aneb dění v nefyzických rovinách pohledem zákona příčiny a následku.
Jak vyplývá z předchozí kapitoly, měl jsem možnost poznat (po písmenkách) tři velmi mladé (tehdy cca 13, 14, 15 let) a velmi nadějné – ba způsobilé duchařky, z toho dvě – navzdory věku – s praxí jako hrom, no, a já jsem dostal nápad, že by slečny mohly své know-how sepsat, přidat nějaké zkušenosti, třeba formou odborného blogu, a eventuelně si zavést vlastní fórum.. takové, kde se na lidi nemachruje, ale se jim pomáhá.
Slovo dalo slovo, založit na dirosloví.cz subdoménu a nainstalovat na ni redakční systém bylo otázkou chvilky, a už během pár hodin byl web nastavený včetně pracovního názvu (Duchosloví), funkcí, barev, a dokonce i loga, prostě jen naházet obsah a zpřístupnit veřejnosti.
Evidentně šlo o myšlenku, která sedla jak do správného času, tak i správným lidem. Bohužel, ten zásadní správný človíček má matku, která mu ukrutně závidí, že si rozvinul schopnosti, které ona u sebe nerozvinula (a nemá ho v této oblasti jak kontrolovat), a teď mu zakázala tvořit Duchosloví, protože zabývat se duchy je prý nebezpečné..
..tohle matka řekla, i když ví, že dcera s duchy už moc let neustále komunikuje, že je v tom dobrá a dost uznávaná, a navíc se chová jako dokonalý profesionál – jako by jí nebylo třináct, ale třicet, jako by měla za sebou dvacetiletý výcvik, a to jak v jednání s duchy, tak i v jednání s lidmi. A je to tak, Terunka v osobním kontaktu se staršími moc komunikovat neumí a jistí se servilitou, ale co se týká jejích zájmů, je to něco úplně jiného.
Terunka si to samozřejmě nechtěla nechat vzít, takže ji matka naoko nechala být, a zařídila se jinak. Jak jinak, na to jsem přicházel skoro rok, dcerky mi v tom nějakou dobu statečně pomáhaly (to jsem se mimochodem dozvěděl neuvěřitelné věci o skutečné výchově dívek v Čechách), no a nakonec jsem – ještě s pomocí Plejáďanů – dal dohromady historii událostí.
Dcerku jsem oslovil původně jednu, a hned první zvláštní epizoda se odehrála, už když jsme s Terkou probírali ideu Duchosloví po ICQ. Znenadání se do mě něco opřelo, a snažilo se mi to vyrvat duši z těla. To tak nějak nešlo, ale paralýze a jakémusi rozežíravému hnusu jsem se v tu chvíli nebyl schopen bránit. Psal jsem to ještě Terunce, ta odpovídá, že netuší, co by to mohlo být, a pak jsem to musel ukončit.
Terunka si přála zainteresovat dvě své kamarádky, něco mi o nich řekla, něco jsem vypozoroval na jejich profilech, dával jsem si to nějak do souvislostí a najednou jsem zahlédl jejich společenství, jak funguje v neviditelných světech.. to byl vyloženě nádherný pohled, utěšující a nadějný.. inu, Trojlístek. Takže jsem na to Terunce kývl, samozřejmě, kdo by nepodpořil něco tak úžasného..?
Nu, dcerky si vytvořily profily, ještě jsem jim tam spustil fórum, ať se mají kde domlouvat na obsahu, vždyť to stačí smazat, až bude web hotový.. jenže, sestry se ještě ani nezapojily, a už jsem cítil, že to někdo prolézá, s velikou nelibostí a záští.. chová se to jako zlovolný, záškodný červ. Ptám se na to Terunky, Terunka říká, že o ničem neví, že nikomu odkaz nedávala, takže jsem proběhl profily u sester, a všechno ukazovalo na jejich matku.
Procházím si její profil, říkám si, co je toto proboha za monstrum, vždyť je to regulérní striga, vždyť ta nelibost a zášť, přestože byla tak citelná je v tom celém jen kapička v moři, a ptám se na ni Terunky. Terunka zase: „Prosím tě, ta o tom ani neví, se o to nestará, to je sluníčko, hrozně milá ženská“, což mě poněkud zmátlo, protože já zase docela dobře poznám, když někdo o něčem ví.. zvlášť když se hlásí tak nepřehlédnutelným způsobem.
Ale než jsem stihl zareagovat, Terunka píše, že by mě potřebovala něco zeptat, a vypadlo z ní, že když jsem ten jeden večer cítil útok v průběhu ICQ konverzace, jestli by to mohlo být tím, že její matka zuřila a celou dobu jí nadávala a zakazovala účast na Duchosloví, až rozzuřila a poštvala na ni i otčíma a nadávali jí oba..
..a tak nějak mi docházelo, že ze všeho, co ten večer matka napáchala, obvinila mě a hodila to celé po mně, přímo prostřednictvím Terunky. To jsem šel do vývrtky, říkám si, kristapána, další monstrum, co je tohle jenom za lidi? Vždyť to vypadá jako další striga.. ony se snad spojují do větších rojů, nebo co?
Přemýšlel jsem, jestli by nebylo lepší vycouvat, ale to by znamenalo nechat dcerky i s celým jejich potenciálem napospas.. chvíli jsem to zvažoval, pak jsem si ještě jednou proběhl všechny ty profily, a ubezpečil jsem se, že pohled v neviditelných světech nepatřil k jiným lidem, což nepatřil: všechny dcerky měly v té době čisté srdce, vůli pomáhat lidem, nebylo u nich žádné povyšování nebo snad machrování.. a jejich potenciál společný převyšoval všechno, co jsem do té doby kde viděl. Tak jsem se rozhodl popsat jim jejich společný potenciál a vyprovokovat trochu společný růst, s tím, že strigovitostí mateří se nebudu nijak zabývat, proč také, že?
Jenomže když jsem dcerkám psal, co a jak, ony +/- odpovídaly, a to co z nich lezlo o jejich matkách se nedá ani vypsat. Dá se to jen zběžně popsat, a i to je dost hrůza. Samozřejmě, dost dlouho jsem se chránil na to něco říct, podařilo se mi sice párkrát něco naznačit, ale reakce byly natolik nevyrovnané, od absolutního pochopení až k hysterii na hranicích šílenství, že jsem toho prostě nechal a jen sledoval uváděné techniky manipulace a učil se o tom, co je to být v patriarchátu dcerou.. na extrémech se toho člověk vždycky naučí nejvíc.
No, takže jsem dcerkám popisoval společný potenciál, učil se z reakcí, a snažil se rozjet Duchosloví.. jenže, ono to nešlo. Matka druhých dvou človíčků, Zinulky a Halinky je také duchařka. Je to ozdoba duchařské komunity, všichni ji znají jako zlatíčko, sluníčko atd. Ona si to velmi užívá, a snad už i sama věří, že je opravdu dobrá a kdovíco, i když svým dcerám nesahá ani po kotníky, ani jedné. V každém případě se bere jako známou a uznávanou duchařku.
A tak ji ta první matka poštvala („To je ale ostuda, že to nabídli takovým malým holkám a ne tobě, když ty jsi přitom taková vyhlášená duchařka“, pak přišlo „a že to těm holkám není blbý.. že ti to nenabídly aspoň samy, copak neví co se sluší a patří“, a nakonec ono nezbytné „kdoví, co za tím vůbec je, že“).
Samozřejmě, mohl jsem to nabídnout i té matce, ale proč, když dcerky, jedna každá z nich obě ty matky mnohonásobně převyšovaly, a to nejen v duchařských schopnostech, ale hlavně i lidsky, vlastně v jakémkoliv možném ohledu.. a konverzace s dcerkami mi to později vyloženě potvrdila, stejně jako sled událostí.
Druhá matka zavrněla blahem a s gustem se nechala poštvat, má asi moc ráda anální horolezkyně, a pak, bez varování, společně použily na své vlastní dcery a na mne nějakou magii, z toho minimálně jedna to udělala vědomě, druhá napůl. Účinky toho zásahu jsou dost děsivé:
1. Duchosloví dopadlo hrozně. Spojeným mateřím se podařilo zabít ideu, kterou jsme tam zasadili, a během pár dní náš rodící se web působil dojmem měsíc staré mrtvoly. A nalogujte se do něčeho takového.
Samozřejmě, z našeho pohledu se zdálo, že nějak není chuť právě teď právě na duchosloví pracovat, a teprve když to trvalo déle než týden a všem zúčastněným zároveň, když přitom ze začátku šlo všechno jako po másle, začalo mi to být divné a podnikl jsem nezbytné kroky.. zjistit, vyhodnotit, popsat, a zformulovat.. a pak už se jen divit.
Opět s pomocí neviditelných přátel z Plejád se mi podařilo tu ideu ještě oživit, rozdýchat, a bohužel: problémy, které to provázely, stejně jako nový útok, tentokrát důkladný, ba vražedný, mi definitivně potvrdil cizí zlou vůli. Já jsem byl totiž naivní a nechtěl jsem věřit v magické útoky v tak brutální síle a šíleně zvrhlé radosti z destrukce.. a moci nad životy svých dcer.
2. Tři mladé, nadějné duchařky, které byly do té doby s duchama v kontaktu prakticky neustále, najednou půl roku nepotkaly žádného, ani jedna. Po půl roce jedné z nich tento blok nakrátko zmizel, a to té nejstarší, která zrovna něco chtěla po matce, a aby toho dosáhla, podrazila svou sestru v nějaké té sesterské záležitosti. Tím matce „prokázala“ svou loajalitu až do té míry, že se v matčině mysli mimoděk rozpustily i ty hradby, které se původně rozpouštět neměly. Tak jsme na to vlastně přišli.. najednou bylo jasné jak to, že se jedná o umělý blok, tak i to, odkud vítr vane.
Mimochodem, tahle holčina pak ten svůj podrázek dost draze zaplatila, chudera. Možná byste řekli, že jí to patří, jenže to byste jí křivdili. Nebyla to ona, kdo u nich doma vytvořil pokrytecky láskyplnou atmosféru překrásných slov napuštěných prudkým emočním jedem, v níž se nedá ani nadechnout, ne tak pohnout. Ona si jen pomáhá, jak to vůbec jde, a naprosto nemůže za to, že jediný směr, kterým něco aspoň občas jde, je sejmout vlastní sestru. Inu, kde se dvě hádají, matka se směje..
3. Tři dívčiny a jeden dir, kteří pár týdnů naprosto nenuceně komunikovali, najednou půl roku komunikovat nemohli. Přesněji řečeno, občas mě napadlo některé z nich napsat, ale vždycky mě od toho něco odvedlo.
Jak se později ukázalo, slečny na tom byly podobně, a po většinu času nemohly komunikovat ani mezi sebou. A jen několikrát (!!!) za celou tu dobu mi přišlo divné, že naše komunikace ustala tak náhle, ale dokonce i od takových myšlenek mě vždycky něco odvedlo. Holky to samé. A teprve když se dvě z nich octly v kritickém duševním stavu, podařilo se jim nějak se propojit a zlomit blokující kletbu. A ejhle, najednou jsme zase komunikovali, jako kdyby nás nikdo nikdy nepřerušil. To je, co?
Moc dlouho to samozřejmě nevydrželo. Matky na to přišly, a máme zase utrum, tedy, co se týká psaní. Ale v jednání matek nastal mírný pokrok: tentokrát jsem byl uvědoměn i já. Kromě opakování magických útoků paní číslo dvě vlezla své mladší dceři do mailu, a napsala mi, že ví o mé komunikaci s jejími dětmi, a že pokaváde jejich směrem pošlu ještě jeden email, předá to všechno policii. A na to, že použila dceřin email, se dokonce i podepsala: Máma Zinulky a Halinky.
Chtěl jsem jí napsat, že pokud se jí na naší komunikaci něco nelíbilo, proč mi to prostě nenapsala, nebo teda když sama normálně jednat neumí, proč to nevzkázala po dceři.. jenže, upřímně, proč bych jí to měl psát..? Když se do svých pětatřiceti let nenaučila jednat, a vlastně ani podepsat, měl bych ji to snad učit..? A krom toho.. to co mi poslala.. no ale popořádku.
Při prvním zákroku na mě jedna rozdurděná mateř poslala krom toho obvinění nějakou černotu, přičemž se jí nějak podařilo zapojit i sílu manžela a navíc jako prostředníka použít dcerku, přímo v průběhu normální ICQ konverzace. To bylo hodně nepříjemné. Útok jsem nečekal, byl jsem zrovna dost otevřený, a schytal jsem toho docela dost. Vzpamatování mi tenkrát trvalo snad celou noc.
Ono to od ní asi nebylo vědomé (nebo jsem si to tenkrát aspoň myslel), nicméně pokud ta paní má takovéhle schopnosti a neučí se je ovládat, ani když má doma stejně fungující dceru, na které denně vidí, co a jak, bude její karmický zpětný náraz asi dost obtížný.. zvlášť když své dceři přímo zakazuje učit se tyto schopnosti ovládat, místo aby se to sama učila s ní.
Možná si myslí, že když se vlastně neumí ovládat a když si spoustu svých úkonů vlastně ani neuvědomuje, že žádná karma třeba ani nevznikne..? Nevím.. ale pokud ano, velmi se plete. A dcera jde v jejích stopách a plynule se mění ve skutečnou hrozbu pro své okolí, protože odmítá se sebou pracovat, a začíná si užívat svého vlivu.. v patriarchátu neprokazatelného.
Z té dcery roste skutečná striga (čímž myslím ženu, která má potenciál vědmy, ale používá ho k destrukci a k vysávání okolí). Dokonce má jednu takovou už dospělou strigu za kamarádku. Tu kamarádku jí matka schválila, nejspíš proto, že je to stejný upír jako ona sama, akorát mnohem dokonalejší.. je to asi jako když amatér vzhlíží k mladému, nadějnému profesionálovi a nechá ho dělat do svých dětí, aby jednou byly také tak dobré.
Takže ta kamarádka coby striga-lektorka teď Terunku coby strigu-v-zácviku legálně, s nadšeným souhlasem Terunkiné vlastní matky ovládá natolik, že ji jednou přiměla zahodit skoro celé své okolí, vlastně všechny lidi, kteří ji mají doopravdy rádi, a to aniž by si poslušná žákyně dokázala vůbec uvědomit, že jde o cizí vůli.
To se rozumí, že jsem ji v tom nenechal, na poslední chvíli se mi podařilo zabránit nejhoršímu a okolí se v rámci možností zase vrátilo, nicméně momentálně tam slečna míří znovu, a díky již zmíněnému mateřskému embargu ji v tom tentokrát nechat musím. No, co už.. jediné, co mě trochu uklidňuje, že tentokrát už ví, jak a kudy se z toho dostat, ale ne že by s tím nějak spěchala.
O půl roku později jsem při druhém antiduchařském zákroku rozdováděných mateří zaznamenal další cílený útok na svou osobu. Bylo to hrozně zvláštní, protože tentokrát jsem cítil jen to, že se někdo o něco snaží. Problémy ovšem nečekaně zaznamenal správce stránek (hlavní webmaster dirosloví), což, tohle byl pro mě šok.
Teoreticky samozřejmě je možné, že si „dámy“ na whois zjistily vlastníka domény, což je v zásadě člověk, na nějž je to psáno, zadaly jeho jméno do nějakého toho pentagramu, co jich je k dostání nepřeberné množství a jejichž autoři tak spolupracují na razantním řešení přelidnění naší planety, a spustily atak, bez ověření, o koho vlastně jde. Teoreticky, jasně, ale fakticky?
Ve vesmíru máme jisté síly, celé rasy sdružené do nějakých těch civilizací, a některé z nich přiznaly, že celou dobu lidmi manipulovaly prostřednictvím magie, která se masám distribuuje jako náboženství. Takový pentagram je schopen nepoučeného člověka doručit přímo do „pekla“, to jest do otroctví té které rase, která nám ten pentagram poskytla. Viz Faust a podobní. Přemýšlím, jestli je tohle vůbec možné?
Nevím.. nedaří se mi to ověřit.. asi se to dozvím za dalšího půl roku.. aha, spíš jenom nechci věřit v tak silnou a koncentrovanou zlobu lidí, kterým jsem nijak neublížil. Ale možná to není ani zloba, možná jde jen o takové to opojení až unešení vlastními emocemi, potažmo schopnostmi, čemuž obvykle říkáme rozjívenost.
A ta ještě nikdy nepřinesla nic dobrého.
Při rozjívení totiž obyčejně umlká srdce, a začínají mluvit ty nejsprostší aspekty v člověku, které má naprostá většina z nás silou mocí potlačené. Člověk se tak stává hrozbou pro sebe i pro své vlastní okolí. Právě rozjívenost hrozí propuknout při osvobozování žen ze zbytků patriarchální poroby, a pokud se tak opravdu stane, bude krev všude. V proudech.
Proto se to srdce všichni snažíme vzkřísit a zavést do běžného života, protože lidské srdce umí to osvobození zařídit také, a navíc k tomu přidává i pochopení, lásku a harmonii. Jsou tu Trojlístky, Sluníčka, ba i kdejaký Mistr.. a srdce mají i někteří duchaři.
Fakticky se mi podařilo vypátrat povahu jen jednoho z útoků: je to něco, čemu by se asi řeklo malované voodoo. Na někoho se soustředíte, něco při tom namalujete (automatickou kresbou), pak se soustředíte na destrukci dotyčného a vlastně jen malujete dál.. kresba bude „automatickým způsobem“ počmárána a oběť v bolestech, případně v potížích.
No, tak bolesti se nás sice netkly, ale jisté nepříjemnosti jsme si odnesli oba, a asi dva dny blbnul dirovací počítač, z čehož jeho majitel usoudil, že při nejbližším reinstalu Windows se tam dá také Linux a dirovat se bude na Linuxu, protože jako svobodný software třeba víc vydrží. No, bráno ze širšího pohledu a se značným odstupem, nevydržel, i když práce v něm je milá, měkoučká a nesmírně příjemná. Asi ze mě bude konvertér :)
Jinak ten papírek ještě někde je.. ještě působí.. ale už ne na nás. Na celé věci je nejhorší, že tu automatickou kresbu mohla nevědomky provést i některá z dcerek, když se kreslením snažila dostat z nálady, do níž ji uvrhla matka. Takže matka vás k něčemu dožene, ale karma vzniká vám, kolikrát i dost závažná, jen proto, že se z toho pokoušíte dostat.
Tohle mě přimělo zabývat se mateřským vlivem hlouběji i šířeji, než jsem byl zamýšlel. Výsledky jsou šílené, ohromující a zničující, jen nevím, jestli si je troufnu někdy uveřejnit. Zatím vám musí stačit náznaky.. stejně se většina lidí ještě nevyrovnala ani s hnusem patriarchální pseudo-společnosti, takže na matriarchální přežitky je zatím čas.
Malované voodoo sice není nijak zvlášť účinné, zvlášť když už o něm víte, a jeho působení se dá vcelku jednoduše odklonit do oblastí, kde si s ním poradí lépe, přesto již na světě napáchalo mnoho škod, přesněji řečeno, přispívá k tomu, jak lidstvo pomalu mění svět v neobyvatelné místo. Malované voodoo používají tři čtvrtiny žen, z toho nemalá část pod rádoby okkultním názvem automatická kresba, tedy vědomě.
Dost dlouho jsem byl připraven věřit spíš tomu, že obě mateře jsou v těchto směrech nadané a obdařené pozoruhodnou silou (a nejspíš i schopností použít sílu dcer, manželů atd.), a prostě se jen neumí ovládat.. a že jsem tedy obdržel sice velmi nepříjemnou, zato o to poučnější lekci z mateřské magie. BLE!
Jaká je pravděpodobnost takové neuvědomělosti?
Ale ano, ono na jednu stranu, tlak naší společnosti na lidi je strašlivý, a je zcela normální, že se v peoplech probouzí síly, které nedovedou rozpoznat ani ovládat a že se tedy občas něco takového prostě uděje. Jen by se to takoví lidé měli asi učit ovládat. Urgentně! Neschopnost se ovládat, stejně jako neochota pro to něco udělat už je mimo význam pojmu svéprávnost. (Mimochodem, rozvíjení těchto schopností a sil čeká všechny, úplně všechny lidi na celém světě, takže se máme na co těšit.)
Na druhou stranu, podle toho, co mi líčila Zinulka, nejstarší z dcerek (16 let), tak právě tahle paní – její mateř je sadistka i v běžném životě. Celé okolí ji sice má za anděla, ale to jen proto, že v sobě všechno dusí a vylévá si to až doma, na dcerách, které fyzicky, psychicky (mentálně i emočně) a v podstatě denně deptá. Mladší sestra dodává, že si to ta starší vždycky hned vyleje na ní, a že ona sama nemá kam, takže se naučila být terčem a teď se do ní ostatní trefují, kamkoliv přijde. Inu, tak to u sourozenců bývá, řeknete si možná. Ale..
..vezměte si, že ty holky jsou odmalička zvyklé dostávat bití, jsou vedené být hromosvodem. A pak budou mít partnera, a silou svých očekávání si násilníka buď přímo vyberou, nebo ho z něj udělají. (A pokud ne ony, tak jejich matka stoprocentně! Však to odnesou dcery, tak co, že? Aspoň se budou vracet za matičkou a budou jí k dispozici.)
Takhle vzniká 50% domácího násilí. 50% trpících žen trpí proto, že tomu doma přivykly a neumí (a některé ani nechtějí) se toho zbavit. To mimochodem znamená, že nějakých 30% mužů je k takovému násilí dohnáno. A sláva ženám, které si svůj podíl na vzniku násilí uvědomují a nedělají ze sebe nevinně trpící..
..ale ano, jsou takové. Jsou ženy, které nepotřebují andělskou přetvářku, a buď na sobě pracují a změní se, nebo si vyberou adekvátního partnera. Říkala mi jedna taková dívčina, že by mohla mít kluka, kterého má velice ráda, i on ji, ale že by s ním nemohla být, protože ona je potvora a provokatér a on by ji nedokázal vůbec praštit.. no praštit. Ona doslova řekla, že by jí nedokázal vůbec dát přes hubu. Ptám se, co takhle se změnit, a ona že ji to také napadlo, ale že na to už je stará. To mě docela porazila – mohla mít nějakých dvacet, dvaadvacet let :-D No ale měla v tom jasno, byla rozhodnutá, a to je samozřejmě nutno respektovat.
Dcerky, o kterých jsem mluvil, takové zřejmě nebudou, jelikož jejich matka jim dává příklad andělské přetvářky a pečlivě schovávaného násilí, kterému se dává průchod až doma, potají, na nevinných a bezbranných. To ta druhá matka tu svou dceru aspoň po většinu času ovládá čistou zjevnou zvůlí, a teprve když nepomáhají zákazy, příkazy ani psychický nátlak či poštvaný otec, teda otčím, teprve pak se naoko stáhne, jako že teda dobře, a teprve potom jí domluví pomocí magického útoku (nebo na to někoho zjedná). Ani jedna ovšem nenechá své dcery dýchat..
Jak vidno, v duchařské komunitě především urputně dupou po nových talentech, a pak.. pozor, duchařská perlička.. se navzájem straší jakýmsi ďáblem smrti. Když někdo nedělá, co chcete, nehraje vaše hry, označíte ho za nakaženého, a duchařská obec s ním nemluví.. mluví jen o něm (pomlouvají), že je „ve službách temnot“. To že se takové prohlášení rovná klatbě, to těmto „lidem“ zřejmě nevadí..
Sranda, že? Až na to, že naši duchaři to berou smrtelně vážně, a ta jedna mateř to použila i na svou mladší dcerku (nejmladší z těch tří, měla tehdy asi 13 let?). Když tahle dcerka onemocněla a ocitla se na JIPce, mateř zahlásila, že to asi neměla chodit k té známé, co je ve službách temnot, protože když tam přišla, ďábel smrti se do ní zakousl a tím tu nemoc vyvolal..
..dcerka se sice nedala.. víte, ona je opravdu hodně dobrá.. asi nejlepší, co znám.. ale i tak měla potřebu se mě na toho ďábla smrti přeptat. A že komunikuje otevřeně, měl jsem možnost procítit strašlivou hrůzu, kterou se na ni matka snaží pouštět, stejně jako matčino opojení z toho, že může někoho tak jednoduše a přitom tak účinně ovládat.
Ano, tak to je ta „paní“, co je v duchařské komunitě za anděla. Anděl, který straší ďáblem, je podvod, a – hnus. A tím to ještě zdaleka nekončí.
Jak už jsem řekl, paní vlezla dcerce do mailu. Vlastně použila tlačítko „Odpověď“, takže to, co přišlo, vypadalo úplně stejně jako kdyby něco psala dcerka. Až na ten obsah. Ještě nikdy jsem neviděl pohromadě tolik slizu, naditého takovým množstvím jedu, jako v tomto „mateřském“ sdělení. Přípis měl všehovšudy pár slov, v několika větách, co do významu dokonale neutrálních (prostě hlavně zachovat dekórum, vnější formu). Sliz z nich ovšem přetékal, tísnil se mezi řádky, mezi slovy, mezi písmeny, a z každičkého kousku slizu čpěl jed.
Takhle nějak podobně na mě působí lidé, kteří se nevejdou do žádných šatů, které nosí: všude přetéká tuk, z nějž čpí jedovaté emoce vůči jejich tělu, kterým jsou dotčeni, ba uraženi: „Oni tak tlustí přece nejsou. Co si to na ně to jejich tělo jenom dovoluje?!“
Takoví lidé okatě kladou svému tělu za vinu, že je tlustší, než by správně mělo být a že oni jsou s ním velmi nespokojeni a tedy právě jen proto, vlastně za trest ho cpou do menších šatů. To je způsob, jak zničit své tělo. Ten dopis měl být způsob, jak zničit mě.. nebo přinejmenším to, co ze mě znaly dcerky.
Bráno příměrem, bylo to jako kdybych si s někým psal normální, papírové dopisy, což by se nelíbilo matce toho dotyčného, takže by mi poslala stejnou obálku, stejný papír se sdělením ve smyslu „Vašemu psaní s našimi dětmi je konec!“, posypaný arzenikem v prášku. Rozdíl je asi jen v tom, že emoční jed není tak lehké dokázat.
Tohle je po staletí používaný, osvědčený mateřský způsob, jak zajistit, že si dítě skutečně nebude psát s lidma, se kterýma se matce nehodí, aby si psalo. Je to nejjistější, a nejpoužívanější způsob, jak dát ovládání jeho života mimo jeho dosah – postavit sebe mezi dítě a všechno ostatní (čemuž výrazně napomáhají i současné zákony).
Klasickým příkladem budiž to, když máte někde na webu profil, a matka si udělá také profil a dá si vás do přátel. Je to stejné, jako kdyby pro vás přišla před školu, stoupla si mezi vás a ostatní a hystericky na ně řvala: „Moje! Moje! Jenom moje!“. Jako by toho bylo málo, některým z vás je blbé nedat si na oplátku matku do přátel také. To potom je, jako kdybyste to „Moje! Moje! Jenom moje!“ křičeli s ní. Potíž je v tom, že na webu vám to tak nevadí.. dokonce to některým z vás nepřijde ani divné.
A tak se matkám uvolnilo další, tentokrát zcela neskutečné pole působnosti. Poznámky k „přátelům“, agitace na vzkaznících, komentářích a vývěskách, to skýtá možnosti opravdu veliké, i když nutno dodat, že zdaleka ne všechny matky mají tu drzost jeden den brutálně zmasakrovat dceru, a druhý den jí na vývěsku či do komentářů vložit obrázek andělíčka a napsat něco jako „Jsem ráda, že jsme si to konečně vyjasnily“, nebo třeba „Ještěže už je to za námi“, jako to vcelku pravidelně dělá paní, o které mluvím. No, paní..
Dopis, který jsem od ní dostal já, byl celý zaobalen do pouštění hrůzy typu „Odhalila jsem tě! Teď přijde tvá nejhorší noční můra!“. No, jenže já noční můry nevedu, takže zprvu jsem byl hlavně zmatený. Pravda, vyděsila mě možnost, že by klučina, který se mi stará o web, mail atd., měl mít kvůli tomuhle dirování ještě opletačky s nějakým orgánem, když má tuny práce i beze mě a práce na dirosloví zvládá vlastně jen když si odepře spánek. Abych řekl pravdu, docela jsem přemýšlel, jestli mi těch pár osvobozených dušiček za to stojí.
Na druhou stranu mi opravdu není jasné, co si od zainteresování orgánů slibovala „máma“, která straší své dcerky ďáblem smrti a denně je fyzicky i psychicky deptá až k slzám? Co si asi myslela, že by mi policisté řekli? Nejspíš by mi nabídli místo v nějaké zotavovně pro týrané děti – z dopisů je docela dobře patrné, že se mi naprosto korektním způsobem podařilo vrátit jedné z nich tolik sebevědomí, že se přestala cítit a chovat jako terč, a že jsem se snažil pomoci i ostatním, i když – podle všeho – už méně úspěšně.
Tohle mi prolétlo hlavou, když jsem obdržel onen slovutný přípis, a pak, protože počítač začal vykazovat jisté známky narušenosti (no, blbnout), musel jsem rychle smazat mail z harddisku, a odpovědět z webmailu (mazání stažených mailů jsem pár dní předtím intuitivně nastavil na třídenní zpoždění, takže to nebyl problém).
Já nevím, do jaké míry znáte vliv obsahu na počítač. Spíš mám z lidí dojem, že se k počítači chovají v podobném duchu jako se říkávalo o papíru, že snese všechno. Ono to není pravda ani o tom papíru. Nevím kdo z vás někdy držel milostné psaníčko a všiml si, jak ten papír žhne. Trošku větší kontrola emocí by mohla způsobit klidně i vznícení, nakonec, někteří lidé to dokáží i jen myšlenkou, beze slov.
Mám poměrně bohaté zkušenosti s rozpadajícími se stroji. Stejné auto vydrží různým lidem různě dlouho, a záleží to nejen na tom, jak, ale i k čemu je používáno, kdo ho vlastní a kdo ho nejčastěji řídí, s jakými myšlenkami a pocity, a jaký to má celé účel. Když v práci na pár dní postoupím služební vůz někomu jinému, je to na něm potom poznat.
Postarší autí, v mých rukou zcela spolehlivé a co do chování jako nové má pak pár dní tendenci chovat se jako běžný postarší vehikl zralý na generálku či odpis. Ale už po pár dnech je autíčko zase v pořádku, ve stavu, který mi vyhovuje natolik, že jsem si na vedení vydyndal zachování, na rozdíl od ostatních, kdo si vozy cíleně huntují, aby co nejdřív dostali nové a ještě „lepší“. Ale mám v tom i trochu štěstí, páč zrovna vozem nemusím firmu nijak „reprezentovat“.
S počítačem či notebookem je to stejné, jen si nejsem jistý, jak je to se servery – ono z toho serveru se to odesílá, přes něj to chodí, vždycky to tam v té či oné podobě existuje, a navíc se to ještě i nějakou dobu skladuje, že kvůlivá společenské bezpečnosti. Ale možná právě tohle způsobuje některé výpadky..? Heh, že by..? No, to nevím..
..v každém případě by bylo chybou se domnívat, že text/soubor nadaný kletbou nezanechá následky na úložišti, potažmo na celém přístroji. A tento mail byl tak hnusný, že ani já jsem nebyl schopný než umazat zbytky něčeho, na co ta paní „odpovídala“, napsat do předmětu OK, jako že beru na vědomí, a odeslat.
Což byla chyba. Školácká, a poměrně fatální. OK je i vyjádření souhlasu, a vlastně určitého postoje (vstřícného). Tahle chyba je následkem toho, že se paní podařilo vzbudit ve mně pocit viny, že jsem nějak ohrozil webmastera, a to i když ho ohrozila ona. Čertví jak se jí to povedlo. Nebo to byla ta druhá?
Zadruhé součástí „dopisu“ bylo i oznámení, že má pravda je nic říkající, a že píšu o ničem. Nad tím se člověk jen pousměje, zvlášť když víte, kdože vám to píše. Až na to, že to paní nadala oním mateřským zničujícím přehledem, který v ten okamžik praví, že na světě není většího odborníka na moje psaní, než je ona, a pokud ona říká, že píšu o ničem, není možná jinak a musí to být pravda.
A zatřetí jsem na to sám kývl, svým „OK“. A ničeho z toho jsem si nevšiml, páč, světe div se, mi nebylo volno u žaludku, ba mi možná bylo docela nevolno a celkově šoufl. Asi nemám rád kletby a proklínání.
Takže jsem se více než půl roku nezmohl na žádné větší psaní, což na jednu stranu nebyl problém: dokončil jsem nějaká mudrování a načal nová, a jelikož mi ty mateře nějakou dobu nemohly přijít na jméno, což v jejich případě znamená, že průběžně proklínaly mě, resp. webmastera i celé dirosloví, museli jsme tak jako tak přednostně provést dvě násilné reorganizace serveru, doslova vynucené „mateřskými“ kletbami.
Zaprvé jsme museli odstranit redakční systém, protože začal blbnout, překopat strukturu, změnit vstupní design na jedno jediné okénko, a barvu písma na stupně šedi v bílém poli. Tím se zajistilo skoro nulové vyzařování vstupní strany, a i když zůstala její snadná zaměřitelnost v podobě jediného okénka, nijak to nevadilo, protože veškerý obsah se přesunul do subdomén a v tom okénku byl pouze jejich přehled a popisky.
Při druhé změně jsme nasadili jiný redakční systém, i když jen na úvodní stranu, na kterou jsme též přestěhovali takové to, co tu provozuju jako výmluvu za blog. Vstupní design byl změněn na takřka bezokénkový – přehled obsahu s popiskami či perexy v téměř konstantním bílém poli bych nazval spíš jako absenci designu, ale zaměřitelnost je nula a o to mi šlo. Ani tohle sice ještě není moc šťastné řešení (už vzhledem k tomu, že „www“ je v numerologickém překladu „666“), ale je to určitý krok, přičemž mohou následovat další. No mohou, budou..
Na druhou stranu, až teď (jakože teď, když tohle píšu) mi začalo být divné, proč mi tak dlouho nejde práce na jistém webu, pro který mi zmíněné dcerky stály modelem, když přitom existují lidé, kteří na něj vyloženě čekají, no a tak jsem začal pomalinku přicházet na kletbu, kterou jsem přehlédl, a která mě v jistém slova smyslu dostala. Abych se z toho dostal, musel jsem jít velmi hluboko do podvědomí, do míst, kde jsem ještě nikdy nebyl, a vyřešit si nějaké kletby od své vlastní matky. Všechno zlé je k něčemu dobré :)
To webmaster dopadl mnohem hůř – musel na čas opustit všechno, úplně všechno a vypořádat se se svou matkou a s celým jejím odkazem. To, co mělo rozežrat mě, rozežralo část jeho života, a on si ji musel urychleně vytvořit znovu, i když tentokrát už nemohl stavět na odkazu své vlastní matky, protože to všechno bylo otráveno a vlastně použito proti němu, musel použít zbrusu nové díly, které si musel nově vytvořit.
Zato potkal fantastické lidi – jemu totiž nepomáhalo nic z toho, co jsem znal já, on, nebo jeden kamarád – Mistr Mistrů, my jsme jej dokázali vlastně jen podržet, aby neskončil úplně, takže nakonec jsme všichni tři poprosili o nezbytně nutnou pomoc, a přišla rada, aby se se vším všudy odevzdal Matce Zemi a nechal si ten život dát do pořádku přímo od ní.
To on uposlechl a výsledkem bylo, že jsme všichni tři.. no tři, těch zainteresovaných bylo nakonec několik desítek, čuměli – a to do slova a do písmene čuměli – na zázračné.. hernajs, jak to říct..? – no zmrtvýchvstání.. jinak se to nazvat asi nedá. Vrcholem pomoci od Matky Země bylo setkání s člověkem, který nás v průběhu svého neuvěřitelného vyprávění napojil na Sluneční Trojlístek, samozřejmě, aniž by to věděl. A Sluneční Trojlístek boduje. Dostali jsme mimo jiné důkaz, že kdokoliv se obrátí na Matku Zemi, nemůže neuspět, a to přes to, co jsme jí způsobili.
Jinak vyšly najevo strašné věci. Kletby těchto „matek“ byly posledními událostmi tohoto druhu ve webmasterově životě, posledními z dlouhé řady prokletí – ono jelikož jde o velmi schopného a činorodého maníka, leckdo se snažil stát se jeho exkluzívním vlastníkem a řada lidí, tedy většinou žen, to zkusila právě zaklínáním, a pak proklínáním, když se nedal. Pak jsme zase nechápali, kolik toho může vydržet člověk, který si na nic nehraje a hledí si svého..
..zkrátka, dostali jsme školení o kletbách, proklínání a zaklínání, o tom, jak se jednotlivé vlivy doplňují, sčítají nebo i násobí, a jak je zase vydělit, odečíst a pokud možno vůbec eliminovat. K tomu bych asi jenom podotknul, že proti většině matek, potažmo proti průměrné české výchově by zřejmě nějaký „Zaklínač“ neměl sebemenší naději.
Naučit jsme se naučili všichni, moře věcí, nejvíc samozřejmě webmaster, protože kdo hodně dá, byť nedobrovolně, hodně dostane. A on se teď dostal k takovému pochopení neviditelných vlivů, jaké by mu mohla závidět a učit se od něj naprostá většina „Mistrů“, a zároveň k takovému soucitu a trpělivosti s bližními, že třeba tarot teď vykládá mnohem líp než já.. tak nějak lidštěji :)
Musel jsem opět dát za pravdu Plejáďanům, kteří mě už před mnoha lety, kdy se dirosloví teprve zakládalo, ještě na iglu.cz, přiměli k vytvoření a zachovávání určitých bezpečnostních opatření: někomu svěřit stránky, někomu jinému mail (samozřejmě jen správu!, ne obsah) a chodit úřadovat k nim, na jejich počítače, a pak za žádnou cenu nevztahovat slovo „dir“ a „diroslovi“ na sebe, a samozřejmě nikde neventilovat dirovic identitu, protože to by pak bylo celé snažení zbytečné.
(Jsou totiž experti, kteří dokáží potřebné údaje vyčíst z hlav lidí, kteří vás znají, a pro které by pak nebyl problém se na vás zaměřit, takže je potřeba chodit dirovat na cizí počítače, k lidem, kteří vám to umožní, aniž by z vás tahali, jak se jmenujete, kde pracujete atd., a spokojí se v tomto směru vlastně jen s vaším „nickem“, a kterým jako odměna bude stačit, když je zbavíte strachů, bolestí, pomůžete jim s nějakou životní situací a tak.)
Smysl toho je asi jasný..? V momentě, kdy se někomu nelíbíte natolik, že vás nějak napadne (energeticky), se jeho útok rozplizne do tří směrů, přičemž hlavní nálož dopadne mezi tři body, které odesílatel předpokládá, že vedou přímo na jednu hlavu.. což, jsou případy, kdy se odesílatel mýlí.
Mezi tři body, ne na ně.. toho by se dosáhlo tím, že by správa mailu i stránek byla u lidí, kteří s jejich obsahem nebudou mít vlastně nic společného, a třetí bod, tj. samotné slovo „dir“ nebo „dirosloví“ stačí, když nebudu nijak vztahovat na sebe.. což bylo o to jednodušší, že já nejsem ani autor, jen kanál.
Totiž, 90% dirosloví je zachyceno channelingem. Když mě tak někdo osloví ve vzkazu nebo v mailu, prosím, není problém na to slyšet, ale sám na sebe to nevztáhnu.. vždyť, co je to „dir“? To je možná nějaká slovní hříčka.. možná ani to ne.
Samozřejmě, já jsem byl líný mít stránky a mail u dvou různých lidí a docházet na dvě adresy, takže jsem obojí svěřil jednomu člověku. Je pravda, že dost dlouho to stačilo. Až teď se ukázalo, že to není dostatečná ochrana.. a to ani ne tak pro mě, jako pro webmastera (což by mě v životě nenapadlo).
Takže jsem přemýšlel, co mám dělat, aby se něco podobného už nemohlo opakovat, a nakonec jsem zrušil mail.. jen jsem dokončil nějaká načatá písmenkování, a schránka byla – s díky za službu – poručena milosrdenství Velkého Serveru a propuštěna do Věčných maiLovišť.
Také jsem čistě reflexivně přestal na všechno, co říkám, používat ich-formu, takže například už ne „nainstaloval jsem“, ale „pan správce stránek nainstaloval“, což je sice pro většinu lidí zbytečné vyrušení a pro mě pěkná otrava, ale měl jsem dojem, že to třeba napomůže prevenci.. než mi došlo, že bába, která denně k slzám deptá vlastní dcery, se asi těžko bude ohlížet na to, co způsobí jinému nevinnému, kterého ani nezná. Tak jsem s tím zase přestal.
Možná se někdo podiví, proč to tak odhaluji. Inu, říkám to jako příklad, který se leckomu může hodit, a dovolil jsem si to jen a jen proto, že v tuto chvíli je již hotové nové zabezpečení, které ovšem prozrazovat nebudu. Prozradím jen jednu jeho část, a to, že dirování je z nějakých 95% – 99% u konce (tedy se hrnu, co se dirování týká, do důchodu), přičemž v tomto směru zabezpečovat není co, a jakkolivěk v jiných směrech je to prozatím jinak, o tom až na Nové Zemi.
Je vidět, že matky když bojují, hrají na jistotu: používají komplexní blokády, snaží se zasáhnout na mnoha místech současně, míří na jistotu do míst, kde předpokládají, že vás při výchově deptala vaše matka a kde to tedy bude nejvíce bolet, s tím, že většinou všechno, ale skoro vždycky nejméně jedno z toho vyjde.
To znamená, že vás klidně i zabijí (a nejen vás, že?), ale přinejmenším paralyzují – a je jim jedno, jak dopadnete, protože buď nebudete vůbec a ony si řeknou, jak splnily mateřskou povinnost a uchránily své vlastnictví od cizích vlivů, nebo neumřete, a ony si sice neoddechnou, ale zato mají nad kým se povyšovat a připadat si „na výši“. Řada matek to druhé vyloženě upřednostňuje, i když možná je to pouhá znouzectnost – takové to že když se budu snažit někoho zničit a nepovede se mi to, budu pak aspoň dělat, že jsem to právě tak chtěl.
Většina takto postižených si napříště velmi rozmyslí, než se zastane jejich dětí, takže vlastně i takto uchránily své vlastnictví (což znamená krom dětí i jejich partnery a a jejich děti všechno, co potomci vytvoří). A takto se rozmyslí například i učitelé ve školách, kteří jsou věrni svému povolání a opravdu se snaží chránit své svěřence, ti mívají často pocit, že bojují s větrnými mlýny, takže pokud máte smůlu na učitele, kteří jsou apatičtí k tomu, co se s vašimi dětmi děje, bude v tom nějaký útok nějaké nekritické matky, chránící své „vlastnictví“. Nenechte se mýlit tím, když matka k takovému útoku použije svého muže.. ale vlastně natolik naivní lidi tu snad ani nepředpokládám :P
Tyhle útoky nefungují v podstatě jen na ty, kterým matka zavčasu a bez náhrady umřela, jinak na ně reagují v podstatě všichni lidé. U mě toho sice nevyšlo až tolik, ale to jen proto, že mám za ta léta osvobozování se z vlivu výchovy přeci jen už jakousi průpravu, a že intervenci matek jsem navíc očekával.. ba dalo by se říct, že jsem o všem věděl dopředu.. a to cca dva dny.
Podle Plejáďanů byl zásah matek i v celkovém plánu: tyhle tři dívčiny mají společný úkol, k němuž je nutné dokonale porozumět problémům, které dnes provázejí mateřství, a v rámci přípravy (vlastně jako vrchol vzdělání) musí dostat do rukou konečný, konkrétní důkaz o mateřské zvůli, důkaz o tom, že matky s konečnou platností NEJSOU „ty hodné“, tedy musí přijít jejich matky a něco v tom smyslu udělat.
A jelikož jsem v nějakém dopise u něčeho uváděl svůj osobní příklad a pravdivě jsem popsal něco z toho, co mi moje matka v rámci výchovy provedla, obdržel jsem od matek navíc mentální vzkaz, že člověk, který tak nehezky (čti pravdivě) mluví o své mamince, nemůže být dobrý (čti ovladatelný, tedy z pohledu jiných matek čti „přijatelný“), proto je nemyslitelné, aby komunikoval s „jejich“ „dětmi“.
Tohle jsem tedy věděl dopředu, a bylo proto životně důležité, abych si na dcerky udělal dost času a abych jim stihl sdělit vše potřebné, což se mi – pokud vím – podařilo: každá ví všechno, co ke své roli v trojlístku vědět potřebuje. Vlastně stačí, aby spolu začaly pracovat a ideu Trojlístku tím oživily.
Mezitím byla veškerá spojení mezi mnou a holkama přesunuta do vyšší části Neviditelného světa, kam mohou pouze přející lidé, a kam už z principu nemohou tyto (a samozřejmě nejen tyto) matky, a nemají jak zablokovat komunikaci (emoční, citovou i mentální telepatii) po těchto spojích vedenou.
Co však matky udělat mohou, je držet dcery v tak nízkých vibracích, aby se na vyšší světy nedokázaly vůbec naladit. Obě mateře se o to ze všech sil snaží: Halinku (tu nejmladší) sice cítím skoro pořád, ale prostřední (Terunku) jen velmi zřídka, zřejmě jen když jí nebezpečně teče do bot a vzepře se jak své matce, tak i té stejně destruktivní kamarádce, a Zinulka, ta nejstarší je v podstatě bez šance. Ona je ta maminčina, a za tuto nebývalou čest platí úplnou ztrátou všeho svého.
V každém případě, zachytil jsem na jedné straně obviňující myšlenky o tom, jak jsem dcerky opustil, a na druhé vítězoslavné mentální bleky o tom, jak se mnou matky hezky zametly. Využiju proto této příležitosti a odpovím vám:
Jak málo toho víte o lidském srdci, jeho lásce a věrnosti. Jak málo dokážete při svém stylu „života“ připustit, že někdo může mít čisté úmysly. Přitom každému musí být jasné, že kdybych čisté úmysly neměl, nikdy bych se k dcerkám nedostal, páč jsou dokonale chráněné (nebo přinejmenším byly, dokud to matky celé nezadupaly).
A vy tři lístky, jak málo toho víte o dirovi, přestože jsme si psali a vy jste musely vidět, co a jak. A ještě k tomu mi budete vyčítat, že jsem vás opustil? A není to spíš tak, že jste na základě jistých mateřských výbrků opustily vy mně? Vy mně jste přece psát mohly, a krom toho jste se kdykoliv mohly obrátit na moje vědomí a komunikovat s ním jako s běžným duchem – to vše bylo pro vás zařízeno.. a je dodnes.
Já jsem, pořád, a to i pro vás. A nejen já: vás totiž neopustil vůbec nikdo.. kromě vás samotných. Vy jste opustily sebe a nechaly jste se proti sobě postavit.. myšleno každá proti sobě samotné, jakoby proti mně, a přitom proti vám samotným. Hádejte kým..
A konečně i těm zpupným matkám bych mohl něco utrousit: jak málo toho víte o zákonu karmy.. a o věcech, s nimiž jste si zahrávaly.
(To prosím není výhrůžka.. to je pouhé konstatování.)
Měl bych se na vás vykašlat, ale nejsem svině, takže tu je pro vás aspoň jedno vodítko: já jsem vaše embargo důsledně zachoval. To, na co vaše děti v tuto chvíli dojíždí, je čistě vaše vlastní „péče“, a ony si to dost důkladně uvědomují.. mnohem lépe, než to v tuto chvíli dokážete vy.
Je velká pravděpodobnost, že se osvobodí – mají k tomu vše, co potřebují.. a to i beze mne. Mohl bych asi v tuto chvíli říct, vašemu orání s vašimi dětmi je konec, ale myslím, že bude mnohem zajímavější, když vám to řeknou samy. V každém případě je velmi pravděpodobné, že neodejdou bez zúčtování.. a ani na tom nemám žádný podíl.
Podíl.. dokonce ani věci, které jste poslaly na dirosloví, na mne, na webmastera atd., vám nebudou účtovány (pokud si na nich nebudete trvat), protože jsme se s vyššími místy dohodli, že od vás žádné zadostiučinění nepotřebujeme. To proto jsem schopný prohlásit, že nic z toho, co vás čeká – a to čeká – není moje práce.
Já jen říkám, co vidím.. jako jsem to nakonec dělal vždycky.
© dirosloví.cz | Průvodce diroslovím | Mapa stránek | Ke stažení | Meta info