aneb dění v nefyzických rovinách pohledem zákona příčiny a následku.
Nejen matka Země, i otec Slunce se cítí nemilován a zneuctěn. A není to jen v tom, že jsme tyto dvě entity prohlásili za mrtvé kusy hmoty, že o nich takto smýšlíme a že se k nim v tomto duchu i chováme, ačkoliv nám zjevně dávají život.
My jsme Zemi a Slunci doslova vyhlásili válku. Říkáme, že jsou špatní, klademe jim za vinu problémy, které jsme si způsobili sami. To jsou ovšem křivdy. Tedy, ne že bychom mohli Slunci či Zemi ukřivdit. Ale jsme to my, kdo tyto křivdy vytváří, a budeme to tedy my, kdo je prožije.
Už dávno, velmi dávno jsme obvinili Zemi, že nám dala nedokonalá těla, která se proto neobejdou bez patřičně zaplacené lékařské péče. Za to jsme se Zemi patřičně pomstili, a ona teď umírá. Nám nenapravitelným byznysmenům to ovšem nestačilo, a obvinili jsme také Slunce, že nám ta těla, od Přírody nedokonalá, ještě zhoršuje, a to rakovinou kůže. Slunce však neumíme zabít, a tak mu „jen“ máme za zlé, že jsme nuceni pořizovat si kvůli jeho zhoubnému svítění nové, lepší a dražší ochranné prostředky.
Je to trochu jako by se zbláznila třeba rajčata: tři rostliny by se spikly, nalhaly ostatním, že jim škodí naše zalévání a prodávaly by jim nějaké voduodpuzující svinstvo. A až se ukáže, že jim po tom svinstvu odumírá slupka, řeknou: „Vidíte, to je právě z toho zalévání. Tadyhle bratr Rajče výzkumník (vašimi penězi zaplacený, nebo spíš podplacený) to dokázal. Potřebujete novou a účinnější (a dražší) ochrannou vrstvu.“
No, vy víte, že ta rajčata bez pomoci uschnou, protože je dostane jejich vlastní křivda. Vy víte, že jim můžete pomoct – strhat svinstvo a pořádně je zalít. Některé sice umřou strachy – to tím naočkovaným strachem z vody, ale většinu zachráníte. Takže vás nakonec jen zamrzí jejich nedůvěra vůči vám, to jak se rychle nechali zaslepit.. a asi vás zabolí způsobená křivda..
S námi a Sluncem je to ještě mnohem horší. Slunce nemá jak vyrvat z naší kůže ty ochranné rakovinotvorné faktory a vnutit nám život. Bude se proto přistupovat k jiným, neméně účinným prostředkům, jako je karmický dopad, výzva k nápravě křivdy, nebo obojí.
Slunce je, stejně jako Země, vyjádření života. Jsou to kolektivy bytostí, včetně nás.
Vezměte si globální vědomí celé naší sluneční soustavy; tak Slunce je ten iniciátor, který ozařuje – oživuje jednotlivé planety, a v průniku působení jeho a planet dává vzniknout tak neuvěřitelným zázrakům, jako byla třeba naše Země, než jsme ji zničili. Působí skrz planety, a působí i přímo, oživuje planety i to co je na nich. Třeba nás.
Chápejte. Slunce je nejvyšší inteligence, která je v naší sluneční soustavě dostupná, je to jádro tohoto přerostlého atomu, a je to pro celý ten atom zdroj života (tedy opravdu ne mrtvá hmota).
A teď, proč by se nám tento zdroj života snažil vytvářet rakovinu kůže? Máte snad dojem, že od nás lidi chytil závist, nenávist a zlolajnost? Že je stejně odporný jako my?
Nás totiž asi mate vyjádření, že jsme páni tvorstva, a pak také bezcitná, pekelná věda, která je na této lži založená. Vyrostli jsme v tom, jsme v tom vychováváni a vyučováni, a neumíme si dost dobře představit, že je tu mnohem větší inteligence, než my kdy vůbec zahlédneme.
A když už si něco takového připustíme, přidáváme té inteligenci naše vlastní rysy, a to ty nejhorší. Proto nebyl žádný problém lidstvu nakecat, že Slunce je proti nám.
Vezmu si na pomoc vyjádření Plejáďanů:
Slunce je pánem vašeho slunečního systému a je sídlem inteligence vládnoucí zvláštnímu místu, které zaujímáte. Slunce dosahuje do vaší domény a čte vibrace, když se dotýká vaší kůže. Je intimně spojeno s každým aspektem života, jak jej znáte. Je to síla inteligence, která podporuje vaši existenci a vytváří prostředí, v němž se můžete vyvíjet. Slunce se velmi zajímá o váš vývoj, protože když se vás dotýká, vracíte mu všechno zpět.
…Není to, jak vaši vědci říkají, jen koule hořících plynů…
Dnes však probíhá kampaň strachu a negativního vztahu ke Slunci. Lidé již nepociťují spojení s přírodou, protože věda řekla, že příroda není bezpečná. Podezření na Slunce, přírodu a Zemi přispělo k vaší současné krizi: k nedostatku úcty a lásky k domovu…
…(vaše autority) vytvářejí představu, kvůli které se Slunce začínáte bát. Masy lidí pak poslušně dodržují doporučení autorit. Někteří lidé jsou ochotni přijmout představu, která je jim vnucována. Věří, že k onemocnění rakovinou kůže stačí, když na ně budou působit sluneční paprsky cestou z garáže k autu.
Jestliže jsou rostliny dost chytré na to, aby pracovaly se Sluncem a poskytovaly klenbu energie, pránu a kyslík, který vás udržuje při životě, nemyslíte si, že je Slunce dobré i pro vás lidi? Nebo máte za to, že je vhodné jen pro rostliny a lidem škodí?
My tvrdíme, že Slunce je velkolepé. Studie ukázaly, že když byly zavedeny opalovací krémy, zvýšil se počet případů rakoviny kůže. To nemá nic společného se Sluncem. …
…Věřte, že nikdo neudělal chybu, když umístil Slunce na oblohu.
Barbara Marciniak, Země
Věřili byste, že naši vědci prohlásili celý vesmír za pouhou hromadu mrtvých kamenů? Ten vesmír, který je tak plný slunečních soustav, jako je lidské tělo plné atomů, tak plný galaxií, jako lidské tělo molekul, tak plný supergalaxií jako lidské tělo buněk či orgánů.
Jakákoliv sluneční soustava vykazuje principiálně stejný život jako kterýkoliv atom. Naši dávní předkové toto intuitivně vycítili, stejně jako všichni mystici. Mystici mluví o člověku jako o mikrokosmu v makrokosmu, a dávní předci pevně věří, že to čemu my říkáme mrtvý vesmír je ve skutečnosti žena, bohyně, ve starém Egyptě pojmenovaná Nuit.
Život je prostě pohyb. Co se týká hmoty, základní je pohyb částic kolem jader atomů (planet kolem Sluncí). Naši vědci však nevidí život v pohybu, definují jej jako rozdíl od smrti, a dokazují ho vraždou (jak taky jinak?). Naši vědci však nedokázali přijít na to, jak zabít kámen, proto kameny jsou „neživé“, ačkoliv jsou složené z atomů úplně stejně jako my.
Voda je pro vědce také mrtvá, nezávisle na tom, že lidské tělo je vodou cca ze sedmdesáti procent. Člověk je živý, voda samotná ne – nedá se totiž zabít. Tito vědci jsou prostě lidé, kteří život dokazují vraždou.
Takže teď například umírá naše planeta na důkaz toho, že byla živá. Až umře, bude to ten správný vědecký důkaz, a pak teprve naše věda uzná, že Země není mrtvá hmota – nebo teda vlastně nebyla.
Jinak, naši „vědci“ v zápalu svého byznysu opravdu opomenuli vysvětlit, proč Slunce vlastně nezpůsobuje obdobné potíže také zvířatům a rostlinám.. i když, je docela možné, že to ani nezjišťovali. To by nakonec asi vysvětlovalo, proč na trhu není ochranné mazání na čumák, anti-sluneční helmy a stínící čelenky pro psy a kočky.
Ono takové vědecké zjišťování není zrovna levné, a bez ohledu na výsledky se musí zaplatit, že? Takže by v tisku vyšla zpráva, že nejnovější výzkumy potvrzují podezření na zhoubný vliv slunečních paprsků na nechráněný psí čumák. Okamžitě by začal „výzkum“, po pár týdnech by se testovaly první preparáty, no a pokud ty preparáty zvíře vyloženě nezabijí, šup s tím do prodeje. Však vedlejší účinky se časem ohlásí samy, že? Aspoň tak nějak to podle Plejáďanů bylo s rakovinou z opalovacích krémů.
Proč se věda nepřiznala k omylu, osudnému pro statisíce lidí? No protože byznys se chytil, a omyl neomyl, byznys je byznys. Nikoho nezajímá, že ze statisíců poznamenaných jsou miliony. „To je dobře, to je dobře, jen houšť, jen houšť,“ mnou si ruce byznysmeni, „planeta je stejně přelidněná“.
To jen kdyby se byznys nechytil, vyšla by malá tichá zpráva, že se zhoubný vliv nadále nepodařilo prokázat. Tak tomu bylo třeba s kouřením. To totiž také nezpůsobuje rakovinu, opravdu ne.
Snad každý z nás má ve svém okolí i jedno takové lidské Slunce, nebo aspoň Sluníčko. Svá lidská Slunce mají i jednotlivá města a vesnice, a pak také národy, státy a čas od času i celá Země.
A teď: těm, co jsou jen lokálního významu, jsou důležití jen pro pár lidí, těm jenom házíme klacky pod nohy, třeba proto, že se věnují někomu jinému, než my zrovna chceme. Větší lidská Slunce se snažíme co nejvíce zdiskreditovat a potupit, a ta největší rovnou zabíjíme. My, páni tvorstva.
U každého Slunce se nachází jeden či více hajzlů, kteří si nárokují celé výsluní, a ostatním propouštějí jen několik překroucených paprsků, ožebračených o světlo. Většina Sluncí to připustí, protože obecně se lidská Slunce nestarají o to, komu svítí.
Pokud se však o to starat začnou a odmítají připustit okleštění svého svitu nějakým knězem, náměstkem či politikem, zavraždíme je. Žádné Slunce nesmí stát v cestě našemu byznysu s jeho zářením. Zabili jsme Krista, zabijeme kohokoliv. Nevěříte?
Podle nějakých proroctví by se měl někdy v této době vrátit na Zemi. A protože jeho příchod by okamžitě pohřbil tři nesmrtelné, dokonale zavedené byznysy, které dohromady ovládají téměř celý svět, bylo nutno zasáhnout. Židé byli nejrychlejší: nový Kristus už má v Jeruzalémě vykopaný hrob, a po dítěti se pátrá.
To je náš vztah ke Sluncím.
Slunce není vztahovačné jako my lidé, proto jej naše křivda nebolí, aspoň ne v tom smyslu jako by bolela nás. Svítí všem lidem bez rozdílu pohlaví, barvy pleti a dalších předsudků, svítí také zvířatům a rostlinám, a nakonec, svítí také kamenům k jejich vývoji, z našeho pohledu geologicky pomalému.
Ani Matka Země není vztahovačná, a vesmír už vůbec ne.
Jsou však živoucí! Jsou to gigantická vědomí, jedno každé mnohonásobně převyšující možnosti původního Člověka (se stoprocentní kapacitou mozku), ne tak nás, kteří se v těch největších okamžicích taktak došplháme na nějakých dvacet procent.
My opravdu nejsme oprávněni oznamovat těmto vědomím, že jsou to kusy mrtvé hmoty.. avšak jak se zdá, už se tak stalo. A to nás staví před otázku:
Co uděláme, až přijde požadavek napravit tyto křivdy? Vymluvíme se na vědce? Na byznys? Budeme říkat, že jsme nevěděli, na co jdou naše peníze, co se páchá za naše daně?
Skutečně? Tváří v tvář Stvoření?
Přemýšlíte? Přemýšlejte rychle. Požadavek už byl vznesen, a karma dopadá.
Dohnala nás naše vlastní křivda.
Víte, naše myšlení až dosud bylo najít na každém člověku chybu, za každou cenu, jedno jakou, přičemž když se to podaří, nás to uklidní a přestaneme ho brát vážně, a toho člověka nadále vnímáme coby obrázek, který jsme si o něm udělali. Nikdy už nevnímáme jeho.
A když se to nepodaří.. no, z takových lidí míváme pocit, že se na nás vytahují, a proto je zabíjíme. Aspoň zatím jsme zabili úplně všechny.. takže by se dalo říct, že takový Benda měl vlastně štěstí, že na něm zamindrákovaný český národ našel chlup (nejspíš chlup Aštarův?).
Ale, uvědomte si, že sem nemůže přijít nikdo dokonalý a dát nás do pořádku, protože vyšší sféry se – na rozdíl od většiny z nás – umí poučit. Nikdo sem nejde. Jenom Kristus, který nám to slíbil. A čest a sláva jeho inteligenci, že už tehdy tušil, co a jak, a upřesnil, že přijde nečekán.
Jedna z věcí, které jsou pro běžné lidi strašlivě matoucí, jsou nejrůznější proroctví a jejich výklady. Velmi bych doporučoval zamyslet se nad tím, jak si u jednotlivých proroctví představujete jejich průběh. A doporučuji vám, abyste se nešetřili a důrazně u sebe zamítli jakoukoliv naivitu. Spousta lidí si kupříkladu myslí, že druhý Kristův příchod bude vypadat stejně jako ten první. Mysleli si to i židé, kteří už mu v Jeruzalémě nachystali hrob. Jenže, způsobů, jak přijít, je celá řada.
Víte, přijít nečekán, to je něco, co se nemůže dost dobře týkat někoho, po kom je už dva tisíce let vyhlášeno vražedné pátrání. (Hle, to je dědic. Zabijeme ho, a dědictví bude naše!)
Zdá se však, že se při pátrání po Kristovi lidé fixují na podobu Ježíše a nevnímají proto žádné další možnosti, vlastně jsou všemu jinému doslova uzavřeni. Pak není problém přijít nečekán, i kdyby to nečekán mělo znamenat prostě jen nečekanou podobu.
Mnozí lidé čekají na tzv. boží soud, protože to je přece psáno, a uniká jim, že to, co je psáno o božím soudě bylo prorokováno v době, kdy se jako boží soud brala jakákoliv katastrofa (jako např. zatmění slunce), a že to pak zapsal někdo, kdo potřeboval postrašit věřící, a měl kromě toho proroctví i bujnou obrazotvornost. Nefixujte se na soud, ani na žádnou jinou konkrétní představu: mohlo by se stát, že si nevšimnete nejen Kristova příchodu, ale ani jeho odchodu, tedy, mohlo by se vám stát, že zmeškáte odjezd.
A až už se přestanete vázat na konkrétní představy, otevřete oči a koukejte kolem sebe. V optimálním případě seznáte, že Kristus je už dávno tady, i když nevypadá jako Ježíš (kupodivu, po dvou tisíciletích, jeho podoba není totožná.. ani s podobou, jak si ho pamatujete, a už vůbec ne s podobou, jak si ho v průběhu věků představovali jacísi maléři).
A možná poznáte i to, že je ho tu vícero verzí. Napadlo vás někdy, že k vám Kristus může přijít v podobě slova?
Tak třeba v sedmdesátých letech se v Dánsku odehrál Kristův příchod, který v české podobě obnáší dvě knihy Borupské duchovní školy. Zcela nedávno Kristus přišel ve Walschových Hovorech s Bohem. Mezi tím se objevil v knize Giorgia Dibitonta Andělé v hvězdných lodích – tam se objevil dokonce osobně, stejně jako předtím v knize George Adamského Uvnitř vesmírných lodí.
Chápete už, co tím myslím? Možná jste si to představovali jako příchod nějakého člověka. Ale příchod je příchod – význam toho slova není tak omezený. Kristus je prostě tady a jeho příchod, to jsou miliardy nejrůznějších projevů, které se dějí dnes a denně všude, kde se najdou aspoň trochu vhodné podmínky. A víte co.. bylo slíbeno, že přijde ke každému, že zaťuká na každé srdce. Takže, kupříkladu, vám někdo daruje slovo, které vám otevře srdce a změní život. Dojde vám, že k vám přišel Kristus osobně, prostřednictvím něčího slova?
Mnoho lidí by přestalo umírat žízní po lásce, kdyby přestalo čekat na Ježíšovu personu a přijalo některého z Kristových poslů. Poslové, to je další verze jeho příchodu. Poslové jsou lidé, zvířata, rostliny nebo i kameny, kteří Kristovi v danou chvíli umožní projevit se jejich prostřednictvím. Řada lidí se poslem stává nevědomě, jen že jsou otevření a dobrého srdce. A čím dál více lidí se Kristovým poslem stává vědomě, a pracují na sobě, na svém duchovním růstu, aby jejich poselství bylo co nejkvalitnější, co nejčistší.
Zkuste si domyslet, jak vysoko mezi nimi stojí Ivoš, přes všechno, co se vám na něm možná nelíbí, když už otevřel kolik tisíc srdcí.. no, třeba vám to pomůže pochopit, že k tomu stát se poslem lásky je potřeba právě jen stát se poslem lásky, nic víc.
A že ten člověk není hned dokonalý?
A kdo je? A mimochodem, co je pro vás dokonalost?
A že ten člověk chybuje a má nějaké nectnosti?
To mají přece všichni..? Vždyť jak byste se bez nich vlastně chtěli vyvíjet? A hlavně, co je nějaká hloupá nectnost proti tomu, když člověk začne něco dělat.
Druhá verze Kristova příchodu – ať si říká kdo chce co chce – jsou jeho projevy v lidech, kteří mu tyto projevy umožní, i kdyby tím projevem měl být jen úsměv v pravou chvíli.
Třetí verze jsou kupříkladu Modré Děti.. tedy, myslím opravdová indiga, ne takové ty pochybné existence, co se na nejrůznějších portálech ubezpečují o tom, že oni jsou taky modrák.. maj v oku metr, měří si matku a kde co. Indiga mají tu nevýhodu, že se o nich vědělo, a jsou terčem zájmu, který ne vždy musí mít pozitivní důvody.
Je tu hodně lidí, kteří tu žádného mesiáše nechtějí, naštěstí není moc jednoduché indigo rozeznat, čemuž vydatně napomáhají matky: některé jsou jako smyslů zbavené, když jde o to mít doma něco vyjímečného, a po netu hází hlášky typu: „Moje dítě zvláštně prdí, myslím, že je to indigo“..
..až na to, že většina je pak úplně stejně posedlá udělat i z toho nejvyjímečnějšího tvora standartní, vzorné dítě..
..chudák Kristus. A vůbec, další jeho verze už si objevujte sami.. podotknu jen, že Plejáďané v některé ze svých knih říkají, že tento příchod Krista je příchodem vědomí. Nu, mně to smysl dává. A vám?
Joanne Rowling nás učí, že až bude nejhůř, přijde malý kouzelnický chlapec, který nás všechny zbaví zla. Kdepak to Joanne jenom sebrala..? Inu, tato paní zpracovala základní patriarchální mýtus.. který je samozřejmě zfalšovaný. Ta možnost jednoho slova sice pořád zůstává, nicméně pro většinu z nás je to možnost těžko dostupná.
To je dáno výchovou a tím, jakou realitu pro vás vytvářejí média. Většina z vás žije úplně mimo skutečnost, pro většinu lidí určuje životní styl to co má soused a nebo oblíbený zpěvák. Skoro nikdo neodvozuje svůj život od Krista, a když už, tak ne od toho pravého, živoucího, ale od toho ukřižovaného.
No a z toho ukřižovaného, když by ho člověk chtěl následovat, jde především strach, že? A nelze se tomu divit – kdo by chtěl umřít, když nalezl život? A že už bylo zavražděno hodně lidí, kteří následovali Krista. Tak třeba většina svatých. To si prostě duchovní všimli: aaaaaaaa, další Kristus! Super, bude se zabíjet!
Lidská oběť podpoří náboženství vždycky nejlépe. Proto se také každá krize v každém náboženství řešila válkou, nebo aspoň popravou světce. Mnoho z vás dodnes čeká na nějakého slíbeného patriarchálního hrdinu, který to všechno vyřeší za vás, tím, že se nechá vámi zavraždit.. že za vaše hříchy. Jenže, přemýšlejte:
kdyby to bylo v plánu, nebyl by už dávno tady? To zaprvé, a zadruhé z historie vidíte, že hrdinové nefungují. Ani Kristu se nepodařilo to, co očekáváte. Církev ho úplně převálcovala. Proto žádný zázračný hrdina není v plánu – jelikož vyšší místa se, na rozdíl od vás pánů tvorstva, umí poučit. Kdyby to neuměly, nebyly by to vyšší místa.
I lidstvo se potřebuje poučit, pokud se má dostat výš, a to ještě žádný hrdina nedokázal. Každý se musí stát svým vlastním hrdinou. Teprve až se stanete svým hrdinou a začnete zachraňovat svůj svět, teprve pak přijde pomoc. A bude to pomoc významově shodná se slovesem pomáhat – ne že vy si vymyslíte a pomocník udělá.
Abyste mohli začít zachraňovat váš svět, musíte si úplně předně uvědomit, že váš svět není v pořádku. Vlastní život je to, co člověk ztrácí vstupem do církve, sekty, nebo vůbec jakékoliv organizace, kde je jeho členství něčím podmíněno.. většinou společným strachem nebo nenávistí, tedy následováním nějakého vzoru.
Pokud se hrabete z něčeho takového, ale nedokážete se zatím obejít bez vzorů a nejste si jistí, jestli vliv vašich vzorů na vás je vám přínosem, změňte přístup. Uvědomte si, že váš vzor si prochází svůj vývoj, a to ho nutí dělat určité věci. Vy máte svůj vývoj, proto potřebujete dělat jiné věci, které však váš vzor bohužel nedělá. Dobrá, zkopírujte tedy samotný fakt, že on si prochází svůj vývoj, a buďte jako on: procházejte si svůj vývoj!
I když, tohle samozřejmě také není řešení. A zvlášť dnes, kdy vlastní život ztrácíte už pouhým narozením do naší společnosti.. každý den vašeho života je u nás podmíněn finanční účastí na sociálním a zdravotním pojištění, každým dnem vašeho života vám narůstá dluh za to, že „žijete“, v této úžasné společnosti plné pánů tvorstva, vrcholů evoluce.
Vlastní život v této společnosti neexistuje.. jen jeho podmíněná verze.. paskvil.. nejste-li zrovna bezdomovcem. A je smutné, že pokud chcete aspoň o některých základních věcech rozhodovat sami a aspoň zčásti žít svoje, musíte se vzdát veškerého majetku a výdobytků civilizace (jako je zdravotní péče a střecha nad hlavou) a buď žebrat, nebo dělat lidskou krysu, recyklátora odpadu naší společnosti, a nejspíš obojí. A to ještě nemluvím o tom, že svoboda takto získaná je sice hlubší, ale mnohem menší, než pseudosvoboda uvnitř finančního systému.
Můžete samozřejmě neplatit poplatky, které vám společnost naordinuje, roste vám však dluh, který je možné vymáhat exekucí. A když už nemáte nic vy, může jít exekutor na vaše příbuzné, a dokonce i na vaše známé.
Řekne „Toto je váš kamarád nebo známý, a on své věci určitě schoval u vás, a proto my vám je teď sebereme. Během příštích deseti let bude soud, a tam můžete prokázat, že to a to patřilo vám a ne vašemu známému. Pak to můžete dostat. Do té doby jsou vaše věci u nás.. a bez odvolání.“
Na tomhle není lidského vůbec nic, jenže, co byste čekali v té naší absurdní napodobenině společnosti, v níž vám finanční úřad poručí něco zaplatit, a zároveň vám zablokuje účet, na němž máte peníze..?
Na to, co společnosti „dlužíte“, musíte vydělat – musíte něco dělat, abyste umožnili společnosti z vás týt. Stát je nervózní z osob, které nejde vysávat, a „brání“ se tím, že pro takové osoby tu oficiálně není místo.
Nikde v celé republice se nenajde místečko, kde byste mohli existovat mimo koloběh peněz. Nemůžete mít například chatu a políčko, které vás uživí, a spokojeně si na tom hospodařit, protože byste nestíhali platit dluh, který vám společnost napařila za to, že jste si dovolili se tu narodit.
I o to hospodářství byste dost rychle přišli, protože společnosti je jedno, co budete dělat, když vám všechno sebere, jen když všechno zaplatíte; místo ve společnosti není samozřejmost, ale luxus, který si musíte zaplatit. Pokud tak neučiníte, přijdete o majetek vy, vaše rodina, možná i známí..
..lidé se sice bojí sekt, ale je jen otázkou času, kdy jim dojde, že stát je záležitost ještě mnohem horší. Vždyť kolik lidí je tak zoufalých, že se ještě i dnes utíká do církví, i když všichni ví, že ani žádná církev ještě nikdy nikomu nepomohla (kromě od majetku, od života, nebo od obého)?
Divíte se lidem, kteří si takovéhle věci uvědomí a zamíří do nějaké sekty? Když jdou někam, kde o lásce a hezkém životě mohou nejen mluvit? Kde mohou snít o existenci bez nelidských podmínek povinného měsíčního odírání? Divíte se lidem, že sní o společnosti, která nestojí na penězích, a že jdou někam, kde si na tu společnost mohou i hrát?
Já vím, že řešení to není. Ale proč se jim divit? A hlavně, proč se jim ještě vysmívat? Jen proto, že jsem Čech, a mám touhu ubližovat v povaze?
Řešení této situace, pokud vím, existuje jen jedno jediné. Tím řešením je cílená, zamýšlená práce každého na sobě samém.. jen sám sebe člověk dokáže změnit, jen sám svůj svět může vylepšit, potažmo vyřešit, a teprve tyto změny, ty jediné opravdové změny se způsobem, který nikdy nebyl popsán, slévají v moři kolektivního vědomí, které hned v dalším okamžiku zpětně ovlivňuje všechny a všechno.
Každý závan lásky, každá hezká myšlenka, každý úsměv, všechno je hned poznat.. jak ve světě, tak i – a to hlavně – ve vašem vlastním životě. Zlepšujte si svůj vlastní život, i když to „vlastní“ ještě neznamená to, co byste od takového slova čekali a co byste možná i chtěli, pracujte na něm a vězte, že zanedlouho přijde čas, kdy váš život opravdu náhle začne patřit jen vám. Pak se vám ta péče zúročí.. popravdě, váš život bude zčistajasna obsahovat jen to, co jste do něj vložili, vy sami.
Člověk si úplně zaprvé musí přiznat úplnou pravdu. To nemusí být nic jednoduchého, protože abyste někam vstoupili, museli jste si nějaké klapky sundat, a jiné nasadit, museli jste změnit způsob, jak se díváte na svět. Nejjednodušší je asi prohlásit záměr.. obraťte se, jen tak všeobecně, na celý vesmír, a nahlas prohlaste:
„Mám záměr poznat pravdu, ať už je jakákoliv“.
Tím zaměříte váš život směrem k Pravdě, k volbám a rozhodnutím, které vás k ní dovedou. Můžete také zopakovat po Kristovi: „Já jsem Pravda“.
A buďte opatrní, a buďte připravení. Prohlášení „Já jsem..“ je to nejmocnější, co má člověk k dispozici.. všechno, co za tato slova doplníte se okamžitě začíná dít. To zaprvé, a zadruhé Pravda, stejně jako Láska je souhrnem všeho. Je to stejné jako s bílou barvou – obsahuje všechny barvy.. i ty, které se vám třeba nelíbí. Také nezapomeňte na to, že chcete-li poznat pravdu, musíte rozpoznat lež. Další háček je v tom, že holá pravda může být velmi bolestivá.. i když bolest je v zásadě jen to, když se bráníte nějakou pravdu přijmout.
Bylo by asi praktické (a navíc docela jednoduché) tomu předejít. Láska je to, co i pravdu prohřeje natolik, že je snesitelná i nepřipraveným. Láska je vůči pravdě vlastně jen vyjádřením předpokladu, že to celé, co se stalo i to vše, co se děje má svůj hluboký smysl, a to i když ten smysl momentálně nevidíme.
Láska s velkým L je vědomí Inteligence, která stvořila to Stvoření, co mu každý říkáme nějak jinak, přičemž naše láska je účast našeho vědomí na vědomí té Inteligence, což se v nás niterně projevuje jako pocit Jednoty se vším, a uvědoměním, že vše je v pořádku. Když tohle víme..
..nabízí se nám tři způsoby, jak si pomoct a zmírnit láskou bolesti:
Tak zaprvé prohlášením záměru. „Mám záměr trvale pobývat v Lásce“, nebo „Je mým záměrem učinit lásku svým trvalým postojem k Životu“. Můžete si samozřejmě pomoct i prohlášením „Já jsem Láska“.
Zadruhé vytvořením reflexu přijetí svého nitra. Navykněte si bez váhání říct „Je to možné“ na všechno, co ze svého nitra uslyšíte. To totiž není ani ignorace, ani zamítnutí, proto vaše tělo nebude mít potřebu vám to zdůrazňovat (bolet). Naopak, je to známka přijetí, a navíc je to reakce, která vás dostane do pozice pozorovatele. A v té pozici už by neměl být problém najít vysvětlení toho, s čím na vás nitro vyrukovalo.
Takhle, pokročilejší už budou mít nějaké zkušenosti s bizarností hlášek nitra a s tím, jak nesnadné je někdy zapasovat i tu nejnepravděpodobnější informaci do celkové mozaiky své osobní pravdy, ale nováčci jsou většinou bezradní. Jsou zvyklí nenechávat na sobě špínu, a ani cokoliv, co jim tak úplně nesedí („Zaprvé tomu nerozumím, a zadruhé mě to uráží.“). Jenže, tenhle přístup prostě nefunguje, a každá hovadina vás může zdržet o.. no, o libovolnou dobu.. dokud své nitro nepřijmete bez jakýchkoliv podmínek.
A zatřetí naladěním. Ještě než vám záměr zabydlení v lásce začne přinášet první výsledky, vytvářejte si láskyplné naladění svým vlastním rozhodnutím.. kdykoliv si vzpomenete.
Postup je něco kolem sebe si vybrat a uvědomit si, jaké to něco má místo ve Stvoření.. uvědomit si, že všechno má svůj význam, i kdyby to měla být jen jedna jediná lidská zkušenost, kudy ne. Také se můžete zastavit, v jakékoliv činnosti, a uvědomit si, co přesně děláte a proč to děláte, ať už je to cokoliv. Okamžitě jste v lásce, protože jste si přiznali pravdu a uznali smysl něčeho, co právě děláte.. i kdybyste právě vydělávali na nájem.
To jsou pokyny, jejichž následování vás vyvede z jakéhokoliv problému a přivede k vám samým, to jest vrátí váš život do vašich rukou. Co se týká nápravy křivd na Matce Zemi a Otci Slunci.. no, osvědčilo se nám, když lidé začnou brát Zemi jako sestru a Slunce jako bratra. A ani to není nijak daleko od Pravdy..
..lidé mají smutné zkušenosti s rodiči, s brutální výchovou, a bratření a sestření, i když u mnoha z vás je plné jedu a řevnění, nenese tu otrockou poddanost a znásilnění dětské důvěřivosti a lásky. Proto se nám zdá jednodušší vzít v úvahu, že vesmír je orgasmickým splynutím mužského a ženského principu, který se právě tím splynutím stává Otcem a Matkou. Vesmír je plodem Otce Stvořitele s Božskou Matkou a veškeré Stvoření jsou pak bratři a sestry.
Toto pojetí by vám mohlo navázat se Sestrou Zemí a Bratrem Sluncem smysluplný, láskyplný vztah.
Pokud máme zbavit svět zla, musíme ho zbavit některých lží, těch, které to zlo způsobují. Předpokládejme, že každý sem přišel s úmyslem zbavit svět zla. Jak na to?
Tak zaprvé, uvědomte si, že každý má svůj vlastní svět. Když každý z vás zbaví zla právě ten svůj svět, nezbude žádné zlo ani ve vašem světě společném. Tohle samo o sobě by samozřejmě nestačilo – byli byste odkázaní na to, že všichni.. což právě tímhle argumentem se lidé brání změnám, a nechtějí už slyšet, že možnosti pokračují dále.
Nejste odkázaní na to, že všichni. Když zbavíte svůj svět zla, žijete v dobru. To je vaše odměna, ta přijde hned, ne „až potom“.. A když navíc pomůžete pár dalším zbavit zla jejich světy, budete mít i lidi, se kterými to dobro můžete sdílet. A už v ten moment budete šťastní jako nikdy, a jako zatím skoro nikdo.
Když své světy očistí nějakých deset procent lidí, je to pro zlo právě kritické množství – už nikdy nenabude úplného vrchu (pokud nepřijde nějaký zásah zvenčí). Tomuto stavu se jako lidstvo velmi blížíte – ono totiž díky překotnému rozvoji informačních technologií dnes už hodně lidí potkalo pravdu, i když většina zatím netuší, jak se s ní vypořádat. Ale je to první krok, a to takový, který si nějaké další kroky vynucuje.
Dostupné informace vedou k poznání, že nejvíce zla tropí lži, které staví lidi proti lidem. Řekněme, že si křesťané všimnou, že proti nim zbrojí muslimové. Zamyslí se: „Proč se nás tak bojí, že mají potřebu zbrojit?“, a přijdou na to, že křesťanství nedalo světu lásku, ale naopak, celé dva tisíce je světu hrozbou. A sami křesťané zbaví svět křesťanství..
..každý ten svůj. Ve skutečnosti křesťané se na svět rodí s úmyslem zbavit svět zátěže křesťanství, muslimové islámu.. až nakonec židé zbaví svět své vyvolenosti. S odstraněním mužských náboženství padnou poslední zbytky vyvyšování otcovství, tedy patriarchát ustoupí lidskosti. Tím se do světa dostane skutečná Otcova láska.
Ženy mají navíc za úkol zbavit svět náboženství, které vyvyšuje mateřství, náboženství, které stálo vzorem všem patriarchátním organizacím, a které kdysi dávno vyvolalo jejich vznik. Pokud tak ženy neučiní, patriarchát neustoupí lidskosti, ale matriarchátu, a podle dosavadních zkušeností to bude – při současném pojetí síly a při smrtonosnosti dnešních zbraní – krvavý konec lidstva.
Ženy musí zbavit svět ženské hierarchie, jejíž větší část je ukryta v jejich podvědomí.. a v kolektivní ženské duši, která nese bolest mnoha tisíc let. Budou k tomu potřebovat veškerou možnou pomoc.. a moře lásky.
Bez lásky a bez pomoci svou bolest a náraz na pravdu neunesou.
A všichni rodiče mají za úkol zbavit svět nadutého, mrtvolně hnilobného rodičovství, ve kterém oni ani jejich děti nemají jakoukoliv naději na skutečný emocionální a mentální progres. Pak se na Zemi vrátí ráj v původní kráse, a Země se znovu stane Zahradou Eden.
Knihy »»
© dirosloví.cz | Průvodce diroslovím | Mapa stránek | Ke stažení | Meta info