aneb dění v nefyzických rovinách pohledem zákona příčiny a následku.
Vypadáme, jako bychom se skládali z hmotné látky, z masa a kostí, ale skládáme se z atomů! Jsme čistá energie! Vaše věda tento fakt dokázala. Když se podíváme na atomy, nejdříve zaznamenáme hmotné částice; ty se však na hlubších úrovních mění v proudění čisté energie, vibrující určitou rychlostí. A když přemýšlíme o jídle z tohoto hlediska, uvědomíme si, že to, co jíme, ovlivňuje náš vibrační stav. Některá jídla urychlují vibraci naší energie, zatímco jiná ji zpomalují.
Všechny nemoci jsou důsledkem snížení vibrační energie. Když se vibrace naší energie zpomalí na určitou rychlost, přírodní síly začnou rozkládat naše tělo.
James Redfield, Tajemství Shambhaly
Fyzická strava je všechno, co dáváme tělu. Tělo je způsob, jakým se může duše účastnit života na této Zemi. Tělo má svůj předobraz, ideální tvar i funkčnost celku i jednotlivých orgánů. Tento předobraz je volně dostupný soubor na vesmírném harddisku, a v každé naší buňce je na tento soubor odkaz. To znamená, že každá buňka se může při své regeneraci řídit tímto předobrazem.
Když něco sníme, naše buňky si vezmou za vzor buňky ze stravy, a ne ideu ze svého předobrazu. Je to tak proto, že jídlo (v původním záměru) není jen jídlo, ale jeden ze způsobů, jak poznat jinou formu života, je to forma splynutí. Příkladně květinu můžeme prožít zrakem, hmatem, čichem, sluchem a chutí, tedy s ní můžeme splynout nejen vnímáním její fyzické krásy a vůně, eventuelně když zaslechneme její šepot, ale i tím, že ji sníme.
Tímto způsobem sdílíme s květinou svou podstatu, doslova smísíme naše těla na atomové, molekulární a buněčné úrovni. Duše květiny tak získává nový zážitek a evoluční potenciál pro příští inkarnaci, člověk získá do svého těla něco čistého, nezprzněného „civilizací“.
Tímtéž způsobem to funguje i se zvířaty, což znamená, že vegetariánství a veganství nedává až takový smysl, jak by se někomu mohlo zdát.
Na Zemi je to tak, že všechno živí všechno. V přírodě je to jasně vidět. Každá forma života časem zaniká, vrací materiál Zemi a dává tak jejím prostřednictvím vzniknout dalším formám. Stravou se tedy automaticky stává vše, co již naplnilo účel svého života, a je to tak v pořádku.
Potrava původně byla myšlena jako způsob, jak prožít cokoliv.. jeden ze způsobů, jak z lidského pohledu porozumět jakékoliv identitě.. jakéhokoliv tvora na planetě. Souvisí to s funkcí správce Zahrady Země, živoucí knihovny tohoto vesmíru, pro kterou byl Člověk (tehdy ještě s velkým „Č“) stvořen.
Pokud něco sníte, je to důrazné oznámení tělu, co vám má zprostředkovat. Je to zadání, jací chcete být, a rozkaz k následování zadaného vzoru. Znamená to, že se vám něco zalíbilo natolik, že jste se rozhodli to prožít ve vlastním těle, doslova uzpůsobit své tělo prožitku jiné identity.
Pokud něco jíte často, to jest nejméně jednou týdně, je to signál pro tělo, že jste se tím směrem rozhodli svou identitu rozšířit trvale. Jídlo ale nebylo myšleno jako závislost – jinak by se právě mohlo stát, že se z cizí identity nevyhrabete.. třeba několik let. A někdo třeba celý život.
A je jedno, jestli je ta identita hovězí nebo rybí. Sami jste si mohli všimnout, že s proklamací a následným hromadným přeorientováním na bílé maso se značná část lidské populace začala chovat jako poděšená, příliš rychle vyrostlá kuřata. Pokud často jíte vepře, nevyhrabete se z identity prasečí. Tady to však není všechno.
Uvědomte si, že se každý den identifikujete s vykastrovaným zvířetem, a počítejte s tím, že to nutně bude mít určitý dopad i na vaši potenci, jste-li muž, a na potenci partnera, jste-li žena (to proto, že partner je stejně jako všichni ostatní vaším zrcadlem), jelikož vzorem, který kopírujete, je mj. kastrát.
To bude mít nakonec negativní dopad na vaši peněženku, protože vzniklou erekční nejistotu podpoří obrovská mediální masáž, a vy se – s její pomocí – postupně odkážete na viagru (máte rádi marketing?), jenom tím, že jíte, co jste se kdysi naučili jíst.
Jsou nepředstavitelné rozdíly mezi stravou živou a mrtvou – a začínají ty rozdíly tím, že vaše těla obdrží informaci buď života, a nebo rozkladu. Když vaše tělo zpracovává řízek, prožijete emoce a vlastně výňatky ze života toho vepře, ale ta stěžejní informace je o tom, že je mrtvý a v rozkladu.
Samozřejmě, pokud je o vepře z nějakého toho velkochovu, většina těch výňatků je na téma klaustrofobie, otroctví, pokud byl navíc zavražděn na jatkách, většinu toho přehluší šílená atmosféra jatek a stejně šílená smrt. Pokud jde o vepře, kterého si chováte doma, je to dost podobné.
Ve skutečnosti jde o způsob recyklace odpadků: vezmete nevinného tvora, zavřete ho do ohrádky, v níž se v podstatě nemůže hýbat a musí žrát a tloustnout, ať mu předhodíte cokoliv. A jelikož se nemůže ani bránit, předhazujete mu odpadky, protože jinak byste je „zbůhdarma“ vrátili Zemi, a to vy rozhodně nechcete.
S vámi to pak dopadá stejně. Vaše vlastní společnost vás drží v ohrádce, v níž se v podstatě nemůžete pohnout, prostřednictvím televize (kterou přeci nemůžete nemít) vás krmí mentálním odpadem a emočním brakem, a vy kynete. Čas od času vás společnost nějakým dobře natočeným filmem nebo třeba povedenou politickou inscenací „porazí“ a vyžere to, co jste vykynuli. Výhodou je, že krmivo i porážku platíte vy.
A odpad dostáváte i v normální stravě. S proklamací zdravé, celozrnné, vícezrnné a mnohazrnné stravy, zaměřené na štíhlou linii se do pečiva začal čím dál častěji dostávat třeba otruby, které se dřív dávaly výhradně prasatům, protože se po nich bytelně tloustne. To by se tam dřív nikdo neodvážil dát, ale doba se změnila, lidé opět o něco zhloupli, a – takže, proč vlastně ne, že?
Už před mnoha a mnoha lety se zjistilo, že sůl, nejrozšířenější návyková látka, umožní dát do těsta více vody, aniž by to bylo poznat na chuti, čímž se výrobek zadarmo stává těžším, a ještě se lépe prodá. Některé dopékárny tento poznatek zkombinovaly s používáním otrub, a vytvořily hit, tzv. pečivo k okamžité spotřebě (do 24 hodin).
To pečivo má jednu základní vlastnost, že vám totálně zacpe žaludek. Dostaví se něco jako pocit sytosti, který je velmi nevhodně doplněn pocitem neprodyšnosti a neschopností vyvinout nějakou aktivitu. Nevím, jestli jste někdo zkusili, jaké to bude další den – neboli proč se to má tak rychle spotřebovat, já jsem to zkusil a získal jsem dojem, že to je hlavně proto, abyste si to náhodou nepřestali kupovat.
Nejpozději další den to totiž chutná asi jako zmoklé piliny se solí.. na jazyku je to něco dost nechutného. Tak jsem to zkusil nadrobit do polévky, jakože menší zlo, jenže v polévce se to prostě rozpadlo, takříkajíc na kaši. A chuť byla strašná.
Takže, jestli jsem to dobře pochopil, objevilo se pečivo, kde otruby tvoří skoro 90% stavebního materiálu. Zbylých deset procent bude normální mouka, sůl, trocha dobře vybraného koření a pár semínek bez účelu nasypaných do těsta a na povrch. Nebo bez účelu.. ten účel tam je, ale nemá nic společného s kvalitou jídla, jen se to líp prodá, protože to pak vzhledově připomíná skutečné pečivo.
To vše se zaleje stejným množstvím vody, čímž pádem je potřeba ještě nějaké svinstvo, které to po 24 hodin udrží pohromadě, a plus mínus nadýchané. Nepochybuji o tom, že to svinstvo má někdo patentované, aby nikdo další nemohl provozovat podobný výhodný kšeft.
Však také, kdy se vám podaří prodávat bezcenný zemědělský odpad smíchaný s vodou za dvaceti i třicetinásobek nabývací ceny, po metrácích, každý den? Jestli ne jen tehdy, když si právně zajistíte, že nikdo jiný nemůže nabídnout nižší cenu.
Nicméně, když jsem se do toho obchodu dostal příště, tohle všechno jsem sice věděl, ale stejně jsem, jdouce kolem a cítíc tu vůni dostal na ty slibné, krásně vypečené napodobeniny jídla chuť. A bylo jasno.. nejen sůl je návyková, a tohle musí být takových věcí úplně plné. Slibotechna z otrub..
Navykání na pravidelné množství jídla je o to jednodušší, že člověk zároveň se sytostí získá pocit plnosti. Tímto pocitem si pak spousty lidí (vlastně většina) nahrazují citovou, emocionální, ale i mentální prázdnotu ve svém životě, dají si dobré jídlo a cítí se naplnění, nezávisle na tom, jak je jejich duši.
A nejen duši. Pocitem naplnění z jídla se dají přerazit nejen city (jazyk duše), ale i jiné pocity (jazyk těla), takže dobrým jídlem se dají přehlušit i zprávy těla.. o mozku a zachycených myšlenkách vůbec nemluvě.
Dost to souvisí i s pojetím jídla jako s odměnou. Čím vás rodiče uchlácholí po tvrdší výchovné lekci? Dají vám jíst dostatek toho, co máte rádi. Jak vás rodiče odmění, když jim uděláte radost? Dají vám cukrátko. A jak vás rodiče motivují? Slíbí vám cukrátko. Atd.
Tím si postupně spojíte přijetí své osoby s dobrým jídlem, takže často pokud nemáte co jíst nebo zrovna nemáte dostatek či přebytek toho, co vám chutná, necítíte se přijímáni, ani když máte milujícího partnera, který vás bere se vším všudy, i se vám se vším všudy odevzdává. Vám to v ten moment nestačí, protože jste naučeni na cukrátko.
Sejme vás šéf (učitel, vychovatel, trenér), partner se vás pokusí utěšit, ale to má problém, protože vy v ten moment nechcete partnera, vy chcete cukrátko. Jak je možné, že to váš partner nechápe? No a běžná reakce je naštvat se na nechápajícího partnera, sejmout ho (neboli zchladit si na něm zlost), vyrazit nazdařbůh do města a jako náhodou kápnout na cukrárnu a pořídit si cukrátko.
Dostanete ho, a najednou se cítíte přijati, a partner nechápe, a někdy dokonce žárlí, protože v ten moment nad vámi absolutně vládnou vaši rodiče a nikdo se k vám přes jejich diktát nedostane. Pokud jste partnera stihli sejmout, přidává se pocit viny, a těch cukrátek je potřeba koupit víc.. a nejlépe jedno i pro něj, že ano?
Strava člověku dodává 1. stavební materiál, 2. energii, a 3. buněčné vzory.
1. Stavební materiál jsou buňky, které jsou použity k výstavbě těla. To by se mělo týkat vlastně jen dětí, jenže, jak sami víte, většina lidí se neumí jídla vzdát a snaží se růst, i když už není proč a mnohdy ani kam. A někdo kyne snad ještě i v hrobě.
2. Energii z jídla získáte oceňováním jeho chuti, což je opět pro většinu lidí problém, protože se svými chutěmi podlehli návykům a vlastně žádné skutečné chutě neznají.. znají jen pachutě solamylu, kečupu, majonézy a hořčice, potažmo soli, octa a cukru. Energie, kterou takto získají je spolehlivě dostane mimo reál, protože prostě nevnímají původní chuť.
Krom toho, jídlo vám energii buď dodává, nebo vás jí zbavuje. Čím těžší jídlo, tím více energie vás bude stát jeho strávení a tím méně energie z něj dostanete. Počítejte s tím, že většina tradičních českých jídel vás s energií odsune do mínusu, dostanete vlastně jen stavební materiál, který však, pokud jste již dospěli, k ničemu nepotřebujete.
3. Buněčné vzory. Z buněk, které sníme, naše vlastní buňky získávají informaci, podle níž se pak pro jednou zregenerují. To znamená, že po snědení kusu vepře se vaše buňky zregenerují podle vepřových vzorů a vlastně se přestaví do jejich podoby – implantujete si vepřový vzor, a můžete prožít vepřovou identitu.
Pokud se naše buňky regenerují podle stravy, je jasné, že při jakýchkoliv problémech s identitou, ale i se zdravím úplně stačí přestat na nějakou dobu jíst. Výchozím stavem pro tělo je zdraví, a když své tělo nebudete plést zavádějícími informacemi, zase se do tohoto stavu vrátí. Samo!!!
Většina „dospělých“ lidí jí ze zvyku, setrvačně. Mají z dětství zafixováno, že jíst se musí, a to i když nemají potřebu ani hlad, a podle toho se – ke své škodě – také chovají. Ti kteří setrvačně také tráví a vydávají, na tom tak špatně sice nejsou, ale i u nich se často jedná o přetěžování těla. Co teprve ti, kdo jí více a rychleji než stačí strávit a eventuálně vydat? Kynuté postavy..
..samozřejmě, ne každá taková postava nakynula z jídla, nicméně většina lidí jí proto, že je k tomu kdysi vychovali, mnohdy dost nevybíravými prostředky. Nejhorším důsledkem české výchovy však nebývá samotná konzumace toho či onoho, ale šílený, u mnoha a mnoha lidí až patologický odpor a nedůvěra k jídlu, které jí.
Pak nastává pro podvědomí neřešitelná kolize dvou směrů, na jedné straně „jíst se musí“, „když to je tak dobré“, „dojídat se musí“ atd., a na druhé „já to nechci“ nebo „tohle bych neměl (není to zdravé, nechutná atd.“, a pak se kyne opravdu hodně rychle, protože člověk sice jí, ale tělo z toho přijímá minimum, a zbytek nejenže nevyloučí, zbytek ani nezpracovává. To je to..
Pojetí stravy je u nás vůbec dost tristní. Po většinu dne je člověk absolutně mimo, protože tělo zpracovává stravu. Třikrát denně hromada jídla není asi to, co by tělu (a zdraví) prospívalo. Zvlášť když v kvalitě jídla už nehraje původní chuť žádnou roli.
Přitom původní chuť je to, co dodá člověku energii. Ne množství, nebo snad chuť dodaná. Dodávané chutě jsou unifikované: sůl, solamyl, kečup, hořčice, křen, majonéza, pepř, a pak cukr, skořice a čokoláda. V těchto intencích se nalézá 99 procent všech našich jídel.
To znamená, že masově podporované jsou pouze chutě určitého typu, které nám dodají energii zase jen určitého typu. Pokud jsou tyto chutě většinové a pokud se většina populace chová jako ovce, je už asi jasné, odkud vítr vane.
Od doby, kdy tohle došlo našim vědcům uplynulo mnoho let. Dnes jsou známy první výsledky zneužití jejich objevů – strava geneticky upravená. Tato strava pochopitelně nese jinou informaci, ačkoliv na pohled vypadá úplně stejně, takže, máte-li dojem, že si z nákupu nesete jablka, mrkev, nebo třeba kuřecí maso, je tento dojem mylný. To co vláčíte je hromádkou chemie, která je vydávána za skutečné jídlo.
Jako, on ten umělohmotný preparát skutečně zajistí, že pár hodin nebudete cítit pocit hladu. Jenže to je z těch pozitivních vlastností asi tak všechno.
Stejně jako maso, které je běžně k dostání nese informaci strachu z hrůzné smrti v podobě extrémně vysoké hladiny adrenalinu, ve které zvířata na jatkách umírají, stejně jako jíme pocity stísněnosti, ve kterých jsou zvířata chována, úplně stejně jíme to, co naši vědci implantovali do stravy, kterou jsou tato zvířata krmena.
Vůbec veškerá naše nedomácí strava je závislá na tom, co naši zemědělci a jejich chemici narvou do země. Obecný postup je zabít v zemi chemickou cestou všechno živé, a pak stejným způsobem dopravit do půdy přesně vyměřené živiny pro tu kterou konkrétní plodinu. Ty plodiny, dále zpracované jíme buď my, nebo jsou jimi krmena zvířata, která jíme.
Tak tedy, dnes už Země není jen zneuctěná a zneužitá, dnes ji před setbou umrtvujeme. Půda se nechá prosáknout jedy, které ji dokonale umrtví, a pak se do ní dopraví přísně odměřené a sterilní chemické preparáty pro tu kterou plodinu jako živiny, a pak se teprve seje.
Je to jako kdybyste ženě před otěhotněním umrtvili dělohu, pojistili ji několika druhy jedů proti rozkladu, zánětu a plísni, pak ji oplodnili, čas od času doplnili jedy pro matku a živiny pro plod a za devět měsíců poslali robota pro výsledek. To je náš dnešní přístup. Tím odpadají problémy s většinou škůdců, a začínají závažné problémy se zákonem akce a reakce.
Začněme sterilitou. Podle mých zkušeností se zákonem akce a reakce.. co přinese sterilní produkt normálnímu tělu? Můj osobní, hrubý odhad.. takové produkty by měly být schopné za nějaké dvě až tři generace sterilizovat celý rod. Snad se ale mýlím.. i když, akce se vždycky rovná reakci, a že by žádný dopad nepřišel, o tom se nedá vůbec uvažovat. Lidstvo je varováno dnes a denně, každý už se mohl změnit tisíckrát..
Dalším problémem bude patrně to, že chemické preparáty nemohou sloužit jako živiny. Ne pro živou bytost. Je to jako kdybyste si smíchali vodík s kyslíkem vždycky, když budete mít žízeň. Ano, zaženete žízeň, ano, bude to voda, ale ne, nebude to pro vás život. Chápete?
My lidé tvrdíme, že jsme páni tvorstva, a snažíme se to dokázat, proto všechno vraždíme a zkoušíme, jestli to dokážeme vytvořit uměle. Jenže, dvě věci: 1. my nejsme ten, kdo nás stvořil, a 2. jsme součástí přírody. Naše pokusy s genetikou a s umělým živinami a vlastně vůbec s umělým životem NEPOČÍTAJÍ s těmito dvěma faktory. Proto se nám to nedaří, a proto na výsledky můžeme vždycky jen doplatit. Každým takovým soustem se například odřezáváte od Života.
Dalším, tentokrát katastrofálním důsledkem je to, že vzniklou umělou hmotou krmíme i zvířata. Když se konečně začalo něco dělat s příšernými podmínkami, ve kterých byla zvířata chována, a nám všem se začalo aspoň trochu ulevovat v karmě ze zacházení se zvířaty, je tu nová a lepší lidská zvrhlost, cílené odřezávání zvířat od života prostřednictvím neživého krmení.
Takže jsou to umělohmotné rostliny, teď i zvířata, a – toho všechno my jíme dvě tři hromady každý den. Myslíte si, že se nám ta umělohmotnost vyhne? Když ji máme v umělohmotném mléce a ve všech výrobcích z mléka? Když ji máme v obilí i v mase?
Takové jídlo je sterilní a mrtvé, přesně jako země, ze které vyrostlo. Není tedy divu, že lidstvo už je napůl sterilní také. Evropská unie však není spokojená ani s tím, a nařizuje taková opatření, aby jídlo bylo sterilní ještě i na našem talíři. Jediné co ještě chybí, je zmutovat člověka tak, aby z něj vycházela sterilní stolice, a na tom se, myslím, pracuje.
Plejáďané říkají (Země): „Zvířata jste na této planetě dostali jako společníky. Je na vás, jestli je sníte nebo ne. Zvířata nenamítají nic proti tomu, že je jíte, pokud to zlepšuje kvalitu vašeho života. Ale v současné době si lidé neváží zvířat pro kvalitu jejich života, zacházejí s nimi, jakoby nebyla živá, jakoby necítila, a jakoby byla otrokem lidského druhu.“
Většina zvířat, které jste zvyklí jíst, bývá vězněna, někdy vykastrována, a teprve potom nakonec zavražděna. To vám krom falešné identity zaručuje i velmi nepříjemnou karmu, skoro tak nepříjemnou, jaká vám naskakuje při požívání mléčných výrobků ze současné „výroby“.
Mléčná výroba sama o sobě je absolutní ostudou lidstva. Je to vizitka tvora, který neumí dospět, a není proto schopen existovat bez mateřského mléka. Neschopnost dospět však pro něj není důvodem něco se sebou urgentně udělat, neschopnost dospět je pro něj důvod zotročit jiné tvory a ďábelsky je týrat – krást jim mláďata a vyžírat jejich mléko.
Současná mléčná výroba je navíc hnus, který nemá obdobu. Automatizované ždímání kravských vemen, vlastně prsů jiných savců, jejichž mateřský cyklus byl zneužit a předělán na výrobní linku, na jejímž jednom konci automat sype krmivo, na druhém odklízí odpad, a mezi tím ždímačka odsává výsledný produkt..
..zřejmě to vymysleli a prosadili „lidé“, kteří ví, že když člověk dostane stravu, která je tak strašlivě karmicky zatížená, bude neustále, téměř sám od sebe chytat pocit viny a půjde ho tedy snadno ovládat. Masově.
Stejně tak na tvrzení, že člověk přece potřebuje ke svému životu mléčné výrobky, trvají „lidé“, kteří vědí, že když se člověk bude dost dlouho živit mlékem a masem otročených zvířat držených ve zcela nepřijatelných podmínkách, nebude mu tak zatěžko otročit a přežívat ve vymezených prostorách, ať už je to zlatá klícka, panelák nebo utečenecký lágr, ba že mu to nepřijde ani divné.
Jste to, co jíte. Užijte si to..
Už to, že zvíře někam zavřeme, pro něj znamená ztrátu svobody. Ve skutečnosti je to pro spoustu lidí v pořádku, protože když nemáme svobodu my, proč by ji měla mít zvířata? Jenže, ono to právěže ovlivňuje i zpětně: držíte zvíře v otroctví, nebo se pod tyto praktiky podepisujete koupí výsledného produktu, a tím držíte v otroctví (= ve hře na otroky) i sebe.
Všechno zlo, které se člověku děje, se mu děje proto, že ho nějakým způsobem vytváří, proto pokud někdo chce, aby se mu přestalo něco dít, musí to napřed přestat dělat sám.. pokud se chcete například dostat z otroctví, nepomůže vám stát se otrokářem, musíte se postavit mimo celou hru na otroky.
A tak se nelze divit, že čím dál víc lidí přichází na to, že jíst nejenže není potřeba, ale vzhledem k tomu, jaké rádoby potraviny nám naše společnost nabízí, není to ani záhodno.
Myslíte si, že se vám nedostatek, násilí a otroctví vyhne? A krom toho křivda? Křivda, které se denně dopouštíte na zvířatech a samotné Zemi?
Optimální příděl masa pro normálního člověka je žádné maso. Pokud se bez masa neobejdete, optimum je jednou až dvakrát měsíčně, a když pracujete vyloženě fyzicky, jednou týdně. Tak jedli naši předci, a ti dokázali dřít obvykle celý život.
Jíte-li maso, měli byste asi vědět, že maso prochází trávicím traktem cca dva dny. Jíte-li maso každý den, nosíte většinu času ve střevech i týden staré mršiny (počítáno samozřejmě od snědení, ne od vraždy zvířete), a jíte-li maso i vícekrát za den, počítejte, že ve vás hnije těch týdnů několik.
Pozření masa by se rozhodně nemělo dít častěji než jednou za rok, jelikož všechno maso rozšiřuje do našeho těla informaci rozkladu – vše, co zabijeme se začíná rozkládat okamžitě, a všechno, co s masem získáme je tedy prolnuto s pokynem k rozkladu. Rozklad je pro živé tělo strašlivá věc, a například v kombinaci s jistým druhem myšlení vede ke vzniku rakoviny.
Pokud maso nejíte, jste na tom mnohem lépe, i když některé zážitky vám pravděpodobně uniknou.. a s nimi jeden celý druh zkušeností. A zároveň nepřispějete k evoluci oněch zvířat – neumožníte jim smísit vědomí právě s vámi. Pojídání ovšem není jediným způsobem, jak se mohou různé životní formy navzájem obohatit, a do budoucna to bude právě pojídání živočišných forem, co lidstvo odloží jako přežitek.
Co se týká jídla, bude to ten nejbližší krok, i když, pokud máme v evoluci držet krok s planetou, budeme potřebovat odložit veškerou mrtvou stravu, nejen pojídání vražděných živočichů. Jako další krok byl ohlášen návrat do Zahrady Eden, což je posun ne o jednu, ale hned o dvě dimenze. Zahrada Eden znamená život beze strachu, tam, kde se vlk pase vedle beránka, což nás přivádí k otázce zabíjení.
Orton (Borupská duchovní škola) říká: „Zásada zabíjení musí být zcela zavržena. Když mluvíme o zásadě zabíjení, mluvíme o tom v jasném smyslu slova. Nic, co se narodilo pro život na Zemi, nikdy nesmí být zabito. Dokonce ani k zajištění jídla, jak to bylo doposud praktikováno.“
James Redfield v Tajemství Shambhaly navrhuje jíst čistě jen zeleninu s ořechy, přičemž ta zelenina může být i vařená, resp. může se podávat i jako polévka, tedy vývar, a to i v Shambhale, v komunitě žijící na vyšší úrovni vědomí. Vyjímku představují lidé, kteří pracují v chrámech této komunity, z nichž většina nejí vůbec.
Kontaktéři George Adamski a Giorgio Dibitonto popisují výlety do kosmu, kdy jako běžná potrava slouží výlučně ovoce a ovocné šťávy a voda, pouze v Adamského případě se při jakési hostině objeví i zelenina (a to i upravená). Jejich zkušenosti však nemusí odpovídat skutečnému provozu, to je asi jasné.. a krom toho z knížek není tak úplně patrné, kdy zůstali v naší dimenzi, a kdy postoupili výše. Jediné, co ukazuje na čistě ovocné složení stravy vesmířanů, jsou jejich ovocné „větry“.
Všichni kontaktéři dost často zmiňují, že se okolo vesmířanů každou chvíli rozleje krásná vůně, což je jedna z mála věcí, které si může vyzkoušet každý: dejte si pár dní půst, a až se vyčistíte a začnete zase jíst, konzumujte první den jen jeden druh ovoce. Pokud možno ne banány, protože ty začínají hnít ještě na stromech (a kdoví jaké „vůně“ byste se dočkali), a možná bych to nezkoušel ani s citrusovými plody, jelikož jejich šťávy jsou agresivní samy o sobě, a kvůli dopravě bývají ještě navíc napuštěny nějakým svinstvem. Zkuste třebas meruně, nebo tak něco.. pokud možno z Českých luhů, hájů, a tedy hlavně ze sadů.
Našel jsem jedinou zprávu popisující stravování v dimenzi prokazatelně vyšší, než je naše, v knize Život ve světě nespatřeném (Anthony Borgía). Z této knížky vysvítá, že potrava jako taková tam potřeba není, nicméně jsou tam stromy poskytující ovoce, a to čistě pro radost – někdo může rozdávat úsměv, někdo lásku, někdo hřejivé, milující přijetí, a stromy rozdávají ovoce.
Zvířata ani rostliny nemají problém s tím, že je jíme. Kdyby s tím měly problém, nemohly by se tu vůbec vyskytnout, protože takhle to na Zemi v tuto chvíli je. Musíme uvážit, že žádná forma, která se nechce stát potravou pro ostatní formy, zákonitě nemůže přijímat potravu ani sama. Rostliny ani zvířata nejsou žádnou vyjímkou, naopak, jdou nám příkladem.
Plejáďané říkají (Poslové úsvitu): „Vše na Zemi můžete použít, pokud přitom Zemi projevujete lásku a úctu.“
Orton (Borupská duchovní škola) říká: „Co se týče vašich stravovacích zvyků, tyto věci nepovažujeme za tak důležité. Neznám osobu, jíž by se povedlo projíst si cestu do Nebes. Naše stravovací zvyky jsou trochu jiné než vaše. Vaše budou brzy stejné. Velice rychle dosáhnete duchovního výsledku a takových rysů životního způsobu, jaké v současné době nikdo na Zemi nezažil.“
Vegetariánství a veganství dává smysl jednak jako zkušenost, a jednak pokud se tím beztrestně ušetří utrpení zvířat, která jsou v dnešní době chována v příšerných podmínkách. Beztrestně píšu proto, že ne každé tělo je na vegetariánství v tu kterou chvíli stavěno, a nemusí vám to projít. Pokud máte chuť na maso, bývá lepší si ho dát, aspoň kousek.
Urputné vegetariánství ani veganství nedává při duchovním růstu smysl. Prakticky vzato, při duchovním růstu je potřeba odblokovat věci, které vznikaly v nejrůzějších situacích, a ty situace, kolikrát mnoho životů staré, je potřeba znovu navodit. A strava je toho nástrojem, ne sice jediným, ale také ne zanedbatelným.
Striktní vegetariánství i veganství dává smysl tehdy, když chceme dosáhnout výsledků, kterých jinak nedosáhneme. Budiž však řečeno, že současná výroba potravin je podmíněna držením zvířat v děsivých podmínkách a znamená strašné utrpení, které pochopitelně jíme také.
Maso je jinak něco, co se hned po smrti začíná rozkládat, to znamená dáme-li si maso, naše buňky obdrží informaci rozkladu. Naši předci mívali maso cca jednou týdně, a to možná bude právě to optimum.. tedy pro lidi, kteří se bez něj neobejdou.
Častým argumentem lidí, kteří se z nějakého důvodu nechtějí vzdát masa, bývá to, že většinu rostlin musíte také zabít nebo zranit, abyste z nich získali jídlo, a že je tedy jedno, jestli zabíjíte jen rostliny, nebo i živočichy. To je do značné míry pravda, a nelze dost dobře popřít ani logický vývod, že na této úrovni pochopení není vegetariánství ani veganství žádným řešením.
Dalším argumentem bývá to, že jak ty rostliny, tak i ti živočichové jsou na potravu přímo pěstováni a jinak by tu nebyli. To je také svým způsobem pravda, a na této úrovni chápání věcí začíná nečekaně dávat smysl veganství. Pokud by tu zvířata jinak nebyla, a pokud při jejich chovu trpí, není žádný důvod je pěstovat. Dost na tom, že trpí ty rostliny, které by tu jinak nebyly.
Člověk však nemá právo působit utrpení nebo svévolnou smrt ani rostlinám. Každé větší proroctví a poselství lidstvu obsahuje zmínku o tom, že lidé, kteří budou chtít postoupit do vyšší dimenze spolu se Zemí, budou muset zcela opustit zásadu zabíjení.. míříme tam, kde vlk se pase vedle beránka.. aspoň někteří.
Takovýmto důsledným odmítnutím zabíjení vyřadíme z jídelníčku i většinu zeleniny, a zůstává vlastně jen to, co může na rostlinách dozrát a odpadnout, tedy nejrůznějších semínka, luštěniny, rajčata, a především ovoce. Sladké ovoce však Redfield označil jako stravu produkující kyselé odpadní látky, a proto nevhodnou, protože tělo se těch látek tížeji zbavuje.
To je samozřejmě rozpor, který nemáme jak vyvážit, protože žádný člověk nemá v tomto směru takovou zkušenost, aby se dala předejmout jako obecně platná. Neumím si však představit, že když člověk za den sní dvě jablka a pár meruněk, že by s tím tělo mělo mít problém.
To je jinak množství jídla, které opravdu dospělému člověku naprosto stačí – je plný energie, kterou může lehounce investovat do čehokoliv si vzpomene, a to proto, že jeho tělo nebojuje se zpracováním stravy. Takovou energizovanost si může vyzkoušet každý, takto se tělo projeví už po prvním dnu půstu.
Ideální strava jako obecný termín nemá v současném stavu lidstva žádný určitý význam. Je to pojem, který pro každého nutně musí znamenat něco jiného, a je to tak proto, že různí lidé mají nejen různé výchozí pozice, ale také různé cíle. Zdaleka ne všichni lidé míří k duchovnímu povznesení, čemuž bude odpovídat i jejich zvolená potrava. Toto je nutno respektovat.. a ovšem o těchto lidech už se bavit nemusíme.
Pro ostatní, kteří se chtějí vyvinout dále, směrem k vyšší civilizaci, bychom snad ale mohli velmi opatrně naznačit určité principy. Ale ještě předtím: pokud nemáte zkušenost s půstem, vytvořte si ji. Dejte si aspoň tři dny (nejlépe týden), a následující den snězte špičku rohlíku, další den druhou, a teprve třetí den ten zbytek. Tak zjistíte, kolik jídla skutečně potřebujete.
Právě tak, pokud ji dosud nemáte, vytvořte si zkušenost s obecným vegetariánstvím, už proto, že ideální strava zřejmě velmi souvisí s připraveností člověka opustit zásadu zabíjení. To nemusí být nic jednoduchého, protože z běžné výchovy má člověk myšlení a jednání plné násilí, čemuž nutně musí odpovídat i složení jídla, jinak hrozí, že nenásilně živené tělo nebude v rovnováze se svým násilným předobrazem, a vzniklé stavy bude násilně řešit psychiatr.
Ve středověku bývalo zvykem poměřovat společenský kredit i tím, kolikrát týdně jste si mohli nějaké maso dovolit. To nám v podvědomí zůstalo dodnes, a poměrně hodně lidí si takto neuvědoměle dokazuje svůj vlastní blahobyt konzumací masa čtrnáctkrát týdně, k obědu i k večeři, když tedy nepočítám salám ke snídani či svačině. Takoví lidé by při zkoušení vegetariánství měli být extrémně opatrní.
Zkusit vegetariánství, pokud jste dosud jedli maso normálně (no normálně, denně), znamená vysadit maso minimálně na tři týdny: po prvním se vám maso dostane ze střev, druhý berte jako přizpůsobení, a teprve ten třetí pozorujte, co to s vámi dělá – pak můžete pracovat s poměrně už docela reálnou představou, co vám to dává a co naopak bere, a jaké by to eventuálně bylo nastálo.
A nebojte se, tři týdny bez masa ještě nikomu neublížily.. lze to jen doporučit. Vlastně, bez této zkušenosti vám určité duchovní pohledy a postřehy zůstanou nedostupné, ve smyslu, že je můžete znát teoreticky, z vyprávění nebo z knih, ale nikdy je neochutnáte..
A ten ideál?
Podle mé zkušenosti je nejlepší spolehnout se na své tělo a dát mu to, o co si řekne. Ne však bezhlavě, a rozhodně ne automaticky, jen ze zvyku.
Může se stát, že v rámci vývoje budete procházet nějaké staré situace a k jejich vyřešení budete potřebovat navodit určitý stav mysli, a také určitý stav těla. A čím jiným, než jídlem? Když půl roku nebudete jíst maso a náhle dostanete chuť na guláš, je jasné, že mu ho nedáte, protože chuť je z větší části prostě jen zvyk.
Ale když ta chuť nezmizí ani po týdnu, víc o tom už neuvažujte a jděte si ho dát. Vyjádřete však vděčnost a úctu zvířeti, které vám na něj poskytlo maso. Neberte to jako samozřejmost, protože byste si ublížili. Prostě si ho představte a poděkujte mu. A mějte na paměti, že vaše poděkování nepotřebuji já, ani to zvíře, ale vy.
Ve vděčnosti a úctě k jídlu je totiž něco, co uláme i u dnešní potravinářské produkce spoustu škodlivých účinků. Když jdete do obchodu a koupíte chemické jídlo, protože nějaké jídlo potřebujete a jinou možnost momentálně nemáte, poděkujte za něj Zemi a v klidu ho snězte.
Vyjádření díků Zemi vytváří alternativní propojení vašeho těla s jeho Matkou, vlastně způsobí alternativní zpětnou vazbu a uzavře tak kruh. To umožní vašemu jídlu nenapáchat ve vás tolik škod.
O pitném režimu se více mluví až od doby, kdy se začala pitná voda prodávat. O motivech téhle propagandy jsem si proto udělal obrázek velmi nelichotivý, nicméně jsem na své cestě potkal několik postřehů, o vztahu pitného režimu k duchovnímu růstu.
Marlo Morgan, americká lékařka, která zažila putování s australskými domorodci, o tom píše toto: „Vím, že lidské tělo obsahuje zhruba 70 % vody a že v optimálních podmínkách vyžaduje minimálně čtyři a půl litru tekutin denně. Všimla jsem si však, že domorodci potřebovali mnohem méně tekutin než já. Vlastně téměř vůbec nepili vodu z měchů, které jsme nesli, a jejich těla maximálně zužitkovávala tekutiny obsažené v jejich stravě.“
To je informace přinejmenším zajímavá. Naše těla mají spotřebu skoro pěti litrů denně, a australští domorodci nepotřebují skoro žádnou, i když pochodují po poušti? Kde se stala chyba?
Jakousi odpověď (jako obvykle úplně odjinud) dávají Plejáďané: „Paměť je jako tůň nebo zrcadlo ve vašem těle a musí se doplňovat a osvěžovat pomocí schopnosti vody odrážet paprsky. Voda je to, co zlepšuje paměť ve fyzickém těle.“
Nutno říct, že Marlo Morgan skutečně píše, že domorodci, s nimiž putovala, mají všichni do jednoho paměť velmi dobrou, po celou délku života (což bývá 120 – 130 let), a tudíž neměli potřebu ji nějak vylepšovat. V souvislosti se zpíváním písní o mnoha slokách poznamenává: „Domorodci odmítli psané slovo, protože by se jeho přijetím vzdali své vyvinuté paměti, kterou neustálým procvičováním udržují na optimální úrovni.“
Koho by napadlo, že bude taková souvislost mezi pitným režimem a pamětí, že?
A souvislost s duchovním růstem je tu taková, že prožít může člověk jen to, co si vzpomene. To znamená, že pokud chcete vykazovat nějaký vývojový progres, je potřeba vzpomínat nové a nové věci, přičemž pít hodně vody může pomoct tu paměť rozhýbat.
Lidské tělo je skutečně ze sedmdesáti procent elektrizovaná voda, každá buňka je svého druhu kondenzátor – kondenzuje elektrické napětí a to napětí oživuje buněčnou paměť. Oživená paměť je vědomí. A člověk by měl počítat s tím, že po výchově voda v buňkách není čistá, a vědomí je přizpůsobené: starší lidé vychovaní touto civilizací mívají poruchy obojího, jak paměti, tak i vědomí (senilita, skleróza atd.).
Takže ti, kteří doporučují zavést a dodržovat nějaký pitný režim, mají docela pravdu, ať už byly jejich původní motivy k tomuto tvrzení jakékoliv. Samozřejmě v Čechách není potřeba kupovat vody balené.. ve vodovodech tu teče kolikrát i o dost lepší voda než se běžně plní do lahví.
Voda v lahvích však krom huntování přírody výrobou plastů není nic proti ničemu.. snad jen lidi, kteří používají filtrační zařízení, která ve vodě zabíjejí mikroorganismy (např. UV lampou), bych chtěl upozornit na to, že lidské tělo potřebuje mikroorganismy ke svému životu. Nutně. Člověk bez nich nemůže existovat.
A vzhledem k tomu, že většina kupované stravy je sterilní a tedy co možná mrtvá, zůstává pití jako jediný způsob, jak se do vás mikroorganismy mohou ještě dostat. Tedy, UV lampu a podobné záležitosti spíš nebrat, pokud tedy nechcete být sterilními otroky podle přání a výrobních postupů EU.
Co se duchovního růstu týká, máme tu skvělé prostředky pro dosažení jiných stavů vědomí, kterých můžeme využít. Není v tom žádná věda, je to jako obvykle jen způsob, jak zjistit, co v nás je. Veškeré opojné prostředky v nás uvolňují zábrany z výchovy a dalších přizpůsobení, a jejich použití je regulérní způsob, jak se dozvědět, kde jsou, jak jsou rozsáhlé a jak by nám bylo bez nich.
Pivo, když se jím člověk „zdělá“, uvolňuje hrubé nebo rozsáhlé nebo základní bloky, víno spíš jednotlivé stavební kameny, které nás v tu chvíli právě tlačí, a tvrdý alkohol umožní srovnat si v hlavě hluboké rány a dlouhodobější bolístky, z nichž nevede ven žádná běžná cesta. Veškerý alkohol napomáhá tomu se srovnat s věcmi, které máme problém si přiznat. Utápění ale nepomáhá ničemu..
Kouření umožňuje získat odstup od všeho, čím se právě zabýváte a snáze najít řešení. Při vykuřování potvůrek je to i obdoba vonné tyčinky, akorát že se vykuřuje zevnitř a mnohokrát účinněji. Kouření však přitahuje potvůrky jiné, a to ten druh larev, s jejichž našeptáváním musí počítat jakýkoliv závislák.
O tom, že kouření neškodí zdraví, je snad už zbytečné se rozepisovat, na naší planetě šťastně žily tisíce závisláků v dobách, kdy tu ještě rakovina ani nebyla, a kdy cigareta bývala voňavým společenským protokolem. Pozor si však dejte na nápisy na krabičkách, ty jsou skutečně nebezpečné, protože zakládají šílené programy do podvědomí, a ještě k tomu proti vám štvou nekuřáky.
Drogy jako takové spíš odblokovávají, stimulují a oživují spící oblasti psychiky a ukazují nám schopnosti, o které jsme přišli. Mluvím o těch „lehkých“, tvrdé jsem nezkoušel a ani zkoušet nebudu.
Docela bych doporučil s použitím omamných látek šetřit, to je asi jasné, mnoho lidí u nich skončilo, a často dost špatně. Pokud se však chcete vyvíjet, asi bych se jim nevyhýbal, už není čas na striktní odmítání čehokoliv, co by nám mohlo nějak pomoct.
Použití je co nejjednodušší, dejte si, na co máte chuť, a sledujte, co to s vámi dělá. Když máte pocit, že se řítíte do závislosti, uvědomte si, že si zřejmě něco nahrazujete. Když něco řešíte pivem, může to trvat třeba i týden plzeňských lázní, než se to odkryje všechno, a to pak poznáte podle toho, že vás další den bolí hlava nebo se necítíte dobře.
Kocovina je všeobecně o tom, že vám vaše tělo vnucuje uvolněné pravdy. Někdy to není jednoduché, ale hned jak ze sebe ty pravdy vyřknete, kocovina zmizí, jenom tělo možná ještě pár hodin budete mít trochu naimpregnované.
Při zkoušení drog jsem byl mnohem opatrnější, a pokud už máte tu potřebu a chcete si něco dát, dbejte na to, aby s vámi byl někdo, kdo vás v ničem nenechá, a vždycky si uvědomujte, že „něco zkoušíte“ a dobře sledujte, co se s vámi děje, abyste nezkoušeli zbytečně.
Pamatujte, že s úplně uvolněným člověkem, který má funkčních 100% mozkové kapacity drogy neudělají nic, tedy, každý výlet je ukázkou toho, co si můžete zprovoznit i normálně. Osobně jsem si párkrát něco dal a získal jsem dojem, že napříště se bez stimulantů radši obejdu.. a zatím mi to tak zůstalo, už víc než deset let. Pravdou je, že jsem tušil, o co mě výchova připravila, kam chci a co potřebuji ukázat..
Ideál je tady jasný, lidské tělo není stavěno ani na alkohol, ani na drogy. Bohužel není stavěno ani na naši výchovu, takže můžeme být rádi, že tu takové pomůcky máme..
Hippokrates, nejznámější lékař starověku měl k dispozici na šest tisíc léčivých rostlin, a přesto hlásal: „Zanechte všechny léky v lékárně, pokud nejste schopni vyléčit pacienta stravou“.
Co na to my, když víme, že Hippokrates neznal ani základní poznatky o krevním oběhu, a přesto patřil k lékařům, kteří udržovali lidi ve zdraví po tisíce let? Oni tedy neměli ani jinou možnost. Pokud neudrželi lidi ve zdraví, nebyli zaplaceni, a to i tehdy, když člověka vyléčili – protože neudrželi stav zdraví…
Tehdejší lidé brali vše, co existuje jako projev univerzální inteligence a nemoc jako důsledek porušení její kontinuity v lidském vědomí. Jejich léčení pak spočívalo v obnovení celistvosti této inteligence.
Vycházelo se z toho, že jelikož vše je svým způsobem různými projevy téže inteligence, je třeba vyhledat přírodní prostředky s podobným projevem, jako má ten který orgán lidského těla, ať to bude kámen, rostlina či jen dobré slovo a pobyt pacienta v přírodě a na slunci, odkud obraz své celistvosti získá automaticky a z těch nejlepších zdrojů. Léčení tedy znamenalo „promlouvání“ podobného s podobným a nepoškozeným. Většinu rostlin stačilo k tělu přiložit…
..což by znamenalo, že pokud jste nemocní a zamíříte na louku a budete si hrát s rostlinou, která vás zaujme, je velká pravděpodobnost, že se uzdravíte. Pokud většinu léků stačilo k tělu přiložit, aby se člověk uzdravil, jaký vliv pak musí mít to, co člověk pozře, co přijme dovnitř do svého těla?
A chápete, že se to týká i všech krémů, mastidel, zvlhčovadel, lubrikantů a dalších hovadin? Dáváte si jelení špek na rty, tisíc druhů mléka, sádla, oleje na nejrůznější části těla, a s tím vším si do těla strkáte jedy, chemicky izolované látky, protože prý pomáhají. To je ale lež! A vražedná!
Použití hydratačního krému znamená zabití jedné celé tělesné funkce, jedné schopnosti kůže. Použití výživného krému znamená zabití druhé tělesné funkce, použití krému s „ochranou“ proti slunečním paprskům je mimoto i dobrovolné zřeknutí se Zdroje Života, atd.
99% kosmetiky je tu proto, aby se tělu odebraly jeho přirozené vlastnosti a nahradily umělými. Co k tomu dodat? To, co tímto vytvoříte, není lidské tělo, což se odráží na myšlení, cítění i jednání a tudíž vše, co s pomocí tohoto těla vytvoříte, nebude tak docela lidské. A váš život už vůbec ne.
A je to ještě horší. To, co tím dáváte najevo svému tělu je nedůvěra, odpor k jeho funkcím, vzhledu, vůni.. nic vás na vašich tělech neuspokojuje, všechno se snažíte nahradit vašimi vynálezy. A ty vynálezy? Vaši největší vědci o lidském těle ví sotva desetinu, a to ještě tu nejméně podstatnou, a už vám prodávají zlepšující přípravky.
Zdá se vám to v pořádku? Asi ano, protože, místo abyste je dali do karantény, a nechali je tam tak dlouho, dokud je nepřejde touha ublížovat lidem na zdraví a cíleně mutovat – doslova degenerovat člověka na umělohmotný pohon, místo toho jim líbáte pozadí, poslušně si ty věci kupujete a opravdu si s nimi svá těla likvidujete.
Tím se podepisujete pod váš nelidský výzkum, pod testování zhoubných přípravků na nevinných zvířatech, pod likvidaci své planety, protože toto dění ovlivňuje celou její existenci. Jste tím, čím se mažete, tedy chemickým hnojem a zvířecím sádlem.
Užijte si to.. a buďte připraveni, budete-li chtít postoupit do vyšších civilizací, na otázku: „Kdo jste, že se takto chováte k nejúžasnějším pokladům, které se v tomto vesmíru vyskytují, k vašim tělům, k vaší Zemi a k tomu neskutečně dokonalému organismu, kterému říkáte příroda a který se vám už téměř podařilo zničit?“
Člověk potřebuje mýdlo, šampón, zubní pastu a deodorant, popř. parfém, a to ještě jen proto, že jíme, co jíme, a tělo pak prostě nevoní, a pak ještě proto, že jsme otroci, a otroci musí pracovat, ať se jim zrovna chce nebo nechce, což tělo také komentuje, a to mimo jiné i určitým pachem. Pach otroka není moc příjemný a lidé mají tendenci ho ze sebe smýt. Proč však lidé neskoncují raději s otroctvím?
Kromě toho se člověk při práci umí zašpinit, a to je další důvod, proč trvat na mýdle a šampónu. Plejáďané však opět podotýkají, že neví, proč trváme na tom ovládat fyzično fyzicky, když stačí drobná změna v mysli a okolí se přizpůsobí, doslova přetvaruje do požadované podoby. Vždyť všechno je jen energie.
V každém případě, ideál kosmetiky vidím jako přírodní produkt z kontrolovaného ekologického zemědělství, který nebyl testovaný na zvířatech a nenese cejch utrpení. Dost na tom, že většina dostupných produktů nese cejch „šelmy“. Kromě ní by tato kosmetika měla nést ještě označení BIO a Vegan.
Takovou kosmetiku najdete i v řetězci Drogeria Markt, a to i mezi produkty nebrandovanými, slovy „mojeznačkovými“, tedy za přijatelný peníz (Alverde). Když už jsem u DM, nepřišlo vám někdy divné, že první BIO-potraviny u nás začala nabízet drogerie? Mně teda jo, a abych se přiznal, nějak jsem v tom prostředí k tomu jídlu nepojal důvěru.
Co se zubní pasty týká, člověk nevěří svému jídlu a věří, že zbytky jídla kazí zuby. Podívejte se na zvířata, a uvidíte sami, že je to nesmysl. U domácích zvířat sice bývají problémy, ale to je tím, že jsou závislá na tom, co jim dávají žrát lidé, kteří si myslí, že jako páni tvorstva ví nejlépe, co ostatním bytostem svědčí.
Zvířata v přírodě a zkažené zuby, to jen tak neuvidíte, i když stát se to samozřejmě může, i zvířata mohou mít psychické problémy, které naruší organismus a jejichž zuby pak reagují se zbytky jídla kažením. To jsou ale takové vyjímky.. a většinou je nepotkáte, protože nemocné zvíře si někam zaleze a nežere, dokud se neuzdraví. I zuby se mohou uzdravit, a ne že ne. Ale proč že to nefunguje člověku..?
Abych se do toho Plejáďanům zase vložil, zubní pastu si kupuju ájurvédskou. Ájurvéda je medicína stará více než pět tisíc let, receptura na zubní pastu také, a za celou tu dobu nikomu neublížila. Ničemu jinému – po rozhovoru s jedním chemikem – už nevěřím, a zejména těm hrůzám, co inzerují „nové lepší složení“.
Obvykle totiž nic horšího na trhu není, a to se právě pozná podle potřeby vylepšovat.. pan chemik říkal, že v této oblasti ještě na 100% platí, že opravdu dobré zboží se chválí samo. Říkal, že kdyby se to nové lepší složení uvedlo na obalu, nikdo, kdo by si to přečetl by to nikdy nekoupil.
Místo parfému, když už mám chuť nebo potřebu se ovonět, používám indické vonné olejíčky Song of India, čisté přírodní produkty. Mají výhodu, že si je můžete dát na tělo, na oblečení, na polštář, nakapat do vody v aromalampě nebo si ovonět olej na masáž, neublíží nikomu a ničemu, a nádherně voní. Když to srovnáte se Salusem a podobnými, nebudete chápat, a nejspíš už nikdy nebudete chtít nic jiného.
Přestože jsou jednotlivé Písně Indie balené v průhledných lahvičkách, ničemu to nevadí, každá lahvička je ještě i v krabičce, a tak vám nic nebrání kochat se olejíčkem ještě i vizuálně, aniž by mohl utrpět nějakou újmu, stačí ho pak do té krabičky zase schovat.
Plejáďané se ještě svým milým, leč značně poťouchlým způsobem ptají, nakolik si myslím, že se dá věřit známkám BIO atd., ale na tohleto už teď nervy nemám.. snad někdy jindy. Nervy se sice dají uzdravit stejně jako zbytek člověka, ale někdy to může chvíli trvat, a mě už ten vyšponovaný stav leze krkem..
..napadlo vás někdy, jak může být takové channelingování náročné? Mě teda ne.. jinak bych se na to asi nedal.
© dirosloví.cz | Průvodce diroslovím | Mapa stránek | Ke stažení | Meta info