aneb dění v nefyzických rovinách pohledem zákona příčiny a následku.
Dorůstá nám první generace, kde více než polovina dětí musela vyrůst zcela bez otce – to, co nepostihnou rozvody a přímé odstavování otců manželkami, to padá na vrub workoholismu, což je v případě většiny mužů-workoholiků zase jen útěk před ženou a její matkou, tzv. odstavování nepřímé. (Ostatně workoholismus ženský je také častěji útěk před matkou a jejím otročením, než před mužem a rodinou.)
Blíží se tedy doba, kdy bude reálná šance zjistit, že opravdové otcovství není vázané na to být čestnou, tupou a bezcitnou hlavou rodiny, jak vám katolíci vnucovali, ale něco zcela jiného, a toto poznání přinesou právě lidé, kteří museli vyrůstat bez otce, jako objekty ženské-mateřské chamtivosti, protože to jsou lidé, kterým ten odstavený otec prostě chybí. Děti pak vůči svým otcům objeví skutečnou roli otce a budou schopné ji ve svém životě zrealizovat.
To je další věc, kterou ženy prostě nedomyslely. Když nechá matka svou matku manipulovat se svým vztahem, když si od ní nechá zprotivit a odstrčit manžela, bude to ona, koho budou ty děti nejvíce nenávidět – ne její matka, ani manžel, ale ona. Tím se totiž posouvá pojetí přísného otce a hodné maminky na chybějícího otce, na kterého se všechno svádí, na přísnou matku a hodnou babičku. To je podraz, co, dámy? A je to podraz váš..
Mateřská chamtivost je u báb o to větší, že ty děti jim pořád ještě nepatří oficiálně a ony po nich touží o to víc a neustále si na nich dokazují, že jim ve skutečnosti patří. Tohle dokazování probíhá především prostřednictvím dcery, která např. bude ty děti potřebovat pohlídat a bude se jednak na bábu obracet sama a jednak jí bude ty děti doslova odevzdávat.
Je jasné, že ne všichni otcové v této zkoušce obstojí a své roli přes všechnu snahu ženy a tchyně dostojí, právě tak ne všechny děti dokáží odolat mateřskému očerňování a nezanevřít na otce a tu otcovskou roli vůbec umožnit. V každém případě ta příležitost vznikne – resp. už vznikla, a záleží na každém, jestli jí využije nebo ne.
Právě tak jsme chtěli vytvořit možnost objevit, že opravdové mateřství není vázané na podřízené poklonkování manželovi a dokazování sobě i dětem a hlavně matce a ženským autoritám, že já se ve skutečnosti ale nepodřídím a nepodřídím a ne a ne a ne.. a že to není ani nesnesitelné, nepřetržité vyčítání, omezování a vydírání.
K tomu je potřeba nejen prohlédnout ženská / mateřská ovládací dramata, k tomu je zapotřebí také se ženami a matkami soucítit a tedy chápat, proč jednají tak jak jednají. Je k tomu zapotřebí skutečné porozumění, po kterém ženy tak moc volají a které když přijde, stejnou měrou odmítají, protože si s nastalou situací neví rady.
Není tu ženský příklad, není tu model úspěšné ženy, která přijímá mužovo porozumění, proto v tomto směru ženy nemají koho napodobit. Zbývá směr opačný, tradiční, což znamená napodobit matku nebo nějaký seriál, ze svého muže udělat blbce a veškerou energii z jeho snahy vyžrat.
Ta energie je totiž jistota, zatímco tomu porozumění se určitě nedá věřit: co kdyby to nevzal s posvátnou úctou, jaká přece patří každodenním ženiným problémům? Co kdyby to vyřešil a ona si už neměla na co stěžovat a neměla tudíž žádné střelivo, nebo co kdyby dokonce zjistil, že ona jenom nemyslela a je tedy fakt tak blbá, jak jí matka vždycky říkala..?
Jak to vidíme, už dávno mohl být ráj na Zemi, kdyby ženy neodmítaly snahy mužů o porozumění a nedržely je vpovzdálí a nedávaly jim vinu za svou porobu. Muži za jejich porobu nemohou, a v této společnosti trpí úplně stejně; jediný rozdíl je v tom, že většina mužů neví, že trpí, zatímco většina žen to ví.
Bohužel, většina žen neví, že trpí i muži, a co je nejhorší, většina mužů vůbec netuší, že trpí ženy. A dlužno podotknout, že to žádného muže nemůže ani napadnout, protože jsou to matky, kdo vychovává dcery směr putičky a syny směr burany, takže to normální – nebo spíš normálně-vychovaný muž bere jako že takhle přesně to ženy chtějí!
A jejich logické mysli nepůjde vysvětlit, že nechtějí, protože proč by to jinak jejich matka takhle přesně chtěla..? Souvisí to trochu s celkovým ženským přizpůsobením. Ženám je zapovídáno samostatné myšlení (ano, ještě i dnes), jejich mysli jsou úplně vymazány a přepsány podvrhem.
Žádná žena se v té mateřské směsici lží, a emocionálně zakódovaných nesmyslů nemá nejmenší šanci zorientovat.. ne sama. Ženy jsou proto odkázány na to, že přijde někdo, kdo jim bude ani ne rozumět, ale vyhovovat. Na toho se pak zafixují, protože samy se sebou nedokáží udělat vůbec nic.
Není divu, že vyžadují jistotu, a že se ve věcech vztahů všeobecně otvírají jen tomu, koho mohou nějak ovládat, k čemuž požadují sliby, a teď už spíš záruky. Ale i když už vám uvěří žena, stačí, aby před matkou jen prošla, ta pozná, co se stalo, a budete slibovat znova. A myslíte-li to s touto ženou vážně, budete se zaručovat tak dlouho, dokud matka nedostane zaplaceno.. tím spíše, že při vydání dcery bývalo nutné dát novému majiteli nějaké odškodné, tzv. věno.
Zádrhel je v tom, že matka by musela být už mrtvá, aby tohle stačilo. Dokud matka žije, neustále požaduje od dcery důkazy trvající poslušnosti, a pořád v tomto duchu vymýšlí nějaké další testy. Řešením tohoto stavu je vlastně jen sehnat někoho, kdo jim (ženě a její matce) bude vyhovovat navěky. Jen tak je jejich vlastní matka nechá na pokoji.. no nenechá, ale ten vztah to nějak přežije.
A protože ženy od jistého věku neumí zpochybnit matku, opravdu touží po někom, kdo jim bude navěky vyhovovat, a vyžadují od partnera, aby v tomto duchu pravidelně pronášel nějaká slova. Tohle je strašná podpásovka, protože muži – zbavení pocitů – nemají šanci poznat, že vlastně dělají magii, ke všemu její magii, že sami sebe zaklínají k jejímu přání.
Nebo k jejímu. Bohužel, většinou už ani žena sama v tomto okamžiku neví, že to přání není a nikdy nebylo její, a že ji jeho splnění bude stát naději na lásku. Láska se nikdy nedostane do takto sešněrovaných vztahů, a to celé znamená, že žena nakonec zase dá za pravdu matce, protože vždyť ona to přece říkala..
Opět skoro žádné ženě nedojde, že jí to matka zaprvé přivodila, a zadruhé že matka navíc říkala úplně všechny možnosti, takže jí bude muset dát za pravdu, i když se stane cokoliv. A dát matce za pravdu, jak už víte, znamená se zaprodat.. se vším, co k vám patří.. a pohřbít sebe, svůj život, i celou rodinu.
Dnes už nevydrží přes 70% manželství, což je dáno čím dál výhodnějšími podmínkami pro rozvedené ženy (a jejich matky). To znamená, že doopravdy jdou ženy jen do vztahů, kde mají jistotu, že krachem získají!, ale, nehledě na zrůdnost toho podrazu, vždycky jistota je to, co vede k automatice, zabíjí lásku a ničí vztahy.
S každým krachem tedy žena „získá“, a i když mnohem víc ztratí, i když to co získá je prokleté, žena to tak nevnímá, protože maminka je spokojená, a co je nejhorší, o to víc pak věří matčinu vedení, protože matka ji přece před muži varovala. Žádnou ženu nenapadne, že by se matka mohla v něčem mýlit, když je vlastně všechno tak, jak matka říkala.
Je to paradox, je to vražda vztahu, ale je to tak. Každý neúspěch ještě víc posílí patent ženy na lásku, a ženy tvrdnou a tvrdou až do stavu diamantů a diktují všem okolo, co mají a nemají dělat a jak, a vytváří tím tu poušť, jak jsme ji popsali, poušť pohyblivých mrtvol bez ducha a bez duše.
Většina žen to do nějaké míry cítí, naprostá většina je s tím zcela srozuměná, ty čestnější se s tím nějakými způsoby perou a hledají cestu.. bohužel, nejenže se skoro žádná žena nedokáže sama přeprogramovat, není snad na světě ani žena, které by mohl pomoct nějaký muž.
Ono, leckterá žena si pomoct nechá, kolikrát docela i ráda, ale pak se objeví její ženská autorita, jakákoliv, a všechno je zase v háji. Kdepak, dívky nejsou schopné podnikat nějaké samostatné kroky ohledně svého nitra.
Proto jsou – když chtějí nějakou změnu – odkázány na změny vnější, a co se týká splnění snů, jsou odkázány na to, že jejich vysněná realita, až se začne plnit, bude mít ten tvar, který si vypředstavovaly při matčiných vyprávěních, a který od matky dost často vyloženě převzaly. Všemu ostatnímu jsou.. uzavřené..
To znamená, že dceři se bude bezpečně líbit to, co se tenkrát líbilo její matce, proto si dívky nejčastěji vybírají nějakou verzi svého vlastního otce. A jelikož si většina dívek není svým jednáním příliš jistá, musí vás matce předvést, aby z její reakce poznala, jestli se jí líbíte nebo ne. Na druhou stranu, stačí se zalíbit matce, a se dcerou si můžete dělat, co chcete.. až po zaplacení, samozřejmě.
Ne bezpečně se dívkám a ženám ovšem líbí kdeco a kdekdo, není třeba dělat, že jsou z Venuše a muži z Marsu a že ty rozdíly jsou nepřekonatelné. Nejsou, jde čistě jen o to, že jsou jako nepřekonatelné nastaveny z výchovy, především z té mateřské, a záleží na každém, jak se s tím popere a na momentálních okolnostech, kolik s tím bude mít práce.
V manželství je to například téměř ztracené, tam striktně platí matčin příklad a neviditelné vedení prostřednictvím spojení matka-dcera. Jinak mnoho dívek/žen se spouští na počkání či na potkání, s kýmkoliv je napadne (a hodně se spouští v cizině, kde si připadají z dosahu), a ve všech takových případech si dívka dává velký pozor, kdo ji s vámi vidí, kdo o tom ví a má připraveny výmluvy a argumenty, kdyby se něco proláklo..
Kdyby neměla výmluvy a argumenty, nešla by s vámi nikam. Z toho je zřejmé, že vůbec nejde o to se nespustit. Všechny dívky, bez jediné vyjímky si jen vytváří bezpečný úkryt před vlastními matkami (a před jejich matkami).
A jelikož se nedokáže většina z nich obejít bez někoho, komu bude chodit blinkat své zážitky, aby nemusela řešit, co s nimi a aby z nich náhodou ještě nezískala něco vlastního, mívá každá dívka ještě matku náhradní, takovou, které ty-jisté-věci bude moct říct. Přítelkyni prostě..
Striktní dodržování příkladu matky v partnerství, rodičovství a ve všech závažnějších situacích znamená nulovou vývojovou schopnost lidstva. Celé generace našich předků byly zvyklé(!) narodit se, vyrůst, celý život pracovat, prožít jakési to stáří a umřít, to vše v jedné době. Když se doba měnila, zřídkakdy stačil lidský život na její zaznamenání. Dnes se „doba“ mění přibližně čtyřikrát do roka, a jednou za tři čtyři járy se uděje něco většího.
Potíž je v tom, že se už po tisíciletí nemění výchova mateřská, která má na lidi suverénně největší vliv, a po staletí zůstala nezměněna i výchova společenská, která by měla reagovat na vývoj lidského myšlení, např. abychom v etickém vývoji drželi krok s pokrokem technickým, aby nedocházelo k tomu zneužívání veškerých vynálezů, ke kterému již stovky let dochází.
Už jsem to někde psal: pokud se mezi lidmi najde někdo, kdo zahodí skleněnou láhev, nepatří lidstvu sklo do rukou, protože na to není zatím zralé, není prostě duševně způsobilé s ním zacházet. Taková jsou etická kritéria technického pokroku v celém Stvoření.
Naše Mateřská inteligence (čímž myslím Zemi) samozřejmě chápe, že se lidstvo musí s veškerými vynálezy naučit zacházet, takže je nutné udělat i ty nejbolestivější zkušenosti, ovšem nepoučitelné druhy jsou vyhlazovány, nebo ponechány, aby se vyhladily samy.
Z určitých důvodů patříme k těm druhým i přes to, že jsme už velmi daleko za hranicí, kdy bývá civilizace svými tvůrci uznána za nezpůsobilou a vymazána. My jsme však druhou, třetí a další šance vůbec nevzali jako výzvu k nápravě. Zdá se, že jako lidstvo prostě zkoušíme, co všechno nám projde. Jako by nikomu nedocházelo, kdo na to doplatí..
Není tu žádná pokora, žádná úcta k životu, žádná váženost myšlenek, činů a životů druhých lidí, nic. Žádná lidská hodnota nám nezůstala.
Podívejme se na důsledky. Někteří lidé, vykolejení válkou, žijí dodnes v první republice, popř. v mnichovské zradě. Úspěšně přehlédli komunismus, ignorují EU, a dokud mají noviny, které jim řeknou, na co v hospodě nadávat, necítí potřebu se probudit.
A to by ještě nebylo to nejhorší. Máme tu lidi, kteří by si vůbec nevšimli, kdyby se ocitli uprostřed třicetileté války. Možná by se podivili, že je kolem nich najednou o tolik více lidí, se kterými si tak skvěle rozumí, jelikož jsou to stejně vymatlaní hulváti jako oni.
Kromě toho jsou tu lidé, kteří vyloženě žijí ve druhé světové válce, mají doma sbírku zbraní, šatník plný uniforem a jejich hlavním trápením je otázka, jestli by bylo moc blbé bydlet v tanku. Přál bych vám vidět jejich myšlení, myšlení hledající nepřítele, na kterého by bylo možno legálně vytáhnout nějakou tu zbraň a dopřát si její použití.
Někteří hodně zoufalí vstoupí do armády, ti nejzoufalejší jdou rovnou na nějakou frontu, je-li jaká, a všichni se zařadí do společnosti, která je stejně založena na násilí, a podílejí se na udržování násilí v oběhu. Jejich myšlení je asi takové: musím mít zbraň, abych byl připravený, kdyby něco => mám zbraň, chtěl bych ji vyzkoušet, jestli bude fungovat => musím najít nějakého nepřítele… a dostanou se ke zjištění: zabít je tak snadné.
Jediný rozdíl mezi dnešními a středověkými ozbrojenci je ten, že dnes je větší procento těch, kdo svou touhu použít zbraň dokáží potlačit. Potlačit..?! Ano. Potlačit! Společnost je plná potlačeného násilí.
A změnit..? Když za posledních tisíc let se lidské myšlení nepohnulo ani o píď, jak by to měl asi zvládnout militarista, jehož jedinou inteligenci představuje zbraň?
Ženy, to je něco jiného. Ženy velmi dobře ví, jak takovéto mozky řídit, aby z toho měly co největší užitek. Jejich inteligenci řídí zase jiné zbraně, ty matriarchální. Co mají muži se ženami společné, naše emoční a mentální inteligence, celé naše vzdělání je získat zbraně, a pak poslouchat, co mi ty zbraně radí.
Aby ženské zbraně fungovaly, musí matky své syny naučit na ně správně reagovat, a právě tak matky musí také vyzbrojit své dcery, pokud možno je vyzbrojit lépe než ostatní matky dcery své.
Proto ženy vytváří zdání, že mají patent na to, jak vychovávat děti, proto se navzájem všechny podporují v podobě mateřské ligy, protože právě prostřednictvím této ligy kontrolují, jestli ostatní matky nechystají náhodou nějakou levou, zatímco samy chystají co nejnenápadněji tu svou dceru na zteče.
Každá dívka musí používat určité, přesně odměřené zbraně, resp. musí přesně reagovat na vnější podněty. Tím bude nutně opakovat matčiny chyby, a matka neustále bude vědět, jak na ni, protože sama těmi chybami prošla, a tím pádem vždycky bude umět dceři „dobře“ poradit, aby nad ní tu kontrolu neztratila.
Z dcery je tím pádem automat, stroj, se kterým se nikdo nedomluví, pokud taková domluva nebude součástí matčina příkladu, a i kdyby se domluva nakrásně povedla, zůstane v stejně jen v rozsahu matčina modelu. Dcery se tím pádem nikdy nevyvinou dál než jejich matky, a od toho se odvíjí jejich postavení v patriarchátu – tupý prostředek výroby dalších otroků.
Vztah s takovou ženou s vývojem také nebude mít nic společného, i kdyby si dokázala vybrat muže, který není úplným dobytkem. Takový výběr není v souladu s příkladem matky, takže ho dokáže udělat tak jedna z miliónu, a protože příklad matky výběrem partnera nekončí, většina z nich svým přístupem udělá dobytek i z uznalého muže.
Abych vysvětlil, proč za těchto okolností mluvím o mužích jako o dobytku, musím říct, že muži nikdy nedostali příležitost se jakkoliv vyvinout. Napřed byli pod vládnou matek, teď jsou pod vlivem jistých homosexuálů, kteří jediní dokázali obejít ženské móresy a nějaký vývoj podstoupit. A uspěli.
Muži povětšině nejsou lidmi, sledují dodanou logiku, zavrhují emoce a tím úplně míjí život jako takový. Proto se také nechali propůjčit k vytváření patriarchátu. A za celou dobu patriarchátu se nenašla žena, která by měla se svým mužem tolik soucitu, aby mu řekla, co ví.
Ženy své vědění používají jenom k ponížení mužů a patriarchálního systému, a i když v mnohém mají pravdu, ještě i k jejímu sdělení používají způsoby, které pro muže nejsou přijatelné, popravdě nejsou přijatelné ani pro zvířata zotročená, tzv. domácí. Slovy dobytek. To je přístup, který dobytek udělá i z nejuznalejšího muže.
Uznalí a citliví muži jinak na planetě jsou, ne že nejsou, a většina z nich se snaží budovat vztah. Nejvíc tomu budování překáží ženy – ještě ani dnes nejsou ochotné dělit se o svá tajemství, ačkoliv jinak by ženy velmi rády do společnosti.. ale opět jen tak, aby opět nemusely nic dát, o nic se podělit, jen všechno ovládnout a zneužít, jak tomu bylo v matriarchátu. Ženy by to chtěly prostě řídit, a neustále se o to snaží.. protože „maminka“..
A muži je řídit buď nechají, budou však žít čistě jen diktát tchyně maskovaný patentem na lásku jejich žen, čímž se nikam nevyvinou, nebo budou žít své, to jest patriarchální, a to bude okleštěno o všechno ženské, protože všechno ženské jim manželky a tchyně okamžitě otráví, aby měly navrch a mohly to řídit.. a totéž se děje s dětmi.
A protože všechny muže jejich „matky“ a posléze „partnerky“ ovládají přísliby klína, řídí to i tak, zákeřnými praktikami stejně.. veškeré stížnosti žen na patriarchální nadvládu jsou tím pádem o tom, že fakticky ženy sice vládnou, ale není to vidět, a to co ženy chtějí je, aby to vidět bylo. Ženy chtějí oficializovat svou vládu, a svou nadřazenost.
Proto muži nemohou dělat magii, dokud jsou v nějakém sexuálním vztahu s téměř jakoukoliv ženou, a proto ženská magie ženám funguje, protože k ní neustále získávají sílu prostřednictvím příslibů klína a celé té sexuální magie vašich souloží a mazlení a hrátek a celé výchovy muže a dětí.
Jejich sliz a jed z vás vytahují sílu a tu ženy používají k vašemu ovládání, to jest, ženy řídí vaše životy a drží vás ve vývojové úrovni, které dosáhly před nástupem patriarchátu, v krvavých orgiích rozřezávaných mužů a dětí, v krmení „bohyně“ masem a krví těchto obětí. Patriarchát znamená jen to, že se tyto věci nedějí v rovině fyzické, ale v neviditelných světech jsou vaše praktiky stejné jako v matriarchátu.
Absurdní praktiky žen zpitých vlastní mocí znamenají rozvinuté a strašlivě zneužité ženství, přičemž zneužívání se zakládalo na vyvýšenosti mateřství a ovládání plodů. Jako by strom chtěl diktovat ovoci, že se od něj nesmí vzdálit a zajišťoval si to tím, že své ovoce vysaje zpátky do sebe. To jsou vaše matky, to je váš matriarchát.
Když se muži, kteří v tomto prostředí opravdu neměli nejmenší naději objevit mužství a vnést jej na planetu, vzbouřili a zakládali patriarchát, nutně museli vycházet z tohoto života jako správného. To znamená, že jejich pojetí lidství odpovídalo matriarchálnímu pojetí vlastnění a vysávání potomků.
Pokud tedy chtěli skoncovat s matriarchátem, chtěli to proto, že se na nich ženy dopouštěly nepředstavitelných ukrutností, jenomže jak to mohlo dopadnout, když jediné, co poznali, bylo násilí a zvůle? Mimochodem, co od vás znají vaše děti? Dochází vám, že se od dob patriarchálního převratu váš vývoj nikam nepohnul? A dochází vám, proč?
Budeme předpokládat, že ano, že vám to dochází, protože je čas se seznámit s nejstrašnějším důsledkem vašeho patriarchálního převratu. Patriarchát založený na rozvinutém ženství a zakrnělém, zcela opomíjeném mužství nutně znamená, že to, co jmenujete lidmi, jsou ve skutečnosti jen dva druhy žen, jedny v mužských, druhé v ženských tělech, oba druhy jsou polovičaté, zoufalé, a posedlé touhou ovládat „své“ děti. Hle, pozemský matriarchát..
V matriarchátu si ženy osobovaly právo vědět, právo rozhodovat, osobovaly si moudrost a všechny druhy síly, mentální, emoční i fyzickou. Na základě těchto osobností si vyhrazovaly právo řídit a ovládat veškerý život na určitém, co největším území, právo odpírat jakékoliv možnosti a schopnosti komukoliv, kdo se jim znelíbil, včetně práva vyloučit nepohodlné jedince z rodu. Váš pojem osobnosti je tím pádem ego, založené na potláčení ostatních.
To vše se týkalo pouze žen, protože muži nebyli bráni vůbec v potaz, nebyli bráni jako svébytné, svéprávné bytosti. Mužům ženy nemusely nic z toho upírat, protože je vůbec nevzaly do „společnosti“. Účast ve společnosti je to, co bylo a dodnes je upřeno mužům, teď už ze dvou stran, ze strany žen, a ze strany homosexuálních vládců lidstva.
Homosexuální uctívači mužského boha byli k ovládnutí lidstva vybráni, a to čistě proto, že žádná žena nedokáže ovládnout gaye. Homosexuálové jsou proto jedinými muži na planetě, kteří dokázali rozvinout výchovou vnucené ženství do podoby matky rodu v mužském těle. Jen a pouze takoví lidé mohli prohlédnout mateřská ovládací dramata a použít je na matky rodů. A ty jim nemohly odolat, protože nelze odolat hře, kterou hrajete sami.
Stejné způsoby, jakými matky blokují vývoj svým dětem a mužům používají mužští homosexuálové na celé lidstvo, a váš vývoj je tím pádem blokován ze dvou stran. To má na obyvatelstvo paralyzující účinky, jejichž výsledky vidíte všude kolem sebe, na vás, na přírodě, na celé planetě.
Všechno nepohodlné jste ze Země odstranili, vyvraždili jste celé živočišné i rostlinné druhy, zbytky jste zavřeli do zoologických zahrad a přírodních reservací, ale to je jen pro-forma, protože se snažíte otrávit celé životní prostředí, hlavně abyste je neměli ve vašem světě.
S lidmi děláte totéž, likvidujete nejen všechny nepohodlné jedince, ale vyhladili jste i celé národy, a protože vám to nestačí a ani otrava životního prostředí nepokračuje očekávaným tempem, sterilizujete lidstvo umělou stravou na všech hlavních úrovních vašeho života, mentálně, emočně i fyzicky.
To je docela dost důkazů pro naše tvrzení přežívajícího matriarchátu v podání dvou druhů žen coby nevědomého dobytka a dvou druhů matek jako dvou homosexuálních vlád lidstva. A stalo se to tak, že se při zakládání patriarchátu mužští homosexuálové podělili s matkami rodů o jejich praktiky při ovládání lidí, jen k tomu nepoužili ženy, ale muže.
Mužští homosexuálové vzali ženám fyzickou sílu a mentální schopnosti, to vše přiosobnili mužům za účelem ovládnutí žen. To ovládnutí znamenalo, že se proti praxi uctívání mateřství postaví myšlenka uctívání nadřazeného otcovství, a ta myšlenka se prosadí pomocí fyzické síly. To by nebylo možné, kdyby si mužští homosexuálové nepřivlastnili mateřské ovládací know-how, a to si nechali pro sebe a své potomky. Vládnou vám dodnes.
A nejhorší důsledek rozdělení původního ženství je vaše sexování.. je jen ženské, a odpovídá rozdělení původního ženství na dvě žalostné polovičatosti – muži se ženami mohou sexovat jen lesbicky nebo znásilněním. Lesbický sex preferují ženy a muž musí vytušit, co žena chce, aby žena mohla jeho investovanou energii použít k jeho spoutání, znásilnění preferují muži, protože se uspokojí, aniž by tuto černou magii na ně mohla žena použít.
Tím se muži se ženami perou ve válce pohlaví, a právě tím muži pod vlivem mužských homosexuálů vyškrtli ze Země ženství, aniž by kdy vůbec mohli potkat mužství jako takové, tedy jako polovinu lidství. Pod stejným vlivem řídí společnost a s dispozicemi, které mají – lze se divit, že je sexualita na indexu? A nemyslíme jen tu ženskou, myslíme i mužskou. Viagra, zvětšovátka.. a vyjádření jedince nikde. Ale o čem že sexualita je?
Sexualita je životní síla, je to to jediné, co vám při jistých degeneračních zásazích muselo být ponecháno, abyste byli vůbec schopní reprodukce. A to ještě jen proto, že se ovládající bytosti snažily z vaší sexuality něco získat, něco pro sebe, asi jako se neplodná žena snaží domáknout tajemství plodnosti.
Ovšem, sexualita je božský dar, vede ven z ovládání, vede k pravdě, a proto vám byla zprotivena. A vy jste na to skočili, a ženy především. Rozpory mezi pohlavími přitom nejsou vaše, a nikdy nebyly.. dokud jste je za své nevzali. Ale vy jste na to skočili.. Nutno říct pravdu! Vložili se mi do toho s nevídanou vehemencí Plejáďané, takže přímý přenos:
V různých zdrojích najdete různé zmínky o tom, že „andělé“ sestupovali ve svých oblacích na zem a souložili s lidskými dcerami. To je doslovné, a tak se to přesně dělo. Co jsou „oblaka“, to asi víte, že se v mnoha případech nejednalo o anděle by vám už mohlo být také jasné. Synové nebyli pro bohy ničím zajímaví, čímž vaše populace utržila první smrtelnou ránu.
Různí „bohové“ si podle libosti brali a zahazovali lidské dcery, a sexualita má na vaší planetě tu moc, že umožňuje sdílet sebe ve formě esence. Sexualita má podobné možnosti i jinde, samozřejmě, jenomže všude mají civilizace vyřešené zabezpečení vůči vetřelcům, což na Zemi nikdy nebylo, s vyjímkou současné karantény. A ta karanténa ani není dána vámi, ale zákony tohoto vesmíru..
Esencí mužů je sperma, esencí ženy je menstruační krev. Staré národy na Zemi z těchto dvou ingrediencí míchaly koktejl zvaný nektar, nápoj bohů. Pročpak? Menstruační krev není jen esencí ženy, obsahuje něco, co dokáže stvořit nový život.. v koprodukci s mužským semenem. A možná i bez něj..? To byla tehdy otázka..
Nejedná se sice o život jako takový, nicméně, je to způsob, jak člověk může pokračovat v životě na této planetě, což znamená, že v určitém momentě vstupuje do hry energie Bohyně, neodvolatelně, a poskytuje dar života plodu způsobem, který je v celém vesmíru dost jedinečný.
V menstruační krvi je zabudováno něco, co Bohyni upoutá a ten život vytvoří, doslova vzato vyprovokuje. Tajemství obnovy života je většině bytostí tohoto vesmíru v podstatě neznámé, což vám lidem, kteří jste posedlí jeho objevením, by mělo leccos vysvětlovat. Odkud se tato posedlost asi tak vzala, co?
Lidské ženy to tajemství mají zabudováno v krvi, již tvoří jejich tělo. Proto lidské ženy zajímají půlku celého vesmíru. Naprostá většina žen o tom celém neví vůbec nic, neví, proč jsou loveny a znásilňovány (incubus?). Muži také leccos nesou, ale vzhledem k tomu, co již bylo popsáno, nezajímá to nikoho. A bohužel ani pozemské ženy, které se tím vesmírným zájmem cítí být něčím mnohem víc..
..opak je pravdou. Pozemské ženy jsou pro většinu civilizací pokusnými králíky. Poměřeno zákonem karmy k takovému zacházení dá žena souhlas, když opovrhuje „svým“ mužem neboli když si neváží toho, co má. A takových je u vás většina.. jen si vzpomeňte, co se u vás říká o možnostech uspokojit ženu..?!
Dlužno dodat, že právě na základě kořistných mimozemských kontaktů ženy usoudily, že jsou něco více než muži, a to jednak proto, že ženy byly navštěvovány často, a druhak proto, že pokud nějaká mimozemšťanka chtěla pozemského muže, vzala si ho s sebou, pryč z vlivu matky, proto muži, kteří by za něco stáli na planetě nezbyli, zato ženy..
..je tomu již mnoho tisíc let, ale vaše ženy neustále čekají na nějakého „prince“, který si je odvede do svého paláce se spoustou krásně zařízených pokojů, s neviditelným služebnictvem a nezbytnou třináctou komnatou, kde je laboratorní odpad – kosti a orgány jejích předchůdkyň. A to ani zdaleka není všechno..
Ve skutečnosti bohové naučili lidi krást mláďata jiným savcům. To bohové naučili člověka na jejich maso a také na mléko, které pro sežraná mláďata setrvačně produkují zmatené žlázy zubožených matek. Bohové to udělali proto, že – na rozdíl od nás – věděli, že pak bude karmicky dáno, že ženy-matky totéž dopustí s jejich dětmi. Nebudou totiž moci jinak.. po jistých genetických zásazích.. budou proti tomu bezbranné.
Genetické zásahy byly dělány proto, že původní Člověk byl stvořen jako správce Zahrady Země, Živoucí knihovny tohoto vesmíru. Byl nadán schopností porozumět všemu, co se v této Zahradě vyskytovalo, a na Zemi se vyskytovalo všechno, co v tomto vesmíru existuje, ve vyváženém společenství. Pozemská Příroda byla mistrovským dílem mnoha a mnoha civilizací.
Původní člověk měl také roli průvodce. Kdokoliv z vesmíru chtěl nějaké informace, mohl přiletět na zemi, vybrat si člověka, který jeho zájmu svým magnetismem odpovídal, a tu informaci od něj získat. Člověk je tím pádem kartotéčním lístkem, průvodcem a prostředníkem pro čerpání informací z Knih Země.
Způsob získání je založen na sexuálním vyjádření, které má ovšem mnohonásobně širší možnosti, než vám říkali. Už jsme řekli, že lidská sexualita umožňuje sdílet sebe, libovolný kousek sebe nebo i celou bytost ve formě esence, a že Člověk má dar porozumět veškerým formám, které se na Zemi vyskytují. A lidské tělo je dokonale vybaveno pro komunikaci (tedy předávání nabytých informací) s jakoukoliv bytostí tohoto vesmíru, včetně samotného Stvořitele.
To, čemu říkáte živočišné a rostlinné druhy, jsou ve skutečnosti zástupci vesmírných rodů, nebo, chcete-li, civilizací, které věnovaly svůj tvar, vědomí i genetický potenciál k vytvoření Živoucí knihovny, Zahrady Země. Některé z těch civilizací jsou vývojově na podobné úrovni s vámi, některé jsou vyvinuté natolik, že se obejdou bez fyzických těl a dokonce i bez tvarů. Se všemi je v lidském těle možné dokonale komunikovat.
A protože jsme ve vesmíru svobodné volby, mnoho z těch civilizací se svobodně rozhodlo pro Strach, zvůli a násilí, pro války a ničení a hromadění pokladů, souhrnně pro ovládání ostatních na základě moci. A vzhledem k tomu, že vaše Země je jeden z největších pokladů tohoto vesmíru, vedly se o ni – a tím i o vás – dlouhé a těžké boje, a do nějaké míry se vedou dodnes.
Ve vašich historických eposech o těch válkách máte mnoho dokladů, a ve své nynější realitě můžete vidět, kdo „vyhrál“.. kdo vás ovládl. Podívejte se na symboly, které používají vaši mocní. Mnoho těch symbolů je si nějakým způsobem podobných, a když se podíváte na lidi, kteří je používají, můžete odhalit i to, že mají podobné praktiky.
Komunikace s jakoukoliv bytostí je dána vaší původní multidimenzionalitou, schopností vědomě existovat, tedy žít, poznávat a tvořit ve více rovinách existence. Když se zorientujete v jiných dimenzích, jakože v dirosloví i jinde k tomu máte již dávno vše potřebné, budete schopni i vysledovat vesmírné vlastníky jednotlivých značek, a to by vám mohlo pomoct s rozhodováním, kam se při ohlášeném rozřazování lidstva dát.
Ještě k té multidimenzionalitě. Plejáďané praví, že lidské bytosti souběžně existují ve více dimenzích (existenčních rovinách), přičemž jedno „já“ v dimenzi vyšší může fungovat jako několik „já“ v dimenzi nižší. Vzato z našeho pohledu, naše multidimenzionální já ve vyšších dimenzích jsou společná vždy pro několik lidí.
O těch máme na té nejnižší úrovni tendenci říkat, že jsou jako druhé poloviny nás samých, na vyšší úrovni spojení přátelé a lidé duchovně spříznění atd. atd., až na úrovni nejvyšší je to veškeré Stvoření v jednom Stvořiteli, který za tohle všechno může. Prostě taková pyramida.
Musím podotknout, že mi to vcelku dává smysl, a jak jsem se s ideou multidimenzionality trochu sžil, potkávám lidi a vidím, že dohromady na celé planetě je všehovšudy jen nějakých sedm – deset lidí, každý z nich ve stamilionech exemplářů. Deset.. nebo dobře, řekněme dvanáct pralidí v šesti miliardách různě zkombinovaných samostatných kopií vytváří skutečný mikrokosmos, protože v každém okamžiku se na Zemi odehraje absolutně vše, co se mezi těmi dvanácti pralidmi odehrát může.
A nejen na Zemi, ale Země jako Živoucí knihovna celého vesmíru to samozřejmě zrcadlí. To by mohlo být ono „stvořeni k obrazu Božímu“, kdy Bůh neustále prožívá všechno, čím je. To je dohromady Stvořitel, a i s tím je možné v lidském těle komunikovat.
Takže, lidé jsou obrazem svého Stvořitele, který tvoří prostřednictvím jím stvořených bytostí, těch, kterým ten dar tvořit realitu dal, resp. s nimiž se o tento dar podělil, ve smyslu že ho s nimi sdílí. Kromě tvůrců je tu nekonečné množství bytostí netvůrčích, naprogramovaných, což je sice pro Stvořitele zrcadlo, ale to zrcadlo neodráží Stvořitelovo Tvoření.
Proto Stvořitel tvoří krom tohoto základního zrcadla i Tvůrce, kteří jeho Tvoření odrážejí. V různých vesmírech je to různé, ve vesmíru založeném na svobodné volbě mají Tvůrci svobodu volby vytvořit cokoliv, akcí, která v tom vesmíru vyvolá reakci. Vesmír odpovídá na jednotlivá volání a přetváří podle nich sám sebe.
Vesmír je ženská podstata Stvoření, skrze kterou je možné tvořit. Je to Bohyně, je trojjediná, a její tři podoby jsou Panna, Matka a Smrt. S každým tvůrčím počinem projde energie Bohyně těmito třemi stavy. Je to Bohyně, kdo umožňuje hru Stvoření. Podle povahy toho kterého tvoření je Bohyně buď ctěna, nebo zneužívána. A jak je to u vás?
Vždyť i vy jste tvůrci, i vy podle nějakých idejí tvoříte své světy a žijete v nich a sbíráte zkušenosti, které vám to přináší. Využíváte svých možností a žijete to nejkrásnější, co znáte? Přináší vám vaše zkušenosti lásku a radost? Cítíte za ty zkušenosti úctu a vděčnost Bohyni? Nejlépe se to pozná na stavu vaší planety.
Ženy se planety ujaly jakožto důkazu Mateřské inteligence, kterou co možná zastínily svým mateřstvím, čímž ovlivnily muže, kteří, nemajíc jak zjistit, že se jedná o podraz, ubili planetu až do zemdlení. Všechny ženy na tom nejen spolupracovaly, dalo by se říct, že muži ženám splnili sen matriarchátu, zastřít lidským mateřstvím Bohyni.
Smrt Země se čeká každým okamžikem, a pak, konečně budou ženy těmi nejdůležitějšími.. asi tak několik vteřin.
Současný patriarchát je z větší části dán popsaným vlivem žen. Nemá však absolutně smysl ženy jakkoliv osočovat, protože bez těchto a dalších podobných materiálů byste na pravdu nepřišli, ženy ani muži, a žili byste jako zvířata až do konce (a to jako zvířata umělá, protože zvířata normální cítí Zemi a umí se podle toho zařídit. Kéž byste to zvládli také).
(Na pravdu přišli Semité, ve vašem dnešním podání židé, a ani ti na to nepřišli náhodou. Byl v tom záměr.. a ten záměr nevyšel. Židé si popletli pojmy s dojmy.. ale ne ti obyčejní. To snad vidíte. Lekce zneužívání se týká jejich představitelů, z nichž nikoho neznáte, ani jeden. I ti konspiračně proslavení bankéři jsou jen loutky, a hádejte čí. Můžete hádat stokrát, a nezjistíte nic.. žádný z vás.)
Ženská povýšenost bohužel znamená, že lidstvo se nebude moct vyvíjet jako druh, pokud se nestane zázrak uvědomění a ženy nenapraví, co samy původně nezpůsobily. Je jasné, že v tom budou potřebovat pomoct, proto vyzýváme všechny muže i ženy, aby nechali řevnivostí a války pohlaví a začali s nápravou, a to u svých dětí, které vás z toho pak vyvedou.
Všechno ostatní, co znáte, vede v tuto chvíli do záhuby.. do vaší, ničím nezasloužené, ničím nevyprovokované záhuby. To proto andělé, ve smyslu Pravá Ruka Boží prosí neustále Pána, aby vás ušetřil hrozného dopadu karmy, na které nemáte žádný skutečný podíl..
(to byla má otázka ohledně tzv. andělů, bez kontroly vyslaná z podvědomí, a donutila mě jako odpověď vyhledat následující text:
Země se znovu zařadí do společenství Bratrstva universální lásky a znovu se stane, tak, jak jsme vám to již vysvětlovali, zahradou Eden. Už vám nebudeme musit bránit v přístupu do dalších částí této zahrady, k onomu nepotřísněnému prostoru, který obývají bytosti, které zůstaly věrné Otci a jeho zákonům. My, Cherubíni s tasenými plamennými meči, budeme mezi vámi a vy budete s námi.
Giorgio Dibitonto, Andělé v hvězdných lodích
..proste s nimi, jestli si můžeme dovolit vám něco doporučit. Máte to zapotřebí.. velmi, velice. A ještě více pro to můžete udělat, mnohem více. Můžete to změnit. Najít své bohy ve svých myslích a buňkách a dát jim vědět, že hra skončila. Je nutné, abyste to nedělali s nepřátelstvím, protože byste posílili jejich mocenskou hru. Musíte jinak.
Musíte použít soucit, a to největší pochopení, jakého jste schopni. Vše, na co přijdete, musíte naplnit soucitem, protože pak nad vámi bohové ztratí moc, stejně jako rodiče nemají moc nad dětmi, které je chápou a soucítí s nimi.. naopak, je to pro rodiče šance se osvobodit, a tutéž šanci vy můžete dát bohům, svým hvězdným rodičům.
Otevřete se svým dětem, dejte jim možnost vás pochopit, protože tutéž možnost dostanete vy, a vaším prostřednictvím bohové. Je potřeba dát hvězdným rodičům příklad, jak uspokojivé je žít v lásce a harmonii, jak se zapojit do Stvoření soucitem, a jak s tímtéž soucitem odstranit všechno, co vám v láskyplném životě překáží.
Ve spisech Neviditelného světa je již mnoho materiálů, které mají za úkol zbourat v člověku ty nejhorší iluze, lži a hradby, kterými se lidé oddělují od Života a jeho projevů, vaše lži jsou strašné a leccos budete pravděpodobně chtít, abyste se nikdy nedozvěděli. A co se týká lidí vesmírných, věci jsou ještě mnohem temnější..
..a to jediné, co vás z toho může dostat, je pravda, a té je nutné se otevřít, a to právě se soucitem a láskou, protože jinak ji nemůžete unést. Musíte proto pozvat do hry Bohyni, pozvat ji zpět, musíte si nárokovat svou duši, otevřít jí svá srdce a dát jí slovo nad vašimi životy.. dát Slovo Bohyni a nechat se jí vyvést z těchto nestvůrných končin šílenství.
„Mám záměr odevzdat se zcela Bohyni a nechat ji najít pro mě a moje problémy Božská řešení!“
«« Válka církví
Bratr Slunce »»
© dirosloví.cz | Průvodce diroslovím | Mapa stránek | Ke stažení | Meta info