aneb dění v nefyzických rovinách pohledem zákona příčiny a následku.
Čím dál více lidí postupem času nahlíží, že měl Benda přeci jen v různých věcech pravdu, přičemž jako logický důsledek takového nahlédnutí se v nich vynořuje otázka, čeho všeho že se ta pravdivost týká, a jak to vlastně rozlišit. A tak klíčí touha zvědět víc.
To je ovšem vítaná příležitost promudrovat se skrzevá další fenomén, a pokusit se tímto jednoduchým způsobem uvést na pravou míru aspoň ty nejvíc zavádějící nesmysly, kterými jeho osobu i snažení obalil typický český černý humor, ruku v ruce s typickou českou malostí, závistí a snahou zdiskreditovat nepohodlné. A Benda je velmi nepohodlný.
Zdá se, že se ho lidé doopravdy bojí. To jeho nadšení. Ta neústupnost. Ta odvaha. Ty myšlenky. Ta fascinující pravdivost, ta božská neskromnost. A mluví o lásce. To musí být falešný prorok. Každý ví, že láska neexistuje.
Že?
Nu, nakonec, proč ne. O tohle mi ani tak nejde.. nemám v úmyslu zabývat se pohodlností lidí, kteří se bojí změn.
Mě na strachu lidí z Ivoše Bendy zarazilo něco jiného. Lidé se totiž bojí Bendy úplně stejně, stejným způsobem, jako se Ivoš bojí Ještírků. Bojí se nákazy. Bojí se naletět. Je to stejný strach – má úplně stejné parametry. Poměřeno zákonem příčinnosti, kvalita reakce ukazuje kvalitu příčiny.
A jak to dopadá? Lidé se bojí naletět Bendovi, proto většina z nich naletí státu a státní antiufologické propagandě (která se mimochodem v poslední době dost podezřele mění v propagandu pro-ufologickou). Nicméně, i tohle je každého věc, a ani o tohle mi nejde.
Mně jde hlavně asi o to, že se Ivoš díky své ještěrofóbii dostal na zcestí, což mnoho lidí cítí, a proto váhají a připravují se tak o drahocenný čas a zcela nedocenitelné informace. A další informace znamenají další možnosti, i pro váš život.
A jde mi také o to, že mnoha lidem by se vedlo mnohem lépe, kdyby..
..víte, ono přes to, že u bendistů na dlouhou dobu zavládl strach a tendence uniknout z této planety, jako tomu bývá u sekt, což sektovitost se všeobecně pozná podle předpovídání konce světa, záchrany na vesmírných lodích nebo výzvami k hromadným sebevraždám – tedy k různým formám definitivního úniku z našeho slzavého údolí, přes to všechno pořád mluvíme o fenoménu, který nastartoval spousty lidí k jediné smysluplné činnosti tady na Zemi, to je k práci každého na sobě samém.
A kdo si dovolí vysmívat se někomu, kdo dělá to nejlepší, co umí, aby pozvedl úroveň svého vědomí, možná krutě narazí a hořce zapláče nad svým osudem, až se mu jeho odsuzování vrátí. Pořád platí, že každá akce zplodí adekvátní reakci. Není snad lepší prozkoumat, co nám kdo nabízí, eventuelně si vybrat, a nechat žít? A netouží náhodou většina lidí po tom, aby je ostatní, pokud už si je nevyberou, nechali na pokoji..? A tak proč s tím nezačít u sebe, že?
Ivo Benda je člověk jako každý jiný. Poznal jsem ho právě v období, kdy odcházel ze zaměstnání, z mladoboleslavské škodovky s tím, že už se bude věnovat čistě jen práci pro vesmír, asi půl roku před vydáním prvního dílu Rozhovorů s poučením od mých přátel z vesmíru, cca rok před první velkou letákovou akcí.
Tenkrát Ivoš ještě ani nepoužíval své přijaté prostřední jméno, a ani zdaleka (a dokonce ani zblízka) nepůsobil dojmem člověka, který svým poněkud přezdobeným letáčkem popíchne celé Česko. Poznal jsem Ivoše v době, kdy se místním nadšencům podařilo zorganizovat první vesmírné přednášky v Praze, na kterých se objevilo a seznámilo spousta úžasných lidiček.
Byl jsem se na nich podívat, a byl jsem se podívat i na několik přednášek mimopražských, a v podstatě všude se dělo to samé: lidé se s úlevou téměř vesmírnou seznamovali s tvrzením, že mimozemšťané existují, a libovali si, že to konečně někdo řekl na plnou.. ústa, protože i když po své první přednášce většina lidí prohlásila, že to stejně věděli, nikdo si nebyl zase tak moc jistý, a rozhodně ne natolik, aby o vesmířanech mluvil veřejně a nahlas.
Ivoš je svou povahou ideální šiřitel nových myšlenek. Tím chci říct, že byl skvěle vybaven nejen pro organizování přednášek, i pro to, jak na těch přednáškách naučil postupně stovky lidí hlásit se k tomu, co mají ve svých nitrech, dávat to ze sebe ven a sdílet to s ostatními, jak doslova vystřelil stovky lidí směr kineziologické sezení a kurs reiki a podnítil tak jejich první konkrétní kroky k vlastnímu duchovnímu rozvoji, o kterém většina z nich do té doby jen snila, v lepším případě mluvila.
To vše udělal vlastně jen mimochodem, aniž by se to dotklo jeho práce na úkolu, který si vytýčil. Pokud budeme předpokládat, že se sem každý z nás už rodí s nějakým konkrétním úmyslem něco způsobit, něčeho dosáhnout atd., pak bychom mohli o Bendovi říct, že tato část jeho úkolu dopadla nad očekávání dobře. Stovky lidí našly své nové nejbližší, ne snad na pofidérním a dusivém základě pokrevních příbuzností nebo školních a pracovních „kolektivů“, ale na základě skutečných duchovních zájmů, které v nich Ivoš svými idejemi probudil.. na cestě k osvobození.
Jako u spousty jiných, podobných záležitostí se i u tohoto fenoménu jádro zakládá na mnoha dobrých věcech. To je například upřímný zájem o Zemi, o nás lidi, o vývoj vědomí, o cokoliv, co by tento vývoj mohlo obohatit a zrychlit, a zásadní záležitost – know-how, podle nějž se každý naučí naprosto přirozeně a nenuceně komunikovat s bytostmi v jiném čase a prostoru (nebo přinejmenším se svým vlastním podvědomím), každý sám za sebe, přičemž každý, kdo se něco dozví to okamžitě zpřístupní ostatním. Tak tady před pár lety vzniklo snad první opravdové sdílení autentických, nijak nezkreslených informací.
Stěžejní ovšem zůstává fakt samotné komunikace, která má díky celkovému zaměření výrazně láskyplný charakter, což je, jak víme, bezpečnostní pravidlo číslo jedna, naprosto neocenitelné zejména pro začátečníky. Lidé, kteří jezdili na přednášky, se nějakou dobu bez výrazu Láska ani neuprdli. Tohle mělo okamžitý dopad nejen na kvalitu jejich „příjmu“, ale také na kvalitu jejich životů, a potažmo na kvalitu života i jejich okolí. Ani pro můj vlastní začátek si neumím představit nic lepšího.
Z nadšené reakce českých lidí na prezentovaný láskyplný svět vesmířanů postupně vyklíčila prozatím největší Bendova idea: zaplavit lidstvo informacemi o jiném, lepším světě, který máme na dosah ruky. Abych to přeložil, mohli bychom říct, že si Ivoš umínil naplnit biblické proroctví o tom, že před tzv. koncem světa bude každý člověk varován.
A sami víte, že se mu to zdařilo.. jen reakce byla trochu jiná, než možná čekal. Koneckonců, oslovit republiku není totéž jako uspořádat sérii přednášek, to je asi jasné. A možná toho je víc. Ještě jednou: Ivo Benda je člověk jako každý jiný. Pokud se začal od ostatních odlišovat, je to tím, že si dovolil poznat nové myšlenky a dovolil těm myšlenkám proměnit jeho život. To je všeobecně vzato způsob, jak začít žít v lásce (k čemuž se ještě dostaneme).
Také už jsme si řekli, že Ivoš zorganizoval množství přednášek, na kterých se potkali lidé s podobným duchovním založením, a – pokud uznáme existenci cílených vtělení a plnění úkolů – se společnými úkoly. Pokud to neuznáme, mohli bychom náhradou říct, že se na jeho přednáškách potkali lidé, kteří nalezli mnoho radosti, když společně dělali něco „pro vesmír“ – jak se tenkrát říkalo, což je myšleno jako práce pro lepší svět pro nás všechny.
Jak víte, Ivoš se nespokojil s tímto efektem své činnosti, pojal záměr seznámit s přijatým Světlem (= informacemi) celou republiku, zvlášť upozornit vládu a nádavkem ještě protlačit Aštara do televize. Tento záměr Ivoš nakonec splnil, i když, pravda, Aštar v té televizi moc vidět nebyl.
V každém případě jde o úkol v našich podmínkách docela nadlidský, a myslím si, že právě v době, kdy jej Ivoš přijal za svůj, pocítil potřebu přijmout také nadlidské jméno.
Dnes, kdy snad každý má nějakou tu zkušenost s nickem a jeho vlivem na vlastní projevy, asi nemusím vysvětlovat význam, který pro Ivoše mělo jmenné spříznění s hlavním vesmírným komunikátorem, byť i jen domnělým. Jméno Ivo Benda, jakkoliv není nic proti ničemu, přeci jen postrádá jakousi.. řekněme průraznost. Pokud šlo o povzbuzení a sílu k vytčenému úkolu, bylo jméno Aštar zvoleno velmi dobře.
Domýšlejíc ještě kousek dále bychom mohli říct, že jménem Aštar byl pojmenován určitý úkol. Úkol, který obnáší velkou ideu, celou jednu tvář.. vlastně identitu Ivo Bendy, spoustu práce, a nějakou reakci, a ještě asi i energetický štít coby psychickou přípravu na tu reakci.. to vše, vyjádřeno, shrnuto a podtrženo.. pardon, pojmenováno se totiž bude chovat jako samostatná, svébytná forma života, odvislá v našem časoprostoru od Ivo Bendy, a tudíž popsatelná jako jeho dítě.
Kdo máte děti, víte jaký problém s nimi je: chtějí se osamostatnit. A kdo máte rodiče, víte, že vás chtějí neustále ovládat.. kontrolovat.. manipulovat.. a že v tom nejsou jediní..
Aby bylo jasno, ve vesmíru se jména používají jinak, než u nás.. jak aspoň říká Adamski, jeden z nejznámějších kontaktérů, ve své knize Uvnitř vesmírných lodí. Pro vesmířany, se kterými se setkal, musel nějaká jména vymyslet, aby o nich mohl psát a nemátl přitom čtenáře. Zdá se, že jméno je ve vesmíru jakýsi klíč k bytosti, kterou označuje.. ostatně u nás je to podobné, jen na nás tolik nepůsobí, když o nás někdo někde mluví.
Nebo jinak: možná si někteří citlivější lidé všimli rýpavých bolestí hlavy, když nad nimi někdo spekuluje, pálení žáhy, když vás někdo pomlouvá atd. Teď si vezměte, co posměšků a zlých, krutých poznámek se sneslo na Aštara po Bendových vystoupeních, po letákové akci atd.
A teď si to spočítejte: i my lidé na Zemi jsme už natolik poučeni, že si citlivé informace prostě chráníme, jelikož zájem ostatních lidí bývá někdy nepříjemný, a většinou spíš vražedný.
Vesmířani, o kterých je řeč, jsou ještě mnohem citlivější než my, a také mnohem poučenější: opravdu se nedá čekat, že by nám komukoliv sdělili své pravé jméno a vystavili se tak riziku rozbití své integrity, takže, co se týká jmen vesmírných lidí, která jsou uveřejněna v Rozhovorech a na vesmirni.cz a kde všude, žádné jméno není platným pojmenováním vesmírné osoby, i když si to spousta „komunikujících“ myslí.
Je to o tom, že si můžete povídat s Plejou nebo třeba s Ptahem, můžete získat jejich malůvku plus báječné kosmické vědění, a nikdy nemusíte přijít na to, že je to podvrh a svého druhu nesmysl, až možná jednou narazíte na omezení plynoucí ze jména, pod kterým je vedete.
Rozhodně vyplatí něco zjistit o jménech, kterými se vám vesmířané (nebo vaše podvědomí) hlásí, a hodně o nich přemýšlet. Už hledání nějakých informací o Astarté mi přineslo hafol nejrůznějších a kolikrát i zcela protichůdných tvrzení.. můžu jenom doporučit udělat to samé, a zopakovat s každým jménem, které v Rozhovorech najdete..
..ona ta „jejich“ jména nejspíš skutečně mají nějaké významy, nebo co.
Myslíte, že je to náhoda, když určité zdroje ztotožňují Aštara s Astarté? Ono je to tedy trochu složitější, jelikož samotnou Astarté různé prameny popisují jako různé bohyně, jednou jako bohyni podsvětí, jednou jako bohyni plodnosti, jindy jako řadovou čarodějnici starověku, ale našel jsem i zmínky, které Astarté řadí jako ženský protějšek boha slunce, to jest jako nejvyšší nám představenou a co do komunikace přímo dostupnou bytost, konkrétně ve variantách jmen Ištar, Astarté nebo Aštar. Jako záštitu pro svou činnost tedy Ivoš nezvolil žádné béčko.
Tak třeba jmenná varianta Astarté se mi osobně velice líbí, protože obsahuje slovo start, případně evokuje slovo na start, což je bez jakékoliv pochyby něco, co Benda svou činností způsobil mnoha, opravdu mnoha lidem. Včetně mě. Člověk se jenom diví, že v tom jméně není taky něco, co by naznačovalo významy jako infarktový stav, nakopnout, nebo gól.
Varianta s bohem slunce, pro tu mluví i samo jméno, zvlášť když ho rozepíšu „A Star“ (star = hvězda neboli slunce). Z názvu takto pojatého je dokonce patrné i to, že nejde o slunce naší sluneční soustavy, protože tomu bychom neříkali hvězda, ale Slunce. To by zase ukazovalo na pojetí Astarté jako nejvyšší nám dostupné bytosti, platné pro větší část našeho vesmíru. Nakonec, za hranice naší sluneční soustavy dohlédneme i pouhým okem.
Tady teď přišel čas představit si ideu multidimenzionality. Plejáďané spolu s panem Šeranem praví, že lidské bytosti souběžně existují ve více dimenzích (existenčních rovinách), přičemž jedno „já“ v dimenzi vyšší může fungovat jako několik „já“ v dimenzi nižší.
Vzato z našeho pohledu, naše multidimenzionální já ve vyšších dimenzích jsou společná vždy pro několik lidí. O těch máme na té nejnižší úrovni tendenci říkat, že jsou jako druhé poloviny nás samých, na vyšší úrovni spojení přátelé a lidé duchovně spříznění atd. atd., až na úrovni nejvyšší je to veškeré Stvoření v jednom Stvořiteli, který za tohle všechno může. Prostě taková pyramida.
Idea multidimenzionality jde pochopitelně mnohem dál i hloub, než jsem tu byl naznačil, ale snad i to málo pomůže některým ukřivděným srovnat se s dojmem, že si Ivoš zabral Aštara pro sebe.
Nezabral. Neexistuje žádná vesmírná osoba, která by se jmenovala Aštar Šeran a byla velitelem veliké vesmírné flotily, čili zabrat si nebylo koho. Ostatně pokud by někdo takový kdy existoval, náš zájem by ho stejně dávno zničil.
Resp., pokud skutečně existuje nějaký velitel veliké vesmírné flotily sil Světla, který v rámci potrhlého lidského uctívání dostal přezdívku Aštar Šeran, nutí mne to s použitím praktické murphologie konstatovat, že té flotile nevelí Aštar Šeran, ale úplně jiný vesmířan téhož jména. Aštaroid!
Právě tak si Ivoš nezabral inkarnace Husa ani Komenského, to si jenom pomáhal snášet svůj úkol a z něj plynoucí úděl mimo společnost stojícího, vysmívaného a pronásledovaného. Prostě se v nich zhlédl a vzal jejich životy za své, což se nicméně hrubě nelíbilo i mnoha lidem, kteří docházeli na přednášky a brali ho jinak velmi dobře.
(Když Ivo tenkrát vyrukoval s tvrzením, že byl mimo jiné i upáleným Mistrem Husem, obdržel od pražské sekce veselou přezdívku Smažák.)
Šeran (ač tohle sem už nepatří) je u anglicky píšících peoplů Sheran, v překladu „Onautekla“. Když pominu všechny ty veselejší významy, kdo je zase ta ona? Jde snad o Astarté, symbol bohyně Matky, nejvyšší instance matriarchátu, kterážto ustoupila Aštarovi, mužskému bohu Slunce?
Aštar ve smyslu Sluneční bůh by zase byl – když už – společné multidimenzionální já pro veškeré Stvoření, pro které on je Sluncem, tedy zdaleka ne jen pro Bendu. A dlužno podotknout, že Ivoš sám nikdy nevylučoval svou spřízněnost s těmi, kdo se k Aštarovi hlásili jako ke svému multidimenzionálnímu já, naopak každého nově přihlášeného vítal jako skutečného bratra nebo sestru.
Dokonce pro jejich uklidnění prohlašoval, že Aštar v nějaké kolikátési dimenzi (Ivo to říkal přesně, jenže já si to nepamatuji) je bytost bez těla, světelná koule (Slunce?), která je coby multidimenzionální já opravdu společná mnoha lidem, ne-li přímo všem.
Pak dodal, že přídomek Aštar si ke svému jménu přidal po veliteli velké vesmírné flotily na stanici Share, Aštaru Šeranovi, který pochází z vysoké duchovní společnosti v dimenzi páté, jehož multidimenzionálním já je prý Ivoš také.
Zastavím se u toho, že Aštar působí ze stanice Share. Share je anglický výraz pro sdílení, dnes běžně používaný pro označení něčeho soukromého, co bylo učiněno společným. To by klidně mohlo ukazovat, že jde o symbolický název projektu, který má za úkol odhalit a zpřístupnit (a zprovoznit?) to, co mají pozemšťané společného s vesmířany.
Ideu, že jméno Aštar označuje i projekt vesmirni.cz se vším, co k tomu patří jako jistou formu života, jsem tady už také představil. No, a kdo si dá tu práci a bude přemýšlet a hledat další významy, určitě něco najde. Pro jistotu dodávám, že veškeré kombinování se jmény a jejich významy si v podstatě cucám z prstu, že si jen tak přemýšlím nahlas, teda mudruju. Nedělám z nich žádné závěry. Pokud se vám to nelíbí, nečtěte to.
Jak Ivoš přišel na kombinaci dvojitý Aštar a kde vzal čísla Aštarových dimenzí, to samozřejmě netuším, nicméně je nutno vzít ohled na to, že Ivoš býval jedním z nejvýkonnějších příjemců a tudíž jedním z nejlépe informovaných lidí mezi námi. Pokud něco vypustí z úst, není radno to brát na lehkou váhu, podceňovat nebo snad ignorovat. Tím ale neříkám, že se vším, co Ivoš napsal, máte souhlasit nebo se s tím snad ztotožňovat.
Naopak, doporučuji co nejvíce pochybovat, samostatně přemýšlet a komunikovat, a veškeré nabrané informace velmi důkladně testovat. Vesmírný zákon magnetismu znamená, že stejné přitahuje stejné. Jaké bytosti si přitáhne lidstvo, které se honí za materiálnem, s hrabivostí a kořistnictvím, bez úcty k nejzákladnějším hodnotám Života?
Lidstvo magnetizuje stejný typ bytostí, které Benda souhrnně nazývá Ještírky, a má z nich šílený strach, který bohužel distribuuje spolu s informacemi o možnosti života v lásce. Paradoxně právě řeči o lásce naplněné jedem Bendova strachu z vesmírné rodiny plazů přitáhly největší procento lidí. Hezké řečičky, hrůzné jednání, co vám to říká?
Nu, stejné přitahuje stejné. Pravdou je, že lidstvo rozhodně není v tom stavu, aby si svým vlastním vyzařováním přitáhlo bytosti povznášející, takové, které o lásce mluví a i to tak myslí a není v tom jed strachu. Takové bytosti jsou tu sice také.. samozřejmě tu jsou, ale z vlastní vůle a z vlastních důvodů.
Já pouze potvrzuji, že při komunikaci s bytostmi odjinud je skutečně na místě nejvyšší obezřetnost, a to především ve významu hlídání vašeho vlastního stavu. Buďte co nejlepší, tak láskyplní jak jen umíte, protože jen tím si přitáhnete bytost, která se vám nebude pokoušet ublížit.
Obezřetnost, ano.. ale ne strach. Jenže Ivoš lidi spíš straší, místo aby je prostě jen varoval a řekl, kudy ne. A strašení je manipulace. Je pravda, že to strašení na spoustu lidí zabralo a zvedlo návštěvnost na přednáškách.
Bohužel návštěvnost lidí, kteří se k Bendovi nepřišli vzdělat, ale schovat (prý před ještírky), byla spíš na přítěž. Tito lidé na přednáškách jevili sklony vytvářet dav, přičemž ti čilejší z nich ten dav začali rovnou organizovat a budovat si v něm jakési pozice lídrů, z nichž si připadali chránění.
A tito skoro-lídři, aby měli co říkat „svým“ lidem, začali tlačit na Ivoše, aby pustil nějaké informace a aby zařídil nějaké zjevení mimozemšťanů jako důkaz jejich existence. Věřím, že tito rádoby-vůdci by si nesmírně užili své pozice, kdyby se tu nějaká ta nesmírná entita skutečně odprezentovala.. na jejich povel.. nicméně takhle to prostě nefunguje.
Ze všech entit, s nimiž je možno komunikovat, se bendismus zakládá na jednom zástupci dobra, a jednom zástupci zla, na Plejáďanech, a Ještírcích, a na jejich vzájemném zápase. Tohle je dost matoucí, protože lidé mají tendence vidět v tom střet „dobra“ a „zla“ skoro tak zjednodušeně, jak nás to učí naše mytologie.
Dobro a zlo a jejich zápas je patriarchální hra, která se hraje pro pobavení.. no dobře, pro odvedení pozornosti lidstva. Scénář ovšem nepíší mimozemšťané, ten píší lidé. Inspirovaní, ale lidé. Herci, kteří jsou přinuceni ten scénář oživit, to také nejsou mimozemšťané. Zase jsou to lidé. Ti všichni jsou za svůj podraz placení zbytkem lidstva.
Lidé si tu show, která je oslepuje a brání jim vidět skutečnou realitu, sami platí. A jak rádi. Skoro každý takový má doma televizi, aby mohl zůstat v obraze, a někteří hodně slabí jedinci jich mají víc – nejspíš aby z obrazu náhodou nevypadli, když budou ve vedlejším pokoji. A chvála našemu současnému pánubohu, Technickému Pokroku, že už pro nás vytvořil televize do kapes i do aut, a že se z naší umělé reality nemusíme vzdálit na dobu delší, než těch pár sekund, než přístroj naskočí.
Co se týká té inspirace, vlastně našeptávání, to vesmířani dělat mohou, což znamená, že to také dělají. Poslouchat našeptávání, vlastně inspiraci, to je něco, co bylo po tisíciletí hrubě zakazováno a dost krutě postihováno, a dodnes je bráno jako „špatné“ – špatné pro společnost.
Ono kdyby každý naslouchal myšlenkám, které různé entity vysílají, mohl by každý zjistit, co s lidmi dělá církev (a dnes vláda), a jaká je vlastně pravda. Ne, lidé neměli naslouchat vesmířanům, lidé měli naslouchat kněžím. Naslouchat vesmířanům byla kněžská práce. Proč, to je asi jasné: to co kněží zaslechli, bylo použito na ovládání lidí, a pokud bylo něco zveřejněno, bylo to pozměněno tak, aby se lidem nedostala do rukou moc nad sebou, protože tím by tu moc nad lidmi ztratila církev.
Doba se trochu změnila, církve nejsou jediným (a možná ani výchozím) manipulantem obyvatelstva, nicméně vládní techniky se zase až tolik nezměnily.. rozhodně nezmizel předpoklad, že lidem pravda nepatří, a že je nutno jim místo ní uspořádat nějaké hry (showbusiness, politika, nastrčené problémy a kriminalita vůbec).
Proto ani dnes není komunikace „prostých“ lidí s vesmířany vládám po chuti, a komunikující lidé jsou dost důsledně vysmíváni, přičemž ostatní obyvatelé, ke své vesmírné škodě, na tom vysmívání spolupracují. Vládou opět nemyslím politiky, ale ty, kdo píšou scénář.
Ivoš tomuto přístupu učinil skutečnou čáru přes rozpočet. Přes to, že byl veřejně vysmíván, ukázal veřejnosti, že ke své pravdě nejenže může každý, ukázal i to, jak přesně (a jak jednoduše) to udělat.
Hravým, nenapadnutelným způsobem naučil komunikovat statisíce lidí.. totiž, osobně jich to naučil jen pár, ale Ivoš vytvořil regulérní.. no vlastně marketing, první skutečný marketing Světla, to jest způsob, jak přiblížit Světlo masám. Ukázal, že na Světle není nic okultního ani složitého, a vytvořil způsob, cestu, po níž jít a dosáhnout Světla může úplně každý člověk na Zemi. Bohužel, v kombinaci se strachem z ještěrů.
Ještírci, v bendismu zástupci „zla“, však podle lidských měřítek vůbec zlí nejsou. Jsou, a nejsou. Jsou dokonalým odrazem nás samých, našich hodnot i chování (i když my jsme zčásti výsledkem i jejich našeptávání). Stačí se však naplnit láskou a žádný z nich na vás nemůže.
Benda nicméně na zprávy o jejich existenci a působnosti zareagoval dost tradičně: navzdory tomu, co hlásal o lásce dostal strach (a strach = nepřítomnost lásky), kterému nakonec podlehl a ujel. Jeho hravost a vtip a hluboký smysl pro pravdu a rovnost (ve smyslu hesla „Stejné podmínky všem!“), kterými nakazil (v dobrém slova smyslu) půlku republiky, to vše se vytratilo a strach převládl ve všech jeho aktivitách.
Je to poznat i z jeho přijatých sdělení, které od určitého čísla nesou neklamné známky jeho strachu a neustálého, úmorného sebeujišťování, že on dělá dobře, že on je v pořádku a že jeho práce je platná a bude patřičně oceněna, kteroužto potřebu mívají jen lidé velmi nejistí. Z jeho sdělení mizí reálná náplň a objevují se jen čísla, která nikoho nezajímají a nikomu nic nepřináší, která totiž mají za úkol ujistit Ivoše o tom, že svůj úkol plní na 305 %. A tím to ale nekončí.
Ivoš, podle všeho doslova paralyzovaný strachem z infiltrace (no protože uhlídejte si myšlenky, která je odkud, že?), zavedl tzv. ověřování sdělení. To znamenalo, že když někdo něco zapíše, někdo jiný mu musí nezávisle ověřit, nakolik je to sdělení pravé, nakolik čistý je příjem.
A padaly verdikty. A verdikty padaly hloupé, a velmi kruté.. kruté k lidem, kteří se poctivě snažili spojit s vesmířany, přesně podle Bendových instrukcí, aby jim pak někdo povýšeně nebo dokonce blahosklonně oznámil, že správně přijali třeba jen třicet procent textu.
A nevěřili byste, tyto verdikty padaly třeba na základě toho, jak často (a jestli vůbec) se v textu vyskytlo slovo láska, a nakolik to o lásce bylo.. o lásce, jak si ji maloval Benda. To mj. znamenalo, že rychlejší jedinci, kteří nepotřebovali ono ponížené sebeujišťování o vlastní způsobilosti a hned na sobě začali pracovat, to jest probírat se svými negacemi a čistit si život, tihle neměli na uznání příjmu nejmenší šanci.
Ivoš zjevně patří k lidem, kteří uvěřili výchově a čistota pro ně znamená absenci špíny: abychom byli čistí, nesmí na nás být špína. To je přístup našich rodičů, kterým nás však nevedou k lásce, ale k nenávidění špíny, a také k tomu, že je jedno, co má člověk vevnitř, jen když na povrchu není ani smítko. Takto také byla prověřována sdělení: když v nich nebylo ani smítko, byla sdělení „v pořádku“. To tak samozřejmě není, a jediné, čemu se tím vzdalujeme, je pravda. A pravda je láska.. tedy do určité míry.
Pravda je stav rovnováhy, je to stav, kdy všechno je na svých místech. Všechno znamená pozitiva i negativa. Pozitiva i jejich negace na svých místech, v rovnováze, to je pravda. A když jsou navíc v dokonalém pochopení (nebo aspoň přijetí) účelu, to je láska.
Proto se všichni adepti všech mystických i okultních směrů vždycky učili předpokládat (a posléze i vidět) za vším Stvořením vyšší řád a smysl, protože tím se dostali do lásky a pravda (to jest umísťování poznávaných jevů na příslušné pozice) jim tak byla stravitelnější.. nebolela tolik.
Problém veškerých církví a sekt byl v tom, že předdefinovaly pojmy dobra a zla, a zakázaly svým ovcím se tím zlem jakkoliv zabývat. A masy lidí si poslušně přejaly pojmy dobra a zla, rozmístily si všechno na předem zadané pozice v předem dodaném pochopení světa, a marně čekaly na lásku, kterou jim to mělo přinést.
Miliardy lidí se divily svému neklidu, pramenícímu z toho, že se octli v cizím světě, jehož původ ani zákonitosti neznaly. A kolik lidí z těchto ovcí zcela nepředloženě uvěřilo, že je to vše dovede na předem dodané místo určení, a celý život se udržovali takové, jaké je dodavatelé chtěli mít.
Právě tak nakonec i Benda nakonec předdefinoval dobro a zlo.. a nutno říct, že velmi naivně. A na základě těchto definic posuzoval, kdo jaký je a čí sdělení kam přijdou. (Ano, to je podmíněné přijetí, tak jak ho známe od rodičů, učitelů a dalších manipulátorů.) Z otevřeného člověka, který s láskou, s vědomím, že vše má svůj božský účel přijímal všechny a všechno, z tohoto člověka se stal uzavřený, nedůvěřivý, až přestrašený jedinec. Strach je však to jediné, co skutečně ruší telepatické spojení s bytostmi lásky, proto se z Bendových sdělení vytratil obsah, a proto jeho ověřování příjmu jiných lidí bylo nejen zbytečné, ale navíc zavádějící.
Jako by tohle všechno nestačilo, Benda zpochybnil i tým hlavních „Plejádských“ autorek, Barbaru a Karen Marciniak a Teru Thomas a celou jejich druhou knihu „Země“ jen proto, že tam Plejáďané naznačují pravdu o sobě a svých motivech nám pomáhat atd. Bendovi zřejmě přijde divné, že by i Plejáďané mohli mít nějakou karmu, i když mu nikdy nepřišlo divné, že s námi mají tolik společného, že nám mají potřebu pomáhat.
Ivoš prostě bere vesmířany podle našich, pozemských měřítek dobra a zla, a to ještě podle těch idealizovaných.. podle toho, co se nám lidem jako dobro a zlo zdá (ano, mluvíme o rase, pro kterou je likvidace vlastního přirozeného prostředí natolik v pořádku, že se vysmívá a hází klacky pod nohy všem, kdo se s tím snaží něco dělat).
Asi bylo jednodušší zpochybnit Barbaru, než přiznat, že ujel.
Plejáďané, kteří nás oslovili, tvrdí, že jsou jedna z verzí naší budoucnosti, a my se můžeme stát verzí jejich minulosti, v závislosti na tom, co si vybereme. Jelikož si nemůžeme vybrat, dokud nedostaneme možnost volby, tedy ještě nějakou jinou alternativu na výběr, dávají nám k dispozici svoje učení. Ovšem jaký zájem mají tito Plejáďané na tom, abychom my tady měli informace, ke kterým bychom se sami dostávali jen velmi, velmi těžko, to nechť posoudí každý sám.
Do jejich knih Poslové úsvitu a Země, do naší dimenze promítnutých pomocí channelingu mohu „jen“ doporučit aspoň nahlédnout. Do té doby ovšem, věřte nebo nevěřte, nebo – úplně nejlépe – vyzkoušejte.
Média a čistý příjem. Ivoš nejspíš nevěděl, jak málo ze všech těch „komunikujících“ lidiček jich s vesmířany opravdu komunikovalo.. tedy tak, jak on to popisoval, jak si to oni představovali, a jak si my všichni běžně představujeme rozhovor dvou entit.
Bylo by ale chybou se domnívat, že s vesmířany nemají ta sdělení nic společného. Všechny podněty přichází z vesmíru.. a je to ale naše podvědomí, kdo nám je překládá do srozumitelštiny.
Na místě ovšem není ani nedůvěra k Bendovi. Uvědomte si, že on naučil lidi obracet se s důvěrou a s láskou na vlastní podvědomí. A naučil je to bezchybně – nebyl nikdo, komu by to nešlo.
Chápete ten zázrak? Dochází vám, že po staletích, kdy se lidé báli své vlastní psýché natolik, že ji ochotně nechávali kontrolovat kněžím a psychiatrům, ji Ivoš několika prostými slovy těm lidem zase vrátí a oni si ji najednou, šťastní jako nikdy, spravují úplně sami..?
Komunikace, kterou Ivoš naučil ostatní, je o tom, že si člověk povídá se svým podvědomím, postupně si ho probírá a čistí. Při tom v sobě objevuje nové a nové vědění.. zapomenuté informace, ztracené knihy, a kolikrát i celé knihovny. Oživuje svou paměť.. své vědění.
Jaký to rozdíl: normální lidé sami sobě naprosto nedůvěřují, své nitro zahodili. Sebedůvěra pro ně znamená, že si tak dobře zažili pravidla společnosti, že se v ní cítí jistě. Nemají nic vlastního, a cokoliv nestandartního zatlačují do podvědomí, od nějž se drží co nejdál, protože tam na ně a jejich pozornost čekají všechny ty věci, které nechápou, které je zneklidňují a kterých se bojí, ale které budou muset jednou vyřešit.
Naproti tomu, „komunikující“ je neustále v kontaktu se svým nitrem, se sebou samým, i když on sám si myslí, že je to Aštar. Obrací se na své nitro se vším, co ho napadne, proto skoro nikdy není zklamán.. i když si myslí, že to mu pomohli vesmírní.
A co je nejdůležitější, komunikující, díky neotřesitelné důvěře v lásku vesmírných lidí, je skutečně milující a má důkaz, že láska funguje, protože ji prožil. A sami víte, že když už něco jednou zažijete, není až takový problém to vytvořit znovu. A jako třešnička..
..jelikož to vše je směřováno někam do vesmíru, k nějakým vesmírným bytostem, jako vedlejší efekt sjednocení sebe se svým nitrem vzniká i skutečná komunikace se skutečnými, láskyplnými mimozemšťany.
Proto komunikující žijí v lásce se sebou i s vesmírnými.
Plejáďané se nechali slyšet, že nám vypráví nějaké příběhy, a až je pochopíme, že nám budou vyprávět zase jiné příběhy. Plejáďané jsou tak jediná entita, která otevřeně říká, že nás manipuluje, a postupně odhalují i důvody, proč tak činí, čili nám postupně umožňují tu jejich manipulaci prohlédnout. Jsou jedinou entitou, která nám dává k dispozici své vlastní know-how. To je pro mě osobně důvod jim věřit, nebo přinejmenším velmi důkladně vyzkoušet to, co navrhují. Není to pro mě důvod osočit příjemce ze špatného příjmu, i když tahle možnost tu samozřejmě je.
Pozor! Pokud Benda varoval před infiltrací myšlenek, velmi dobře věděl, o čem mluví. Benda tyto informace měl šířit, a také šířil, a byl v tom velice dobrý, a jeho informace byly, zejména ze začátku, velmi kvalitní. Co Benda šířit neměl, byl ten strach z ještěrů. Benda ho šířil, a na to doplatil.. takže ne na informace, ale na strach.
Bohužel na to nedoplatil sám. Je jisté, že Ivoš neviděl určité věci, aby mohl dělat to co dělal, a vykonat to, co vykonal. Tak jsou koneckonců vybaveni všichni. Ovšem to, že jeho vlastní strach mu zabránil – po tak úspěšném startu – své obzory rozšířit o další, neméně potřebná pochopení, to je více, než smutné.
Jak je možné, že si nevšiml snahy Plejáďanů o to, abychom si je přestali idealizovat, strkat je do pozice bohů a začali se s nimi místo toho opravdicky bratřit (a sestřit?) a především spolupracovat?
Stínu ve sklepě se budete bát tak dlouho, dokud nevezmete světlo a pořádně si ho neprohlédnete. Stín tím sice ze sklepa nezmizí, ale zmizí váš strach. Strach je akce, která k vám jako reakci přitahuje to, čeho se bojíte.
Bendův strach z ještírků k němu přitáhl ještírky, strach z infiltrace ke němu přitáhl infiltraci, a strach z infiltrace ještírky k němu přitáhl infiltraci ještírky, a to přes to, že byl neuvěřitelně dobře chráněn.. možná Plejáďany, a hlavně partnerkou. Ani partnerka ho však nemohla uchránit před tím, co zavíral v sobě samém, aby na jeho povrchu zářilo jen to nejčistší.
Když mluvím o té partnerce. Někdo se v té době někde dočetl nebo snad přijal, že by pozemšťané neměli navazovat nové vztahy, že až po evakuaci. No, nevěřili byste, jak neskutečně mnoho lidí se toho chytilo a začalo to hlásat dál. Pak jsem ještě zaslechl dodatek, že stávající neuspokojivé vztahy je samozřejmě možno ukončit, na nové ale raději počkat. A to už muselo být, když měl někdo potřebu „přijmout“ takový dodatek.
Dnes si můžeme jen domýšlet, že to nejspíš vzniklo z konkrétní rady v konkrétní situaci, kdy Plejáďané někomu oznámili, že pokud chce dobře vybrat partnera, neměl by vybírat jen penisem nebo vagínou, ale že by měl zapojit i jiná, nejlépe vyšší energetická centra, tzv. čakry.
Čakry jsou zařízení, která převádí dění v jednotlivých dimenzích, na signály, kterým jsme schopní rozumět (a naopak). Příkladem, jedna čakra se stará o dekódování pocitů, jiná nám překládá city, jiná myšlenky, čímž se orientujeme v rovině emoční, srdeční a mentální. To jsou roviny, jejichž zapojení při výběru partnera může být velmi praktické, a vím o pár lidech, kterým Plejáďané v rámci vývoje skutečně něco takového doporučili. Ale převést dobře míněné konkrétní doporučení na to, co by někdo „měl“, nebo dokonce „měli“ všichni, to je donebevolající hnus zákeřné manipulace.
Skoro to působí dojmem, že některý z oněch samozvaných vůdců (nebo svůdců?) někoho chtěl, a aby dotyčnému zamezil všechny ostatní a měl tak jistotu, že zůstane pro něj, vyhlásil takovéto pravidlo.
Říkáte, že by to pak musel zachovávat i sám? Ale nemusel. Už jste snad viděli revizora, který by si štípal lístky? Nebo policistu, který ve službě dodržuje předepsanou rychlost? A zákonodárce, který by své zákony sám dodržoval? Možná znáte nějakou čestnou vyjímku. Já tedy ne.
Tvůrci nebo vykonavatelé zákonů, regulí a nařízení je sami málokdy dodržují, protože oni vědí, kdo to vymyslel, pro koho to má platit, a hlavně pro koho to platit nemusí. Tohle v naší civilizaci platí skoro všude, skoro všude si manipulátoři se zákony a regulemi připadají jako něco více.
Skoro nikdo nebere „sebe“ jako „všechny“, a začíná to samozřejmě už výchovou. (Je snad mezi námi někdo, komu matka nikdy neřekla něco ve smyslu: „I kdyby tohle dělali úplně všichni, TY to rozhodně dělat NEBUDEŠ!!!“ ???) Samozvaní vůdci u Bendistů nebyli vůbec vyjímkou. Brali informace u Bendy, a upravené je dávali dál: upravené tak, aby je ostatní uznali za své vůdce.
Na jednu stranu, tohle Benda kontrolovat nemohl a nelze mu to vyčítat. Na druhou stranu je jasné, že k tomu svou zaBenděností dal jasný, nepřehlédnutelný popud: rozšířil mezi lidi strach z ještírků. Pokud chcete s někým komunikovat a máte z něho strach, co uděláte? No vezmete si prostředníka. Kdo je prostředník? Prostředník je člověk, který stojí mezi vámi a tím, čeho se bojíte, který na sebe vezme nějaké to riziko, a to za vaše peníze nebo třeba za to, že ho uznáte za svého vůdce a necháte ho se sebou manipulovat. K tomuhle Ivoš vytvořil dokonalou příležitost, a je pravda, že hodně lidí se toho opravdu chytlo. A začali se organizovat.
(Hlavní potíž s prostředníky je pak ta, že se jich hrozně špatně zbavuje.)
A organizace zpětně ovlivnila Bendu, tak jako dítě zpětně ovlivňuje rodiče. A Benda se tomu nepostavil, naopak, začal svým bendistům „přijímat“ konce světa a báchorky o tom, jak svými modlitbami, meditacemi a rozšiřováním Rozhovorů jeden konec za druhým odvrátili. Toho už si samozřejmě všiml celý národ.. ono díky extrémně hnusné české povaze nebylo vůbec lze uvažovat, že by to Bendovi prošlo. Ostudaa..
Nevím, jak se zachovali samovůdcové, protože to už jsem byl dávno pryč; můžu jenom předpokládat, že jako praví Češi nechali zodpovědnost na Ivovi a vyvíjeli na něj čím dál větší tlak, takže Ivoš začal nakonec produkovat skutečné nesmysly.. to je podle mě důvod, proč nakonec začal dokazovat, že mimozemšťané existují. A dokazování je vždycky začátek konce, to je to definitivní potvrzení, že jde o organizaci, přičemž pokud je ta organizace oficiální, říká se tomu církev, pokud ne, je to sekta.
Tak jako si Ivoš ošklivil ještírky a kladl jim za vinu všechno zlé, právě tak si idealizoval Plejáďany a odmítl u nich vidět byť i jen náznak negace. Uctíváním však zařadil Plejáďany jako něco nedostupného a tím si k nim zavřel cestu. Zároveň svým strachem otevřel cestu ještírkům, takže nakonec sice uctíval Plejáďany, ale dělal, co mu řekli ještírci.
Právě tak ovšem dopadli i lidé, kteří si Bendův postoj zkopírovali a nastoupili v domnění, že jde o cestu k lásce. Vlastně se od jisté doby jiní lidé než notoričtí uctívači na jeho učení ani nemohli přihlásit.
Absolutně stejným způsobem si idealizují a uctívají Bendu jako pozemského zástupce Plejáďanů, nezabývají se svými ani jeho negacemi a při tom dělají, co jim ještírci nebo třeba ti samozvaní vůdcové řeknou. A někteří pro jistotu nedělají nic. Těmto lidem říkám bendisti.
Na tom celém je nejhorší, že Ivoš v jednom kroku vytvořil dokonalý nástroj sebepoznání, a v druhém kroku zakázal lidem ho používat:
„Ano, komunikujte s mimozemšťany, ale nezabývejte se tím, co nosíte v sobě, abyste si k sobě nepřitáhli ještírky.“ (Neboli: „Bojte se ještírků.“)
„A jak se asi tak máme zbavit negací, co?“
„Jděte na kineziologii, naučte se reiki..“
(Dochází vám, že to je to samé, jako kdyby vám psycholog řekl, že on si s vámi má povídat o lásce, a s problémy ať navštívíte kartářku..?)
To je Ivošův začarovaný kruh. Nevyřešíte-li si svoje negace, budete si je přitahovat do života. Pokud do toho budete komunikovat s vesmířany, budou se vám ty negace neustále drát do vědomí, protože věci mají přirozenou tendenci se řešit, vlastně vyvíjet. Takže máte bojovat se svým nitrem, máte ho potlačovat.
Do toho jste slyšeli o ještírcích, že jsou tu a hledají skulinku, přičemž nikde nebylo řečeno, že na vás sami o sobě nemůžou, zato vám to říkal někdo, kdo se jich bál a vy jste ten jeho strach viděli. A pokud jste opravdu velmi dobří, nepřejali jste ten strach rovnou..
..jenže, jelikož nás tyhle věci nikdo neučil ovládat, většina to holt neuhlídala a už se bojí také a už připravují ještírkům cestu k ovlivnění a možná i k únosu. A k dovršení všeho, takoví lidé mívají navíc tendenci se sdružovat a bát se společně, což je ten nejlepší způsob, jak je na sebe pořádně upozornit, takže, jestli můžu něco doporučit, nedělejte to.
Není nic jednoduššího než dát se zase dohromady, i když tím bendistou už jste, nebo jste teprve někde na cestě se jím stát. Totéž ovšem platí pro většinu sekt, organizací nebo vlastně i pro život, jaký nám cpe naše společnost.. mimochodem, víte, že všechny sekty vznikají jako pokusy vytvořit nějakou lidštější alternativu a zbavit se závislosti na tom lhostejném, bídou a krutostí prolezlém odkazu našich předků?
Různých způsobů osvobození je plné dirosloví, a zde v dílu o lidech je ten nejúžasnější, totiž Sluneční Trojlístek. Nicméně, povídání o bendismu končím, čím jsem kdysi u Bendů začal, extrémně silnou magickou formulí, jež mě raketovou rychlostí pronesla tisíci nástrahami mého vývoje, a v bezpečí dopravila až sem. Však ochutnejte:
„Prosím o (maximální) urychlení mého láskyplného vývoje.“
Říká se to nahlas, uprostřed pokoje, ale nejlépe na nějaké louce, protože s tímto požadavkem se člověk obrací na celý vesmír. Pak už stačí se pustit :)
© dirosloví.cz | Průvodce diroslovím | Mapa stránek | Ke stažení | Meta info