aneb dění v nefyzických rovinách pohledem zákona příčiny a následku.
Dostal jsem tip na knihu Clarissy Pinkoly Estés Ženy, které běhaly s vlky. Totiž, původně to byl dotaz, zda mám tuto knihu v seznamu oblíbených knih, což jsem neměl. A tak následovalo několik vcelku logických kroků:
A ten dojem?
Na první pohled je kniha Ženy, které běhaly s vlky velkým, na této planetě skoro neskutečným počinem. Je to asi nejúplnější soupis všeho, o co ženy přišly od nástupu patriarchátu.. a že ženy přišly skoro o všechno. Leckdo by si mohl pomyslet, že je to pokus ženám vrátit „to jejich“. Pomyslel jsem si to i já.
Soupis je pojat archetypálně, to jest jsou popsány pratypy – ale jak to popsat..? Opět to pojmu jako body v určitém pořadí:
A v tom je právě ten první zásadní zádrhel. Co si z toho vezmete, když jste muž? A jak si to ospravedlníte? A jak se k tomu vůbec dostat? A když jsem u toho, co si z toho vezmete, když jste žena, která je v souladu s dobovými trendy a tedy logičtější, bezohlednější a vlastně i mužštější než muži?
Estés je diplomovanou psychoanalytičkou Jungovy psychologické školy International Association of Analytical Psychology v Curychu a ředitelkou C. G. Jung Center for Education and Research v USA. Její doktorát je z mezispolečenských studií a klinické psychologie.
Z toho nám vysvítá jedna závažná věc. Estés, i když se tváří, jakože je na straně žen, kope evidentně za patriarchát. Dělá to stejným způsobem jako matky, které se tváří, že jsou na vaší straně, a přitom vás upravují tak, abyste byli vzorně vychovaní a žádná sousedka jí nemohla nic vytknout. Přitom mluví o tom, že copak ony, jim by to bylo jedno, ale co by řekli sousedi, co učitelé a co babička. A odsekají z vás všechno, co přečuhuje. A že vás to bolí? Vždyť je to také bolelo, tak proč by to nemělo bolet vás?
Estés, stejně jako matky, uzurpuje jisté vlastnosti lidem a přikládá je výlučně ženám, a to i vlastnosti jako je síla, které v patriarchátu patří mužům. Pro mě je to veliké zadostiučinění, protože všechno, co jsem kdy sepsal o matriarchátu, se ukázalo být čistou pravdou, a je to pro mě i alarm, protože se opět ukazují tendence zřídit co největší bariéry mezi pohlavími.
V průběhu věků a hlavně po druhé světové válce se velmi setřely umělé rozdíly mezi pohlavími a mocenský systém založený na nesmiřitelné válce pohlaví začal povážlivě kolísat, protože lidé si už zase uměli vážit maličkostí a dokázali být celé týdny šťastní, třeba jen z toho, že jsou, spolu. Trvalo desítky let, než se naši občané zase naučili obávat lidské blízkosti a obracet se se vším hezky na systém.
Ženy, které běhaly s vlky, tak jak jsou, jsou dokonalým nástrojem amerických feministek, které jsou právě mužštější než muži a zařizují takové zrůdnosti jako soudní proces s dětmi, které se na zahrádce objaly a vzbudily tak veřejné pohoršení, ježto je byl zahlédl soused. Je to nástroj patriarchátu, nástroj, který pomáhá ukřižovat vše lidské.
A tentokrát je to nástroj velmi velmi nebezpečný, protože operuje s čistou pravdou, operuje se silami, které v lidech už celé věky spí a které tudíž nikdo neumí ovládat, a které se už samotnou formou probouzení směrují přímo proti lidem..
Konečně se dostávám k tomu, co muselo napadnout snad už každého: patriarchát je přece o tom, že ženy o mnoho přišly, ne? Tak proč by to neměly dostat zpátky?
Ano, to je přesné, je to pravda, a já jsem pro to, aby ženy všechno dostaly zpátky.. všechno, co jim patří.
Mám na vás otázku.
O čem byl matriarchát?
Víte, že mužům ženy nikdy nepřiznaly právo rozhodovat, ani právo vědět, ani cítit (což bylo – a je dosud – základem ženského vědění), ženy nikdy nepřiznaly mužům právo účastnit se společnosti? A když říkám nikdy, myslím tím „dosud“. Věděli jste, že kdyby matky nepřipravovaly své syny o emoce, generaci za generací, hned příští generace by nutně byla rovnou, emocionálně nesmírně bohatou mužsko-ženskou společností, protože cítící lidé se mezi sebou nemohou nedomluvit?
Jenže matky by pak neměly své potomky jen pro sebe, neměly by utajený „ženský“ svět jen pro sebe, nebyly by neomezenými vládkyněmi a navíc by se ještě mohlo zjistit, že to, v čem drží své potomky, je normální otroctví.
Dodnes slovo společnost znamená pro ženy zase jen ostatní ženy, a muži tam rozhodně nepatří. Dodnes ženy berou muže jako anomálii, která je díky nějaké kruté hříčce osudu nutná ke zplození dětí, která byla po dlouhou dobu nutná jako prostředník k čemukoliv.. s níž se musí o ty děti dělit, alespoň formálně, atd. atd.
Je to čistě anomálie, že když chce žena vládnout ostatním ženám, musí si podřídit dostatečně významného muže a činit tak skrze něj a riskovat, že nebude tak důsledný, jako by byla ona, nebo že třeba dokonce neuspěje.. ještě že už jsou ty rozvody.
No a tahle anomálie, neboli účast, vlastně vůbec přítomnost mužů ve společnosti je z pohledu žen na ústupu.. až na to, že ženy dnes nepoužívají ženství, ani to vnucené, natož původní, nepoužívají ani mateřství, a to opět ani původní, ani to dodané naším společenským systémem. Ženy vůči dětem používají otcovský postoj: vyprdnout dítě, co nejrychleji ho odstavit a ponechat napospas systému.
Ženy dnes propůjčují své pochvy a dělohy patriarchálnímu obcování systému se systémem, a co víc, nechaly z klitorisu udělat univerzální společenskou hračku, která je má jakože uspokojit, a odmítají vzít na vědomí, že ono uspokojit přitom znamená.. no doslova to znamená „zavřít jim hubu“. Omlouvám se, to se jinak říct nedá.
A koho dnes zajímá, že má žena duši?
Nebo, abych byl přesný, kdo si všiml, že se ženy své duše konečně vzdaly? A tentokrát samy, úplně dobrovolně?
A v čí prospěch? Ve prospěch poštěváčku? Nebo snad bodu G?
Estés je rozhodně dobrá vypravěčka. Když však vysvětluje ty jisté významy svých příběhů, kvůli kterým ty příběhy vypráví, mluví jazykem psychologů, přičemž její psychologie je velmi scholastická a její jazyk víc školský než lidský. A to by nebylo to nejhorší.
Ten jazyk nápadně připomíná takové ty rádobyodborné rádobypsychologické kecy v ženských časopisech a dost shazuje celkovou úroveň celé té práce. Ten jazyk je způsob, jak odradit od čtení většinu mužů, od nichž přitom ženy čekají porozumění. A není to jen jazyk.
Estés důsledně používá vyloučení mužů z takzvaných ženských věcí. Bere mužům pocity, empatii, intuici, schopnost jen tak být, schopnost souznění, bere mužům skoro všechny lidské vlastnosti, tak jak to dělají skoro všechny matky, když vychovávají své synáčky.. na rozdíl od dcerušek.
Když bych chtěl zjistit důsledky (no, jako z pohledu akce a reakce), dostanu se k první hrůzné otázce: co když je to tak záměrně? Neboli jaký je celkový záměr této práce? Je záměrem konečně osvobodit ženy, nebo je opět záměrem hýčkat ženské křivdy, opakovat a omílat jejich prokletí a donekonečna je stavět proti mužům, od nichž pak nemůže přijít žádná rozumná reakce?
Každá žena se jednou za čas pokusí zasvětit svého partnera do svého světa, a jelikož je všemi ostatními ženami proti mužům neustále štvána, dělá to způsobem, který je pro muže nepřijatelný a nutně pohoří. To ji vrátí k ostatním ženám, především k mamince, která jí to v průběhu výchovy zařídila, a vrátí ji to zásadně proti mužům.
Estés na jednom místě mluví o tom, že jsou věci, které žádná žena nikdy neřekne nebo nedá najevo před muži. Mezi ty věci patří i jistý druh humoru, který Estés označuje za břišní, a celé druhy vnímání – bradavkami, pohlavím a i mluvení z vulvy. Estés o tom mluví, jako že takto je to v pořádku, jakoby ona věděla, že ženská uzavřenost je primární a že to tak má být.
Tím mě, který jsem měl za to, že dnešní ženská uzavřenost je z větší části dílem tvůrců patriarchátu, docela vyhodila z konceptu. Musel jsem se do uvedené problematiky ponořit mnohem hlouběji, ačkoliv to není nic příjemného, a musel jsem uznat, že má pravdu a že ženská uzavřenost je naopak z větší části dílem samotných žen, a celý přístup patriarchů to vlastně jen potvrdil.
Na jiném místě Estés mluví o dvojí povaze žen, vlastně o dvou bytostech v jednom těle, a rozkládá teorii o tom, jak nelehké je zvládání své vlastní dvojakosti.. což už leze ženám do análu a krmí je jejich vlastní sebelítostí, jak to dělávají matky, když chtějí, abyste „něco“ lépe přijali včetně jejich způsobu, jak se s „tím něčím“ vyrovnat. To matky chtějí skoro u všeho, protože pak vás mají nonstop pod kontrolou.
Pravda je taková, že žádná žena, která neprojde typickou mateřskou výchovou, nemá dvojakou povahu, nevede tudíž dvojí život a žije tedy jednoduše.. a tím i šťastně. Takových žen pár je – příkladně ty, které mají hodně bratrů nebo bratranců a tráví s nimi více času než pod matčiným dohledem. Naproti tomu dvojaká povaha postihla i spoustu mužů, např. mě, kteří tou typickou dívčí výchovou prošli.
Stojí za připomenutí, že ta druhá bytost v ženě (no a jako obvykle nejen v ženě) je matčina projekce ideální dcery, kterou dcera musí žít, přičemž ta první bytost je tou druhou zatlačována co možná až do úplného zapomnění. Zdvojení ženy se děje v tom nejútlejším věku, a ty, které tomuto uniknou poznávají tzv. ženský svět mnohem později, mnohem přirozeněji, ne snad z debilizujících tajemných narážek, ale z vlastní zkušenosti a do hloubky, do které je jim příjemno. Tyhle dámy tomu ženskému světu nepropadnou a dokáží jej velmi přirozeně sdílet. A je to paráda.
Sdílení je však evidentně něco, co Estés nezná, stejně jako tím pádem nemůže znát otevřený heterosexuální vztah. Zdá se, že právě díky ignoranci sdílení Estés nikdy nepřišla na to, že uzavírání ženského světa mužům a dvojakost žen spolu strašně úzce souvisí.
Víte, mně by ani nevadilo, že to nezná ona, ale nechápu, proč to zase znovu cpe ostatním, a ještě z pozice odbornice. To je hrozný podraz.. a hnus.
A je to ještě mnohem horší: Estés o tom uzavírání mluví pochvalně, jako o něčem, co mají ženy a muži ne, čímž podporuje fikci ženské výlučnosti, na kterou již dojely celé generace žen. Naopak o ženské dvojí povaze mluví jako o neštěstí, které ženy bůhvíproč postihlo a jak se s tím musí těžce vyrovnávat, a bokem zase sděluje takové to „ach my ubohé ženy“ neboli propaguje stejně fiktivní ženskou bezmoc, jako by nestačilo, co dělá patriarchát sám o sobě.
Obojí je navíc přímým dovoláváním ženské soudržnosti – ona je Estés zřejmě i dost velký vampýr, že? Takhle vysávat lidi prostřednictvím literárního díla.. ale zpátky k té soudržnosti: ženská soudržnost je jedna z největších lží ze všech; ta právě udržuje ženy skoro na celé planetě v područí patriarchálních systémů, tím, že je drží v područí svých vlastních matek.
Jinak, jako vedlejší účinek bočních sdělení je tu důkaz, že ženy se s muži o nic nepodělily.. nechaly se ovládnout, vlastně podřadit, podobně jako v matriarchátu muži, ale nenechaly mužům své know-how, nechaly je naopak tápat a topit se v nelidských myšlenkových konstrukcích, i když první, kdo na to dojel byly vždycky ony samy.
Zákaz matičky však má přednost přede vším, a ženy radši celé životy trpí, než by zradily matičkovskou výchovu a žily spokojeně – protože když se žena s mužem podělí o to, co má, okamžitě se octne v ráji.. jak to, že?
Tak jednak tím, že zjistí, že má nějakou cenu a jakou – no, když máte co rozdávat, asi nejste úplně bezcenní, že ano, a to ani když vám rodiče tvrdí něco jiného. Zadruhé zjistí, že ze dvou životů je jeden, otevřený a nesmírně uspokojivý, protože když můžete dávat ven všechno, může se vám všechno i vracet a automaticky vzniká plný život.
A zatřetí: koho, ženy, chcete cítit svými bradavkami, na koho chcete mluvit svou vulvou, s kým se chcete smát až v podbřišku a uvolnit se natolik, že budete tím nejšťastnějším člověkem na světě? S matkou snad? S ostatními ženami? S tetou Sally?
Tak jo, já nic nenamítám.
Snad jen těm, kterým by nevadilo zbourat nějakou tu hranici a které by se takto chtěly cítit se svým vlastním partnerem, bych asi řekl: tak ten svůj svět před ním přestaňte schovávat. Začněte s otevíráním a začněte rozdáváním (pozor na vnucování), a reciproční povaha vesmíru vám zařídí zbytek.
Je tu však ještě jedna past na ženy, které by se chtěly otevřít a žít svůj život, se svým partnerem a sama za sebe, ne za ostatní ženy nebo za uzavřený ženský svět. Estés se o takových ženách zmiňuje, a to tak, že podporuje obě podoby té pasti.
Základem nepřijatelnosti ženského světa pro muže je fakt, že žena mluví o lidských vlastnostech jako o vlastnostech výlučně ženských, čímž jim je bere, a navíc předpokládá, že mužům to stejně nepůjde nikdy vysvětlit. To se projeví v odmítavém tónu, postoji i mluvě, a muže to spíš odrazuje, samo o sobě. Je to donekonečna opakované matčino odmítání synova pohlaví, vlastně celého mužského světa.
Pokusím se o srovnání se situací opačnou. Když muž popíše ženě, co má z vysedávání v hospodě, co má ze své „party“, co ze sportu a co z toho dělání ramen na ostatní, žena ne že by mu nerozuměla, ale žena mu nevěří. Žena prostě nevěří, že mužův život nemá žádnou hloubku, a že ona sama pro něj vlastně nic neznamená..
..skoro žádná žena není ochotná přistoupit na fakt, že mužův život není vůbec životem, ale jen druhem emoční hniloby, kompenzované, nebo možná spíš maskované mentální hyperaktivitou, úplně zbavenou soucitu. V tom mají sice ženy pravdu, nicméně musím rovnou podotknout, že útěk k mamince také není to pravé.. ani k tetě Sally.
Naproti tomu muž je schopen pochopit, nebo aspoň přijmout, že žena cítí to a to a vede ji to k jiným postojům, názorům atd. Muž však nechápe, proč by se tomu měl podřizovat i jeho život, když on cítí jinak, a i ženě radí, aby si svůj život nečinila „zbytečně“ složitým. Tuhle radu myslí muži vážně, opravdově a upřímně, a mají ze svého pohledu i pravdu.. to neznamená nutně, že by ji měli doopravdy.. i když..?
Ten pohled bude zřetelnější, když se podíváme na druhé dějství, to jest, když žena nepochodí se svým návrhem normálně a snaží se jej prosadit. Dost často se muž totiž ohradí a pošle ženu s jejími emocemi do pryč. A žena se většinou hrozně diví, co se stalo..?!
Přitom to je přesně to, co dělala jeho matka jemu, když si dovolil zabývat se nějakým svým pocitem natolik, že ho v její přítomnosti dal najevo: poslala ho do pryč, a nádavkem se mu ještě vysmála nebo rovnou ztrestala a ještě na něj hodila zodpovědnost za její pocity a naopak ho přinutila podřídit jeho život jejím pocitům.
Manželka je pro muže matka, které se může ohradit a částečně jí to i vrátit.
A manželka je zároveň žena, jejíž matka podřizovala svým pocitům celou jejich domácnost, včetně toho, že ubíjela emoce své dcery a nahrazovala je svými, proto manželka teď zkouší totéž ve své rodině a proto je pro muže nepřijatelná, protože se mu mění v matku i tchyni zároveň.
Je to válka pohlaví v plné kráse. A proč to Estés podporuje?
Estés do této šílené situace přichází s bajkami probouzejícími skryté a uspané síly. Ty síly jsou lidské, ale Estés je připisuje ženám. Zároveň přichází s pojmem ženská duše, kterému přiřazuje některé síly ženského těla, některé vlastnosti lidského ducha, a snad žádnou vlastnost skutečné lidské duše.
A ke všemu s tímhle zmatkem přichází vemlouvavým způsobem ženských autorit, který je charakteristický především bočním sdělením o ženské soudržnosti, a s tónem, který odpálkovává muže.. když se odpálkovat nechají.. a bere jim lidství v podobě původních lidských vlastností.
Pominu teď fakt, že ženská soudržnost již nějakých pět tisíciletí slouží proti ženám, pod názvem patriarchát, a uvedu pár z mnoha důsledků, které tato četba může mít:
Podívejte se, Estés vytvořila něco dost dokonalého.. je to dokonalý nástroj, ale je prezentovaný jako zbraň. Tato kniha vrací lidem moc.. až na to, že Estés by ji vlastně vracela jen ženám, přes to, jak strašné mohou být důsledky další separace žen od mužů.
A nemyslete si, ona Estés moc dobře ví, jaké ty důsledky mohou být, až na to, že se zdá být myšlenkou té separace a i tím samotným faktem výsostně zaujata.. ba až posedlá.. a schopná tomu obětovat vše. I své čtenáře.
Vzhledem k tomu, že Estés je ženou, úspěšnou ženou, je pro mnoho žen také ženskou autoritou, neboli modelem vhodným ke slepému následování. Její vnímání přitom není ženské, a není ani lidské. Je patriarchální, a je i matriarchální. A teď co to znamená:
Estés je žena, která se baví tím, že není mužem a přece má v něčem navrch. Válkou pohlaví se baví a dává ženám zbraně..
..přesně jako většina lidských matek od začátku matriarchátu. Tak nevím.. dnes už by přeci mělo být vidět, kam nás to – coby společnost – dovedlo. Nebo ne? Máte dojem, že všechno je v pořádku? Že lidé žijí v souladu s kosmickými zákony, v neporušené přírodě a v harmonii s jejími cykly?
Abych řekl pravdu, já ten dojem nemám. Jenže Estés se chová, jako kdybych – coby muž – ani žádný dojem mít neměl. Pocity přece muži nemají..?! Miluju přírodu a cítím její rány. Jenže, jelikož jsem muž, tak je podle Estés vlastně necítím, protože to předpokládá empatii a soucit, a to muži nemají. A kdo ví, jak je to s tou láskou (k té přírodě). Vždyť muži přece chtějí jen jedno, ne?
Atd. V této pozici jsou dnes muži, stejně jako před mnoha tisíci lety. Nejsou bráni v potaz. A jelikož Estés je ženskou autoritou, lze předpokládat, že podle stejného klíče se k mužům bude chovat dalších několik stamilionů žen, zcela automaticky, protože bezvědomě řízeno jejím příkladem.
Tytéž ženy však budou velmi žehrat na nedostatek mužského porozumění. Většina to přitom přejme jako hotovou věc, bude se k mužům chovat ve smyslu „tomu stejně nebudeš nikdy rozumět, to už mi maminka říkala a vůbec jste všichni stejní“ – aniž by se pokusily tu oponu odhrnout a to porozumění aspoň zkusit. To vyplodí příslušnou reakci a porozumění se opravdu konat nebude.
Po několika takových pokusech – no ale to vlastně nejsou žádné pokusy o porozumění, že? To je jenom pro-forma, ve skutečnosti se ženy pouze ujišťují, že měla maminka pravdu.. a pak z toho obviní muže.. bože to je hnus.. no tak jinak. Po několika takových „extempore“ opona zatvrdne v betonovou stěnu a už nikdy nepůjde rozhrnout, leda za použití násilí a v doprovodu opravdu velkých bolestí.
Pak takovým ženám opravdu nezbude než hlásat „muži jsou fuj, chtějí jenom jedno“ atd., protože skutečné porozumění už bude mimo jejich dosah. Čtete správně, porozumění bude mimo dosah takových žen, ne mimo dosah těch mužů. A jelikož ženy, smrtícím způsobem zmanipulované maminkami, přemýšlí v rozsahu „navždy“ a déle, většině z nich bude trvat mnoho životů, než z tohoto hnusu vybřednou.
Hle, ženská soudržnost..
No dobrozdání.. ale budiž.. Estés vytvořila nástroj, který za určitých okolností může hromadě lidí – tedy nejen ženám – pomoct na jejich cestě k božství.. nebo také, jinak řečeno, k Lidství. A já teď z těch okolností něco sepíšu.
Tak předně je nutné nahradit slovo „žena“ slovem „člověk“.
Pak začíná kniha Lidé, kteří běhali s vlky dávat smysl. A to doopravdy.
A týká se to i pasáží, kde Estés naznačuje, že ženy něco vnímají ne srdcem, ani hlavou, ale vaječníky. Lidé, kteří se chtějí duchovně někam posunout, si tak jako tak musí uvědomit, že lidské tělo je ve své předloze jen jedno, a až ve fyzickém světě se dualizuje na mužské a ženské. No, trochu jsem to zjednodušil.. ale zkuste to nepochopit!
V předloze má totiž každý z nás jak vaječníky, tak i semeníky, takže ženy jsou schopné samy o sobě porozumět mužům až nadoraz, stejně jako jsou schopni do všech důsledků porozumět muži ženám. Jen to nesmí zkazit výchova, a především ta mateřská, která už desítky tisíc let dělá z lidí chlapečky NEBO holčičky, a zásadně nikdy LIDI. To je celý problém.. na který po těch tisíciletích bohužel plynule navazuje několik problémů dalších.. například patriarchát.
Lidské vnímání je vnímání, které vám určili jako mužské, plus vnímání, které vám určili jako ženské, plus vnímání, které vám zakázali úplně, a samozřejmě plus vše, co tato tři vnímání vytvoří dohromady. To je Lidské vnímání. Až tohle pochopíte, budete v půli cesty, a až to zrealizujete, budete bohy! A není možná jinak!
Velikou, no v podstatě naprosto neskutečnou možnost skýtají Ženy, které běhaly s vlky pro ženy, potažmo pro lidi, kteří si umínili vrátit ženám rovnost. Je tu neskutečný výčet všeho, co ženy ztratily.. a že ženy ztratily skoro všechno: jak to, co jim patřilo, tak i to ostatní..
Estés sice mezi tím nijak nerozlišuje a svou knihou bezostyšně tvrdí, že ženám patří všechno.. jak to, co ztratily, tak i to, co by mohli, nebo dokonce měli ztratit muži. Tím se bohužel její kniha ocitá na hranici, kde sousedí nejčernější magie s čistou zjevnou zvůlí, to vše v nenápadném kabátku pár příběhů s několika vysvětlivkami..
..které operují s pojmy svobody, vědomí, lásky, radosti, pravdy.
Oprávněně?
Já jsem v každém případě pro žensko-mužské zrovnoprávnění. A jsou pro to i ženy?
Estés nikoliv. Estés požaduje po ženách, aby se ujaly všeho, co jim přijde pod ruku, bez ohledu na to, co to přinese Stvoření, Lidstvu, a Přírodě a i jim samotným. Ženy prostě mají jakési nároky, a ty, Vesmíre, se z toho koukej posrat! A ty, Lidstvo, také! Pokud by snad něco nezotročeného zbývalo, tak Repete!
Ženy za celou dobu existence neudělaly žádný vstřícný krok. Jedna dvě ze sta, to ano, a pod tlakem či vyhrůžkami, ale ženy jako takové nikdy. Nejsou tu ony pro to, aby se něčemu podřídily. Všechno, co existuje, je tu pro ně, a pokud ne, běda tomu! To až muži našli způsob, jak ženy přitisknout, jejich vlastními argumenty, jejich vlastními patenty: na život, na děti, na lásku.. a beztak i těm mužům to našly jiné ženy..
.. patriarchové by však nikdy neměli potřebu ujímat se vlády, ani by se nenamáhali upozaďovat ženy, kdyby se ženy na sklonku matriarchátu nezvrhly a neřezaly mužům přirození ve snaze obhájit tvrzení, že to žena dává život, a mužů netřeba.. tvrzení, které ženy používaly k obhájení své vlády, v níž muži po mnoho tisíc let neměli žádné místo.
Mužům totiž nevadilo, že pro ně není místo ve společnosti (neboli mezi ženami). Mužům začalo vadit, když ženy tvrdily, že pro muže není místo na Zemi, a začaly je vyvražďovat a chovat uměle jako plemenné býky a obětní zvířata.
No je to tak. Matriarchát byl ve svých důsledcích mnohem krutější než celý patriarchát včetně hrůzy ženské obřízky. Ostatně, všichni, kdo proti ženské obřízce kdy pozvedli hlas, nenarazili ani tak u mužů, jako hlavně u matek, které v žádném případě nechtěly připustit, aby jejich dcery trpěly méně a žily jinak, než ony.
A ani všeobecně se muži ve zvrhlosti a krutosti nikdy nevyrovnali ženám, jak ukazují kupříkladu záznamy z koncentračních táborů, kde nejkrutější také nebyli nacisté, ale nacistky. A byly tam ženy, vedle nichž by takový doktor Mengele mohl klidně dělat židovského anděla strážného.
Totéž, jakože příslušná karmická reakce teď čeká ženy.
A budete se možná divit, já bych tomu rád zabránil.
Víte, já mám rád lidi. Přes to všechno, co o lidech vím, je mám rád.
A pro ty, kdo to nepochopili: mám rád i ženy.. ano, i Estés.. přeci jen, ve více než čtvrtině textu jejích Žen, které běhaly s vlkem není ani stín čehokoliv nepříjemného vůči mužům. A to je v jedné knize mnohem víc lidskosti, než dokáže většina současných žen, mateřskou výchovou zakletých ve skutečný kámen, vyprodukovat za celý život.
Kdepak, paní Estés si velmi vážím. Tato paní se dokázala zabrat do skutečné problematiky a zapomenout na chvíli na křivdy, kterých se na ženách patriarchát dnes a denně dopouští.. i když ne zcela beztrestně, a vzhledem k tomu, co se dělo v matriarchátu, v žádném případě ne bezdůvodně.
Bohužel, čím víc o ženách vím, tím víc se jich bojím. A mám takovou otázku. Na ženy..
„Je to to, co opravdu chcete..?“
Asi ano, že? Jinak byste nekřísily stovky let spící schopnosti ve snaze získat ještě větší a ještě hrůznější nadvládu..
..nad kým že..?
© dirosloví.cz | Průvodce diroslovím | Mapa stránek | Ke stažení | Meta info