podmínky. Ale co když ty podmínky někdo splní lépe? Nebo rychleji? Kvalitněji?
Rozumíte tomu? Vaše výchova vás vede k tomu, že abyste měli jistotu, že opravdu jste dobří, měli byste být vlastně nejlepší. Jenže nejlepší může být vždycky jen jeden, snaží se o to všichni, takže ve skutečnosti tu jistotu získat nelze, a zbývá jediné: válčit do konce života. I „vítězi“ se klepou, kdy se objeví někdo „lepší“.
A kde pak je váš život?
Další fáze ztráty nevinnosti je strašná zrada. Vaši vychovatelé vám přímo určují disciplíny, v nichž máte být nejlepší. Všechny ty disciplíny však vychází z vaší „vědy“, která nijak nepočítá s lidským duchem, takže nepočítaje samotné válčení, i ty disciplíny vás vedou směrem od lidství.. směrem k otroctví.
A vy se necháte. Opakujeme, že se to ve vás zařizuje slovy. Všechno se u vás zařizuje slovy. I to celé vaše otroctví je jen domluva, je to hra, disciplína, v níž se všichni snažíte být nejlepší. Abyste to neprokoukli, nazývají rodiče a vychovatelé věci a jevy jinými jmény. Lžou prostě..
Lhaní je základní vaší disciplínou, v tom jste všichni mistři. Už to, že tvrdíte, že jste lidstvo.. lidstvo se přece nemůže skládat z chlapečků a holčiček, žalostných lidských půlek, které se mezi sebou neustále perou o všechno, co se jim předhodí. Lidstvo se musí skládat z lidí, jinak to není lidstvo, ale torzo, a ve vašem případě spíš paskvil na torzo lidstva.
Pány tvorstva také nejste, Pán je jen jeden, a toho ctíme a milujeme všichni, stejně jako Paní. Oba jsou známi mj. i tím, že nevypustí z úst lež.. jsou Pravdou. Člověk by také mohl být Pravdou, jako kterákoliv bytost ve vesmíru, ale dokud si bude hrát na pána tvorstva a páchat z toho titulu zvěrstva, která v celém vesmíru nemají obdobu, zavírá si k Pravdě cestu, a to na mnoho životů.
Život je další velká lež. Chodíte do práce, děláte děti, uzavíráte manželství a jiné smlouvy, kupujete si umělé bydlení, zdraví i jídlo, a občas hlásíte: „Inu, to je život“. My říkáme, že za těchto okolností Život potkat nelze. Lžete si do kapsy, když své otroctví a celkové zmrzačení nazýváte životem.
Suverénně největší lží je ovšem vaše výchova, a hned druhou největší je vzdělání. Původně slovo výchova znamená vpravení dítěte a jeho lidského ducha do společnosti, vysvětlení pravidel a cíle té které civilizace. U vás to znamená odříznutí ducha od těla a naroubování úplných nesmyslů.
Vzdělání je původně obohacování ducha o vědomosti, které ho zajímají, protože tím zájmem je dána oblast, v níž se chce ten který člověk rozvíjet, a ten zájem je dán tím, jaké prožitky chce vtělená duše získat. Ale u vás je to bezohledné odřezávání dalších a dalších kousků člověka a roubování dalších a horších nesmyslů, které budou s příchodem do praxe přehodnoceny a teprve potom postaveny do finálního světla a funkce.
Příkladem, kamarádka studovala ekonomku, a s každým dalším rokem objevovala nové a nové zrůdnosti. Zřetelně cítila, jak se v ní ztrácí lidství, a to ještě na tom byla velmi dobře oproti některým spolužákům, kteří si už ve druhém ročníku navzájem půjčovali desetikoruny a žádali z nich úrok.
Jednoho dne z ní vypadlo, že kdyby v prváku věděla, jaké rozměry dostane totéž učivo ve třeťáku, nikdy by do toho nešla. A co teprve když ukončila školu a nastoupila v nějaké bance. První co bylo, musela absolvovat školení, které polovinu učiva úplně popřelo, a druhou postavilo na hlavu.. ano, to se klientům říká, ale ve skutečnosti to znamená to a to.
Jiná kamarádka totéž rozčarování zažila na právech, a po příchodu do praxe, když zjistila, jak to celé funguje doopravdy, šla raději dělat obsluhu do nějakého bistra. A mohl bych jmenovat moře dalších.
Vzdělání je u vás povinná disciplína, která vás drobnými krůčky připravuje o život a zvyká vás na doživotní otročení. Kdo navrhuje ty krůčky, a co tím sleduje, mohli byste se zeptat. Uvědomují si ti návrháři, jaké zrůdnosti se dopouští? Jak dalekosáhlé utrpení chystají vašim duším a životům?
To nejsou špatné otázky. Chcete-li na ně znát odpověď, zeptejte se sami sebe, nakolik si uvědomujete, co jste s kterým slovem dostali a o co jste přišli. Slova mají své přesné významy.. to je klíč.
Tak, jaký význam má třeba slovo bubák? Kolik z vás se v dětství s bubákem potkalo? A kolik z vás z toho dokázalo vyrůst? Ve většině z vás ten strach dosud působí. A skoro nikdo z vás neví, jak takové slovo působí. Je to magie, a to magie černá, protože ve vás budí strach, kterým jste následně ovládáni.
Už jsme řekli, že viditelný svět, jak ho znáte je jen výslednicí mnoha světů jiných, pro většinu z vás poslušně neviditelných. V jakých světech existují bubáci? Co se za tím termínem vlastně skrývá?
Abyste to chápali, je nutné si popsat další aspekt dění v neviditelných světech. Víme, že každá idea je živá forma, která obývá mentální sféru. Každá myšlenka se snaží uchytit v dalších dimenzích, snaží se být realizována, jinými slovy snaží se žít.. být prožita a proměnit se v něčí zkušenost.
V určitém věku vám říkají, že bubáci neexistují. Říkají vám to proto, že pohrůžka ublížení bubákem už splnila svůj účel. Poháněni strachem z bubáků jste kývli na nějaké věci, na které byste jinak nekývli, a tím pro rodiče a váš další „vývoj“ bubák ztratil opodstatnění.
Pokud se vyvíjíte, musíte vyrůst z každého slova, ať už vám to slovo dalo cokoliv. Život není ve slovech, může se jejich prostřednictvím jen projevit. Musíte vyrůst i ze všech příběhů, bez ohledu na to, co vám ty příběhy daly. Pokud každý den něco takhle neodkládáte, nevyvíjíte se, stagnujete.
Na stagnaci ovšem není nic špatného, zvlášť jde-li o období mezi obdobími růstu. Na stagnaci může být (z hlediska vývoje) něco špatného, když z ní uděláte životní styl. Ovšem, strach z bubáků nevede k vývoji ani ke stagnaci, ale k degeneraci. Strach vás ochromí a vydá na milost a nemilost rodičům.
A rodiče jsou plní mindráků, a jejich veškeré jednání je poznamenáno snahou způsobit stejné mindráky dalším, aby si vůči nepoznamenaným lidem nepřipadali tak hloupě, takže v jakoukoliv milost nedoufejte. Jste jim vydáni na vštípenou nemilost, tak to je.
Tak co to je ten nemilostivý bubák? Pokud je možné, aby se idea promítla do hmotné sféry a způsobila něčí prožitek zkušenost, je to akce, která způsobí přesnou reakci, to jest, musí existovat také opačný proces. Pokud dění na rovině mentální ovlivňuje dění v rovině fyzické, musí to platit i naopak.
Slova tvoří..
..takže si to představte takto: byl jednou jeden rodič, který chtěl, aby jeho dítě nedělalo to, co chce samo, ale to, co chce on, aby dělalo. Jeho vyzařování získalo příslušný náboj, a podle vesmírného zákonu magnetismu „stejné přitahuje stejné“ si přitáhl do svého života myšlenku, jejíž tvar a náboj odpovídal rodičovu záměru.
Tuto myšlenku rodič vpustil do svého času, a zahustil ji zvukem svých slov. Musel to několikrát zopakovat, než jeho tělo jako reakci na toto dění vyprodukovalo příslušné emoce. Původní idea dostala tak životní impuls a její životaschopnost se mnohokrát zvětšila.
Zároveň rodičova slova zasáhla dítě. Dítě ovšem nevědělo, o čem je řeč, a rodič mu to musel popsat. Dítě mu samozřejmě nevěřilo, proto to rodič musel opakovat ještě mnohokrát. Opakováním rodič naplnil ideu takovým množstvím energie, že bubáka byl schopen vidět i pouhým okem.. prchavý stín existence.
U vás se tomuto stavu říká „přesvědčit sám sebe“, a je to ten krok, po kterém vám teprve děti mohou vaše slova uvěřit. A víra, to už je krmivo, potrava pro takové polozhmotnělé myšlenky, které krom domovské roviny mentální žijí už i v rovině astrální. Těmto formám života se říká larvy, a máte jich plné životy..
..astrální larvy jsou to, čemu vás rodiče v nejútlejším věku zaprodají, aby vás mohli ovládat. Zaprodání znamená, že se larvě umožní vás posednout a žít vámi.
Situace je taková, že všechno, čím vás rodiče straší jsou formy života. Většina těch forem nemá fyzické tělo, tedy se většinou jedná právě o astrální larvy. Pro dokreslení, jednotlivá přikázání vašeho desatera se také chovají jako larvy.. polozhmotnělé myšlenky nakrmené vírou a strachem miliard lidí.
Uvažte, co je to za sílu. Máte? Pak si vezměme situaci, kdy rodičovi začne váš strach z bubáků už překážet.. potřebuje vás např. poslat pro něco do sklepa a vy se bráníte, že tam jsou bubáci. Většina rodičů nakonec prohlásí něco ve smyslu, že už jste dost velcí, abyste věřili na bubáky, a řekne vám, že to bylo jen tak..
Úplně zaprvé je nutné upozornit, že ve vás tím rodič něco zabije. Všechno, co se tím uvolní, všechno vyžere. A jsou to spousty, opravdu spousty energie.. vaší životní energie, kterou rodič v takovém okamžik vysaje. Jsou to pro něj obrovské hody.
Ta energie se u vás nazývá nevinností, ale je to jiná nevinnost, ta, kterou vám vštěpují.. náhradní. S vaší původní nevinností má tato náhražka společné jen to, že ve vás dřepí na jejím původním místě a že o ni dříve či později násilně přijdete.
Zadruhé je ještě mnohem horší. Nevinnost typu strach z bubáka vás stála část vašeho ducha. Tu část rodič napřed zaprodal bubákovi a pak ji sežral. Ale.. myslíte si, že se vás ta astrální larva vzdala? Víte, jak silné jsou astrální útvary, které svou vírou krmí třeba milion dětí zároveň? A co myslíte, když se vás nebude chtít vzdát, odoláte jí?
Většina z vás si takovéto larvy nosí všechny, kterým vás kdo zaprodal, a nemáte ani šajnu o tom, kam všude je jejich prostřednictvím distribuována vaše životní energie a k čemu je používána. To jen abyste věděli, že vaše karma obnáší spousty příčinných linií, o kterých nic nevíte a které dříve či později povedou k odhalení faktů mnohem temnějších, než se kdy vašim filmovým tvůrcům podařilo dostat na plátno.
Počítejte, že strachy z dětství v sobě nosíte téměř všichni, a že ty strachy vás dodnes ovlivňují a nutí přemýšlet jen v uzoučkém rozmezí a nedovolí vám vidět víc. Působí to jako mantinely, které pohlcují veškerá napření vaší energie, která na ně kdy narazí. A když víme, že na svou výchovu všichni narážíte den co den..?
Žijete jako bezmocné spižírny pro věčně hladové formy života, které vaši energii sbírají a odevzdávají k dalšímu zpracování. To zpracování jde přímo proti vám a do jisté míry vám spoluvytváří jistý druh karmy.
Takže, tvorové jako bubáci existují, a nejpozději od okamžiku, kdy v ně uvěříte je začínáte krmit a stáváte se v jistém smyslu jejich rodiči. Nemáte sice za ně zodpovědnost, jak tvrdí pozemští rodiče, aby mohli pod touto záminkou své děti zotročovat, ale jsou vaším zrcadlem, které vám říká, kdo jste.
Tím upadnete do lži, z níž jen tak nevybřednete. A kdo jsou vaši rodiče, když vám tohle způsobují a ještě se tím baví, a ještě se přikrmují vaším strachem z bubáků a ukájí se tím, jak na vás vyzráli a jak jste na ně krátcí?
Můžeme to tak pracovně nazvat, zástupné zlo, rodiče by vás samozřejmě mohli vychovávat přímo, ale to má z jejich pohledu tu nevýhodu, že byste se jim přímo bránili. Proto rodiče zvolí hrozbu, bubáka, kterému se bránit nemůžete, a vychovávají vás jeho prostřednictvím.
To jim umožní „být hodní“, a mít přitom „vychované dítě“. To znamená, že tento podraz rodiče dělají proto, aby si na vás udrželi vliv. Oni totiž za tuto nebetyčnou zrůdnost očekávají, že se o ně budete nadosmrti starat, a že tedy budete nejen dobrými otroky vaší společnosti a neuděláte jim ostudu, ale že budete neustále k dispozici i jim.
My to vidíme tak, že ostudné je jejich jednání, alibistické válcování nevinných bytostí pomocí zástupných problémů, pomocí smyšleného ohrožení, které však aktem smyšlení a podsunutí nabývá tvaru a parazitní životaschopnosti. Vaši rodiče to zlo přímo vytváří.
Pokud vás vlastní rodiče drží v šachu obludami, o kterých ani oni sami neví, jak moc jsou reálné, jak se asi chová vaše společnost k nim? Vaše společnost vás všechny drží v šachu smyšleným zlem, zlým, krutým a krvežíznivým bohem, který samozřejmě existuje, a to identickým způsobem, jako všichni vaši bubáci.
Až na to, že ten bůh byl krmen nejen vírou, ale také krví, násilím, oběťmi a dalšími praktikami, které zde nebudeme ani popisovat. Jeho reálnost můžete poznat např. z toho, že v něj věří úplně všichni, z čehož ti nejprogresivnější se snaží tu víru aspoň popřít..
..nelze udělat větší hloupost, proto to nedělejte. Chcete-li si s něčím tak zavedeným poradit, musíte uznat tu existenci, odhalit, jak se vás dotýká a co vám způsobuje a jak, a pak se z toho můžete vyvléknout. Jiná cesta není, a ta cesta se týká i veškerých vašich strašidel včetně těch moderních (kriminalita atd.).
To, co musíte udělat, abyste se vyvlékli je změnit své vyzařování, a to se vám nemůže podařit, dokud nevíte, čím je vaše dosavadní vyzařování dáno, utvářeno a spoutáno. Musíte vzít v úvahu vesmírný zákon magnetismu, stejné přitahuje stejné, a zařídit se podle toho.. tedy se změnit, abyste přitahovali něco jiného.
Samozřejmě, nemůžete v sobě měnit věci o nichž nevíte, nebo v něž se dokonce snažíte nevěřit. Ve vašich zemích jste měli rádoby ateistický režim, a my říkáme, že nic vašeho boha neposílilo tolik, jako tato snaha ho oficiálně popřít. A dokonce dostal v rámci té snahy i další oběti.. kam jste dali oči? A kam mozky? Vždyť to musíte vidět i sami: máte ho zpátky a je silnější než kdy dřív.
Právě tak se vede ve vašich životech i larvám, které se snažíte popřít. Rodič řekne, že na bubáky už jste moc velcí, a zatímco vyžírá energii z toho, jak se s nastalou situací snažíte srovnat, larva má moře času se lépe a nenápadněji zabydlet, a než se nadějete, má celý vliv zpátky, ovládá ve vás stejné teritorium, a jediné, co se změnilo, že už působí čistě jen z podvědomí, to jest pro vás nekontrolovatelně.
A že je to pravda poznáte nejjednodušeji podle toho, že do konce života nedokážete porušit výchovné direktivy, na které jste kývli pod vlivem zástupného zla. Jasně, dokážete dojít do sklepa.. a sledovali jste pozorně, co vám běží pod vědomím? Kolik z vás si musí někde v sobě pokaždé oznámit, že bubáci nejsou..
..jste posedlí, všichni do jednoho, každý z vás je pod vlivem tisíců larev. V překladu jste posedlí zástupným zlem, a na placené ochraně před zástupným zlem jste si založili společnost. A došli jste ve svém bláznovství tak daleko, že takovým zlem je pro vás už i příroda a sluneční záření.
Celé to má jeden moc zajímavý aspekt. Jak jsme si ukázali, vaše původní nevinnost je vám kus po kuse odebírána, a je ve vás cihlu po cihle budována nevinnost jiná, vnucená, která má za úkol vybudit ve vás tolik strachu udělat to či ono, že v očích rodičů zůstanete nevinní, tak jak to chápe vaše bible, to jest, nedopustíte se hříchu, a váš bůh je neodsoudí za smrtelný hřích, kterého se dopustili, když vás vyráběli.
Každá cihla vaší implantované nevinnosti je zrůdnost typu bubák, odvádí vás z lásky a vštěpuje vám strach. Učíte se tím tzv. bázeň boží, a to i v rodinách, kde si dáváte práci ve vašeho boha nevěřit a podporujete ho tak víc než všichni ostatní dohromady.
Poslední zradu, kterou si zde uvedeme jsme dosud jen naznačili, a ta zrada se týká vašeho ducha. Zvídavý, tvořivý a živoucí lidský duch je ve vaší společnosti něco velmi nevítaného, takže – a to už jsme zpátky u odřezávání, štěpování a roubování náhražek – to váš duch je tím, co je ve vás likvidováno.
Pokaždé, když jste moc aktivní, je to pro rodiče znamení, že je čas něco odříznout a něco naroubovat. Základní vlastností vašich roubů je nesnesitelná bolest, která právě by vám dala sílu se bránit, ale braňte se bubákovi nebo šmikmalíkovi nebo čemu.. máte toho tolik..
No a nesnesitelná bolest časem poleví, a je to tím, že ta aktivní část vašeho ducha pod tím roubem odumře. To je přesně to, co se ve vás děje, a protože takových cihel má pro vás společnost tisíce a dostáváte je hezky seřazené v té vaší absurdní napodobenině vzdělávacího systému, lze se divit, že lidský duch tomuto systematickému mrzačení nakonec u většiny lidí podlehne a odumře úplně?
A těch cihel, z nichž je budována vaše doživotní nevinnost jsou opravdu tisíce. Kolik z nich se týká třeba jen vašich zubů? Máte strach si kousnout do kostky cukru, protože se po něm kazí zuby. Máte strach jíst čokoládu. A určitý strach máte z každého jídla a neuklidníte se, dokud si ty zuby nevyčistíte.. bojíte se, že vás vaše jídlo napadne a způsobí vám kaz.
Bojíte se zubní vrtačky a zubařů obecně, bojíte se i preventivních prohlídek, protože vy svým zubům nevěříte. A kdo vás to naučil a k čemu mu to slouží, co? A takto to máte skoro s každým orgánem, a co teprve s věcmi mimo svá těla a s ostatními lidmi a zvířaty a vším možným.
Opravdu, vaše náhradní nevinnost je budována z tisíců jednotlivých cihel v průběhu povinného výukového programu, který vás připraví o ducha, tím vás odřízne od duše a vydá napospas vašemu systému a komukoliv, komu se zachce vás ovládnout.
A to ještě připomínáme, že ten váš systém není vůbec váš, že ve skutečnosti živíte miliardy astrálních larev, které jsou nastrčené a sbírají od vás energii a posílají ji vašim skutečným otrokářům, kteří to celé vymysleli a kterým jste, páni tvorstva, bez odporu sedli na lep.
Ostatně, kam si myslíte, že je odesílán váš duch? A také, kdo jeho prostřednictvím drží v šachu vaše duše?
S návratem ducha to není nijak složité, musíte si prostě odbourat jednotlivá omezení a duch zase doroste. Počítejte s tím, že se to neobejde bez bolestí, protože budete jitřit nejednu strašnou ránu, ať už ji způsobil zaprodaný rodič nebo zaprodaný učitel (profesor, šéf, příbuzný ...).
Složité to tedy není, nemusí to být sice lehké, ale to už závisí na vás, na vaší ochotě si přiznat pravdu, o sobě, o rodičích, o vaší společnosti, a o vesmíru a jeho obyvatelích. Co se pravdy týká, máte jedno jediné vodítko: v oficiálních zdrojích ji nepotkáte, v žádném.
Pravdu máte v sobě, ve svých tělech a v emocích, které vaše těla produkují. Takže začněte tím, že očistíte své vztahy s vašimi těly, a samozřejmě se Zemí, vaší Matkou a se Sluncem, vaším Otcem. Musíte v těchto vztazích nastolit důvěru a žádat tělo, aby vám vaši pravdu vydalo, a žádat Zemi a Slunce, ať vám jsou v tom nápomocni.
Zrada je v tom také, a týká se faktu, že existujete nejen jako kolektiv inkarnovaných duší, ale také jako jedna jediná lidská duše, od které jste téměř odříznuti (nejpozději prostřednictvím technologií jako je FB, které laskavě necháváte žít vašimi životy ve fotografiích, videích a dalších formách, do nichž ukládáte své zážitky).
Tato jediná duše utrpěla strašná poranění, a ta poranění vychází najevo a žádají si vyléčení. Tu možnost ještě máte, takže, jestli vám můžeme něco doporučit, chyťte se této příležitosti, proměňte se v léčitele a uzdravujte vše, na co dosáhnete.
Současná vrstva inkarnovaných duší na Zemi je na Zemi proto, aby léčila. To jste vy, vy všichni. A uvědomte si, že máte co léčit. Vámi opěvovaný lidský duch vyplodil vámi opěvované vynálezy, a ty vynálezy jsou buď ďábelské, a nebo ďábelsky zneužívané.
Tento stav vyplývá z toho, jak se ve vaší výchově a společenském přizpůsobení s lidským duchem zachází, vaše vynálezy jsou dílem pokřivených, nemocných myslí posedlých nejrůznějšími larvami. Tím se dostáváme k poslední klíčové vlastnosti astrálních larev, ke způsobu, jakým vás ovlivňují.
Kdokoliv vidíte aspoň trochu do magie, muselo vás už napadnout, že nic nefunguje jen jedním směrem. Jak vás může larva ždímat, když jsme ji popisovali jako pasívní odsávačku vaší energie? Inu, larvy vám našeptávají věci.. vybuzují vaše jednotlivé strachy. To je to, co ve vás uvolňuje energii, kterou odsávají.
Tím jsme zase zpátky u slov, další kruh už je téměř uzavřen, zbývá dodat, že larvy málokdy přijdou s něčím pro vás novým, to jest, jejich našeptávání je ve většině případů pouhé opakování slov vašich rodičů. Těmi slovy vás larvy upozorňují na místa, kde byl váš duch nemilosrdně odříznut, a kde se nachází štěp a roub.
V těchto místech je potřeba hledat vašeho původního ducha, dovolit starým ránám vystoupit na povrch a začít je léčit. Tím začnete obnovovat spojení se svou duší, která je nesmrtelná, a duše vám pomůže oživit ducha, který tak úplně nesmrtelný není.
Je toho mnoho, co se vám v tomto procesu bude snažit překážet, a to hlavní se v tomto Plejádském průvodci lidskými Neviditelnými světy dozvíte.. troufáme si říct, že tu bude vše podstatné.
«« Dětský svět
© dirosloví.cz | Průvodce diroslovím | Mapa stránek | Ke stažení | Meta info