aneb dění v nefyzických rovinách pohledem zákona příčiny a následku.
Každý člověk má svůj svět, svět víry, naděje, spásy, u pokročilejších jedinců důvěry, pravdy a lásky, a ten svět je výsledkem dění na všech rovinách, na nichž člověk existuje. Těch rovin je mnoho, zde se opět zabývám jenom třemi nejpodstatnějšími, mentální, emocionální a tělesnou.
Na všech rovinách je možno žít, přežívat, i zemřít, a ničeho z toho si člověk nemusí všimnout. To je dáno mírou uvědomění, a míra uvědomění je dána výchovou. Nejkritičtějším parametrem, podle kterého můžeme lidi tomto směru rozlišovat je celistvost. Celistvost je dána tím, nakolik člověk žije na všech rovinách, a jak si ty roviny v sobě dokáže sladit.
Pokud někdo žije naplno v rovině mentální a straní se dění na rovině emoční, nutně to bude mít dopad na dění fyzické, a jeho bytost bude děravá a strašně zranitelná. Pokud se někdo nechá unášet emocemi a neobtěžuje se rozvažováním a meditací, bude na tom stejně zle.
Když se pak takoví dva lidé potkají, hrozí nebezpečí, že se budou dobře doplňovat a dvě děravé bytosti splynou v jednu. Toto se většině lidí moc a moc líbí, protože získají pocit celistvosti, a jen velmi obtížně se srovnávají s tím, že o celistvost absolutně nejde, že se ten rozpor časem projeví, a že jakýkoliv pokus o cokoliv vlastního bude strašně bolet, protože srostlá energie bude trhána na kusy.
Vztah je něco, co umožňuje existenci v relativní sféře Bytí. Vztahy umožňují v této sféře žít. Na rozdíl od sféry absolutní je tu nutné vyjádřit sebe vůči někomu nebo něčemu jinému, a účelem je dozvídat se, kdo jsme, prostřednictvím zkušenosti, kterou takové vyjádření přinese, prostřednictvím zrcadla.
Tohle je samozřejmě závislé na více faktorech. Pokud má člověk objevovat, čím je, musí existovat něco, čím není. Pravda nikdy nezjistí, co je to být Pravdou, dokud nepozná lež jako něco, čím není. Teprve ve světle zkušenosti, čím nejsme můžeme poznat, čím jsme. Láska není strachem, světlo není tmou, bílá není černou atd., funguje to se vším, co je v relativní sféře dostupné.
Samotná podstata vztahů má proto několik úskalí, tedy dalších faktorů. Základní podmínkou vztahů je otevřenost, umožňující sdílet sebe, svůj svět, s někým jiným. K tomu je nezbytná rovnost, absolutní, bezvýhradná a důvěřivá rovnost partnerů. Tuto rovnost několik žen umí..
Základní problém je ten, že lidé žijí ve lžích. Maskují své nitro, přetvařují se, na ostatní vyjadřují jen to, co připouští společenské konvence, a od málokoho se lze dozvědět pravdu. Lidé se bojí doma říct pravdu, protože co by na to partner řekl. Nevybíráte si náhodou za partnery další rodiče?
Další fáze je o tom, že skoro každý člověk má něco, co nechce slyšet, co nechce, aby se probíralo, na většině různých bolístek si lidé lpí a hýčkají si je a nutí partnera je přehlížet.. lhát o tom, co vidí a s kým žije. Tomu odpovídá vzájemné neporozumění, neschopnost se domluvit, a samozřejmě to určuje kvalitu lidských vztahů, která je povětšině nulová.
Vztahy mezi lidmi neplní svou funkci, s vyjímkou té nejabsurdnější podoby, kdy prolhaný člověk dostane prolhané zrcadlo. Takových je vás většina. Ideálně by vás to přivedlo k vyjadřování pravdy, a vaše zrcadla by nabrala novou kvalitu, ožily by vaše vztahy a upokojilo by se to, co ve vás vříská a cloumá s vámi ve snaze vás probudit. Začali byste žít..
..až na to, že většina z vás má pravdu zablokovanou tak, že k ní v podstatě nemůžete. Většina z vás vůbec neví, kde ji hledat.. nevíte, že pravdu máte v pocitech, a že nemá smysl ji hledat nikde jinde než v sobě. A i tam máte problém, protože vlastní pocity si připouští 1% mužů a asi 50% žen, a jelikož s nimi vůbec neumíte zacházet, nechali jste si je přelhat.. od rodičů, od vychovatelů, zaměstnavatelů a dalších autorit. Vaše emoce nejsou vaše..
..i na to lze přijít, ale vy jste se je naučili obcházet takovým způsobem a tak jste si na ten stav zvykli, že už na to přijít ani nechcete. Museli byste se změnit, a to je vaše noční můra. Ve strachu ze změn se však dopouštíte takových zvěrstev, že až vám Příroda a Vesmír nastaví zrcadlo, budete plakat a skřípět zuby. Teprve pak většina z vás sezná, že žádná změna by nebyla tak strašná, jako to, co jste si touto stagnací vytvořili..
..seznáte, že změna je Život, a strach a odpor ke změně je odporem k Životu. Kdybyste neměli odpor k Životu, neuzavírali byste se Otci Slunci a neničili byste planetu, Matku, která vám spolu se Sluncem ten Život dává. Jsou to obrovské entity, gigantická kolektivní vědomí, dávají vám život, a dávají vám ho prostřednictvím vztahů.
Jak Země, tak Slunce vytváří jedinečný vztah s každým z vás, jehož prostřednictvím jste schopni života na planetě Zemi, ale vy to odmítáte a snažíte se od nich odříznout. A už jste velmi blízko bodu, kdy se vám to může podařit. Má smysl opakovat, co všechno to může obnášet?
Nás teď zajímá otázka, jaká karmická reakce může čekat bytosti, které berou život jako samozřejmost, neváží si ho ani u sebe, natož u ostatních, doslova pohrdají tím nesmírným darem, který dostali od Země a Slunce, cíleně destruují svou planetu, degenerují vlastní rasu a zkouší modifikovat i ostatní druhy.
Člověk si vůbec neuvědomuje, že Život je posvátný. Proto jste dopustili, aby i vaše vztahy, které jsou původně stejně posvátné, byly plné lží, násilí a jedů – nenávisti, zloby, zášti a závisti. Váš vztah k Zemi je vražedný a k Slunci nenávistný, jen proto, že vám nakecali, že Příroda není bezpečná a že Slunce vám přímo škodí. Váš vztah k Životu je docela dobře vidět i z toho, jak slepě jste na to skočili.
Chápeme, že pokud si máte uvědomit posvátnost Života, musíte si tím strachem a odporem projít. To jsme museli všichni. Ale slovo „projít“ má určitý význam, proto se musíte pohnout, jinak se zařadíte mezi ty, kdo neprošli. Vaše bible vám popisuje několik možností, jak se takoví zatvrzelí jedinci mohou cítit, když zmeškají poslední příležitosti k rozpoznání, pochopení a odložení lží.
Jsme zvědaví, jakou reakci si vyberete, jaký konec zvolíte. V ideální případě se zastavíte, nebo aspoň zpomalíte natolik, abyste byli schopní vnímat Život jako dar, kterým ve skutečnosti je, a začnete si ho vážit. A pokud si začnete Života vážit, začnete se měnit, abyste se ho mohli účastnit.
Jinými slovy začnete žít, jelikož když se začnete měnit, nemůžete jinak a musíte začít žít. Pokud žijete a měníte se, není možná jinak a musíte se vyvíjet. Pokud se nevyvíjíte, nežijete, to je asi jasné. No a život, to je láska, a v prvé řadě je to láska k Životu, a tu lze ve svém životě dopustit právě prostřednictvím vztahů. Proto jsou vztahy posvátné úplně stejně, jako je posvátný život.
(Aby bylo jasno, jsou také lidé, kteří mají sice pocit, že žijí, hlavně třeba při koukání na TV a podobně, ti si však ve skutečnosti život pletou s adrenalinem, který jim ta TV dává, změnu vnímají v postupném ztrácení lidskosti a vývoj pro ně znamená odhalit a pomluvit triky filmových tvůrců u nejnovějších titulů..
..a samozřejmě, kdo to stihne sehnat, zhlédnout a někde pomluvit dřív, vyhrává. A jelikož ani všechna filmová studia na celém světě nestačí „vývojovému“ tempu českých nactiutrhačů, pomlouvá se a rýpe také do článků na všech portálech a blozích, kde je povolena diskuze. Nezřídka musí autoři velmi tvrdě obhajovat svoje dílo.
Mohlo by to pro mě být dokladem o tom, že tu byl jakýsi tzv. komunismus, zřízení, které upírá svým občanům právo na vlastní názor, a že si prostě malý český člověk dokazuje, že „už může“. Mohlo by.. ale jednak už to trvá dost dlouho, a jednak v tom jedou i ročníky, které s minulým režimem nemají lautr nic společného, tedy, špatně je toho asi vícero. V každém případě, o tomto životě, změně a vývoji řeč nebyla.)
Láska k Životu je to, co vám pomůže srovnat se s Pravdou, pochopit a napravit ty hrůzy, které vaše „civilizace“ neustále páchá. To je způsob, jak vyrovnat nejbolestnější karmickou zátěž, jakou kdy lidstvo vytvořilo, uzavřít mnohatisíciletý kruh a vytvořit zkušenost, která vás posune do vyšší dimenze.
Jenže vám se nechce do vyšší dimenze, vám se líbí ve vašem otroctví, s nepochopitelnou radostí se značkujete nejrůznějšími značkami jako je tetování, piercing atd., a v neviditelných světech nejrůznějšími kydy, citáty a příběhy, a vybíráte si tak své nové pány pro své nové, celovesmírné otroctví.
Možná si někdo z vás myslí, že mu ve „zlatém městě“ bude dobře. My říkáme, že je to vaše volba. Město ze světla a město ze zlata může znamenat velký rozdíl. Kdo zapsal prorokova slova tak, jak je zapsal, a proč to tak asi udělal..?
Pokud má každý člověk svůj svět, pokud je většina lidských světů v děravém stavu, pokud navíc věšina lidí zahodila Matku i Otce a nahradila si je otroky společenského systému neboli rodiči fyzickými, ačkoliv po sedmi letech (jedna obnova těla) už s nimi nemají nic společného, co se u člověků děje v partnerství?
Abychom toto mohli popsat, je nutné začít u rodičů, kteří si své děti přivlastňují, aniž by na to měli právo, a odřezávají je od původních, přirozených zdrojů Života, tedy od Slunce a Země. Křivdě, kterou toto plodí se budu věnovat jinde, zde si probereme obecné důsledky pro lidské partnerství.
Symbolem lidského otcovství je hrozivý mužský bůh, který na Zemi potřel matriarchátem zhanobenou Bohyni a nahradil ji něčím, co bychom nazvali globálním despotickým diktátem. Globálním proto, že muže ovládá systém, málokterý muž umí existovat samostatně.
Symbolem lidského mateřství je pavoučí samička. Ženy, které už přivedly na svět aspoň jednoho potomka to dávají velmi zřetelně najevo. Dokud žena neporodí, nejde ji poznat od slečny, matku poznáte vždycky. Ta zvláštní nadutost a nafoukanost na to, že už přivedla do přelidněného světa dalšího člověka sama o sobě připomíná kokon s vejci.
Vysání života ze samečka je pak velmi příznačné pro to, co matky dělávají se svými muži. A konečně někdy se stane, že pavoučice sežere i svá mláďata. Pavouci však nemají na výběr.
Je-li naše představa společenského zřízení dosud jen jinou verzí otrokářského systému, naše pojetí vztahů je na tom ještě daleko hůř. Většina z nás ještě pořád napodobuje pavouky. Svého vyvoleného se snažíme zamotat do sítí slibů, podmínek a zákazů a používáme k tomu nejrůznější druhy přetvářky, a dokonce někdo i fyzické přizpůsobení (jako vycpávky ňader a zvětšení penisu). Koneckonců ten druhý většinou dělá totéž.
Tomuto procesu my říkáme láska, a pokud se ten druhý zamotává i sám, je to navíc romantika. Obojí je lež, a s Láskou to nemá společného vůbec nic. Romantika je lež pramenící z toho, že se nám to daří rychleji, než jsme čekali. Pak říkáme, že jsme potkali toho pravého.
Vztah je pak ve výsledku takové mini-otroctví, jde o smrtelný zápas, kdo z koho, a vždycky ten, kdo vyhrává, vysává toho druhého. K tomu se ještě dostaneme mnohem podrobněji.
Tento zápas potvrzuje i legislativa. V současné době u nás děti nepatří ani sobě, ani rodičům, automaticky patří matce, a v případě rozvodu i s pravidelným měsíčním příjmem od partnera. Toho nečekané množství žen využívá k tomu, aby z partnera skutečně vysály všechno. A pro koho asi?
To je tedy naše „láska„, jak ji vyjadřujeme svými životy, láska „na pavouka“. Je z toho zřetelně poznat, kdo k tomu své potomky vede. Zdá se, že se s patriarchátem vracíme k tomu, z čeho jsme vyšli.. k matriarchátu. Matky už zase ve zneužívání života vedou. Mateřský vliv však nechám na druhý díl..
Pořád si říkám, jestli by nešlo nějak pozměnit model partnerství, že bychom napodobili nějaký jiný, nejlépe vyšší vývojový druh. Třeba by to nemuseli být ještě savci (abych nechtěl zase tak moc), jenom jestli bychom nemuseli zůstávat mezi členovci..
..ale lidé musí změnit model vztahů, jinak nepřežijí současné dělení lidstva. To dělení není na dobré a špatné, ale na lidi schopné progresu a ochotné dělat něco jiného, než jsou zvyklí, kteří se dobrovolně podřídí karmickému vyrovnání ještě před tím, než bude dáno zvenčí, a na lidi progresu neschopné, které čeká karmický náraz bez vědomí toho, o co jde.
Tím vypadává ze hry strašné, hrůzně vysoké procento žen, a 40% mužů, nicméně, přijdou ještě určité impulsy, které tento odhadnutý stav mohou změnit.. a pevně věříme, doufáme, že se tak stane.
Ženy přitom ke skutečnému duchovnímu progresu nemají tak daleko jako muži, a u nich se impuls bude týkat především osvobození od mateřských a systémových naučení. Ženy jsou příliš poslušné svých autorit, především v Čechách, a nevadí jim ani to, jak moc na to doplácí.. jak samy, tak i jejich rodina, tak i – a to hlavně – jejich děti.
Muži jsou stejně poslušní, jen trochu jiných autorit, a nebude jim až tak zatěžko přijmout smyslupnou změnu, pokud ovšem jejich logika tu změnu absorbuje. To totiž není samozřejmost. Zatímco ženská ješitnost a tím i neschopnost se změnit vychází z mateřství a výsledků (pánotvorství) jejích dětí, mužská ješitnost vychází přímo ze lži o pánech tvorstva, kterou pro některé jedince nemusí být lehké zlomit.
Tyto přístupy se ve vztazích setkávají, vytváří válku pohlaví, s níž do vyšších sfér nemůžete, a dělají vám ze života peklo, přesně tak, jak vám to doporučili. Rádi bychom vás v této souvislosti upozornili na vaše vlastní přísloví, které praví, že kde se dva perou, třetí se směje. Komu si myslíte, že vaše nesváry, nadutosti a ješitnosti slouží?
V kapitole o partnerství budiž vyjmenováno, že vaše partnerské rozbroje slouží vašim matkám a otcům, přičemž to, co slouží matkám je sice jednoduché, ale neviditelné, a to co slouží otcům je viditelné, ale složité, protože otcové jsou přímým nástrojem vašeho bratrovražedného pseudo-společenského systému. Možná by se dalo říct, že sloužíte systému, byť skrz otce, a sloužíte mu i skrz matky, které vás mají v rukou.
Právě tak sloužíte ovšem matkám v té jejich druhé, utajené podobě, a jejich prostřednictvím sloužíte celé té zrůdné ženské hierarchii, která od matek odvisí, kterou berete jako že takto to je, potažmo takto to bylo od věků a nebude se to měnit.
My říkáme, že se to měnit bude, pro aktivní sebezkoumálky k lepšímu, pro ostatní k větším okovům. A pro matky..?
Je na vás, kam se zařadíte, a jestli to sebezkoumání stihnete sami, nebo vás k tomu donutí okolnosti, které si svou zrůdností jako lidstvo vytváříte. Lidé se chovají jako zrůdy, na to nezapomínejte, naopak, mějte tuto pravdu neustále na paměti. Pomůže vám s rozlišováním pravdy od lží.
Základem všeho je svoboda, v tomto vesmíru. Se svobodou lze naložit různě, některé bytosti, potažmo celé vesmírné klany zvolily dobrovolně možnost vytvářet a být to, co není, to jest strach, nenávist, závist, zášť a násilí, nicméně až bude lidstvo za svým rozhodnutím, budou buď pokračovat slíbených tisíc let, ovšem v jiném pojetí času, než ho znáte, ale ideálně se všichni lidé zavčasu poučí o svém původu a účelu, přestanou dělat blbosti a napraví svou karmu.
A tato věc docela spěchá. Nebylo to tak vždy, i když určitý spěch byl po dobu trvání vaší „civilizace“ vždycky nakládán lidem, kteří mělo ostatním sdělit pravdu, protože existovalo velké množství plánů na osvobození lidstva, a jednotlivá poselství na sebe měla navazovat. Totéž se mělo dít v těchto dobách, ale někteří probudivší se byli sice rychlí, ale jejich poselství selhávala u těch, kdo se nedokázali probudit.
Tato doba je však klíčová. Kdo máte nějaké poselství, musíte ho co nejdříve předat, protože pak už může být pozdě. Jenže vy nespěcháte ani s probuzením, natož s předáváním poselství. Přišlo na řadu již mnoho impulsů, leckdo skončil na vozíčku nebo je upoután na lůžko, a ne a ne jim to dojít.
Kdo za to může se dozvíte v kapitole o matkách, nicméně, karmu si tvoříte sami, každý člověk svou vlastní. Ale to vy nevidíte, vy vidíte jen matčinu nespokojenost, když uděláte něco nestandartního, a podle toho řídíte svůj život. A co takhle si uvědomit, že všichni vaši předci byli poplatni stejným direktivám a přivedli planetu i její obyvatele na pokraj zkázy..?!
Opravdu v tom míníte pokračovat? Máte plnou svobodu v tom pokračovat, není problém. Problém z toho vznikne váš a bude se týkat především vás. Ostatních sice také, protože vše je propojené, ale na rozdíl od ostatních vy budete strašně plakat a skřípět zuby.
Mnohokrát vám toto všem bylo řečeno, ale vy jste se cítili nad takové obyčejné věci povzneseni, dílem proto, že ve výchově trpíte skoro tak, jak vám slibují trpět v tom vašem pekle, dílem proto, že si – někteří – opravdu myslíte, že jste pány tvorstva.. pitomci.. idioti.. debilové. Toto je přesný výklad čísla člověka, čísla 666.
Je to číslo člověka, který se povýšil na boha. Pitomec značí hloupé jednání, idiot značí, že si na tom trváte a máte to za správné, debil označuje nepoučitelnost a ukazuje na bytost, která dělá chyby, ví to o sobě a přesto nedokáže z nich vybřednout. Jste hloupí, ve své hlouposti neotřesitelní a bohužel nepoučitelní.
Je pro vás málo šancí, nicméně i my máme svobodu volby a pomáháme vám, jak se dá. Ctíme vaši svobodnou volbu, ale vy jste vůbec neměli z čeho si vybrat. Kdokoliv vám kdy přinesl pravdu, zabili jste ho nebo aspoň zesměšnili nebo jiným způsobem znemožnili. Na co jste mysleli?
Jen pro úplnost, my víme, na co jste kdo při čem mysleli, každý z vás. Ale nejsme to my, kdo vás bude soudit.. je možné, že někteří spoluobyvatelé našeho vesmíru vás soudit budou, protože to je něco, co děláte sami a nemůže se vám to nevrátit. Pokud by v příslušné době na Zemi nezbyl nikdo, kdo by byl takové špinavosti schopen, uděláte to sami, tak jste hloupí a slepí. Dobře vám tak..
..zdají se vám slova „Dobře vám tak“ příliš krutá? Pak si vzpomeňte na bytosti, kterým denně říkáte totéž, myšlenkou, slovem, skutkem.
Beze změny se prostě neobejdete, svoboda volby je v tomto vesmíru těsně spjata se zákonem karmy, ktrý zcela prostě praví, že není akce bez reakce, a reakce se rovná akci, se vším všudy.
Abychom se vrátili k lidskému partnerství, či spíše k té napodobenině a zvrhlosti, kterou partnerstvím jmenujete, svátost vztahu je způsob, jak projevit sebe a obdržet pravdivé zrcadlo na stavy vašeho nitra, které jinde projevit nemůžete. Jenže pokud máte nitra taková, jaká je máte, co můžete projevovat? A také, jakým způsobem to vůbec můžete projevovat?
A tady je jeden z nejzásadnějších rozdílů mezi muži a ženami na planetě Zemi, muži trvají na tom, co se bude projevovat, a to až do absurdního extrému manželské povinnosti, a ženy trvají na přesném způsobu, jakým se jim ta zrůdnost podá, a hrozně jim medí, že jiný než matkou nebo přítelkyní nadiktovaný způsob nefunguje, čímž se utěšují, a někdy i ukájí.. otrokyně.
Ženská role sice v tak zvrhlé formě patriarchátu není a ani nemůže být nic lehkého, i kdyby vaše matky pro patriarchát dělaly jen to nejnutnější a nehojily si na dcerách své mindráky a nenutily jim hrůzy matriarchátu neboli absolutní poslušnost všech matčiných slov, emocí a zbytků myšlenek implantovanou v dětsví.
Ale vaše matky všeobecně dělají pro patriarchát maximum, což obecně znamená, že na veškerých systémových nařízeních trvají jako na jejich vlastní vůli, takže je zaštiťují svou vlastní autoritou, a přidávají k těm nařízením ještě svoje doložky, kterými vám kradou zbytky vás, vaší životní energie.
Pro srovnání, většinu zvířat u vás vraždí muži, ale kdo vraždí vás, lidi? A zvířata aspoň zabíjíte se vším všudy, neděláte z nich zombie, ale lidé jsou u vás fyzicky naživu, zatímco duch je ubit, emoce ubité nebo přelhané, a duše ukradená.
Aniž bychom se chtěli dotknout matek (což stejně v podstatě nejde, protože většina pozemských matek má na všechno odpověď, byť v drtivé většině vylhanou a zcestnou), musíme říct, že tento přístup zabil lidstvo.. celé.. váš matriarchát je přímým předchůdcem a vzorem pro patriarchát a jeho tendence, jak je znáte, a jako takový je to hnus, který nemá v tomto vesmíru obdoby. Tak to je..
Právě díky mateřskému vlivu nemáte skoro šanci vyhrabat se z poroby neboli otroctví, a musíte – nebo si to aspoň myslíte – snášet patriarchální zlo. Přitom skutečný patriarchát je jedna z největších vesmírných svátostí, stejně jako čistý, zlobou a zneužitím neposkvrněný matriarchát. Patriarchát se totiž s matriarchátem nevylučuje, ale doplňuje, dokonale, a tedy božsky. Co jste s tím udělali, je věc jiná, a dost skandální.
Skutečné partnerství u většiny bytostí v celém tomto vesmíru svobodné volby tkví v naprosté sounáležitosti partnerů, kteří se někdy nehledají úplně lehce. V každém případě u nás není bytost, která by pohrdala svým partnerem jen proto, že dělá to nebo ono a to by se mamince nelíbilo. Vůbec.. tento váš přístup jakémukoliv pokusu o sounáležitost přímo odporuje, aspoň ve vašich podmínkách..
Ve vesmíru svobodné volby je partnerství založeno na svobodné volbě, protože partnerství je základní podoba vztahu a umožňuje partnerům, kteří se na základě obecného magnetismu dají dohromady, prožívat vše, co v sobě mají. Poskytují si vzájemně příležitosti k nejrůznějším prožitkům, což je úlohou vztahů.
Když nepočítáme pozemšťany, všichni se partnerství beze zbytku odevzdají, což je právě ten moment, kdy partnerství může vůbec začít fungovat. U pozemšťanů je to ale tak, že
Jak má být muž schopen odevzdat se vztahu, když není svým pánem, a jeho žena není svou paní? A jak toho má být schopná jeho žena? Nesmysl, že?
Z uvedených důvodů dopadá lidské partnerství tak, že muž se snaží svou ženu ovládat, ženě se to nelíbí, protože to smí jen její maminka a snaží se mu to oplácet. Na to vztah okamžitě umírá.. jenže, co je to vztah?
Vztah dvou lidí jsou dvě vztažení sebe vůči druhému. V místě (no, v časoprostoru), kde se tato vztažení střetávají vzniká něco, energetický vír, průběžně formovaný dvěma představami o tom, co je to vztah a jak s ním naložit. Představy se mění, vír nabírá různé odstíny, mění se jeho náboj atd., a tomu říkáme, že vztah žije. Je to forma života, je to svého druhu bytost, prolnutí oněch dvou vztažení vytváří plod neboli dítě.
Tomuto plodu je nutné se odevzdat, pokud má vztah fungovat jako partnerství. Sebou míníme svůj život. Člověk něco žije, vytváří svůj svět, a prostřednictvím takového vztažení může ten svůj svět sdílet s někým dalším a získat zrcadlo. Rodiče se vždycky učí od svých dětí, kromě většiny rodičů pozemských..
..když vám v důsledku snahy ovládat partnera vztah odumře, nemáte se čemu odevzdat, a navíc ztratíte své zrcadlo. Mnoho z vás v tomto bodě dokonce rovnou začíná. Celá jedna verze vašeho zamilování je o tom, že se v někom zhlédnete a snažíte se žít přímo jím. A aby dotyčný fungoval jako vaše zrcadlo, používáte šílené prostředky, abyste ho k tomu donutili.
Vaše odevzdání znamená, že se vám ten druhý musí odevzdat, se vším všudy, a nechat se vámi ovládat tak, aby vy jste měli dojem, že jste dobří. Nutíte své partnery ke lživým reakcím, nutíte je dělat vám falešné, pokřivené zrcadlo. To proto se nedokážete vyvíjet.. znásilnili jste své vztahy tak, aby vám nepřipomínaly nic z toho, s čím se potřebujete vypořádat. Totéž děláte se svými dětmi.
V žádné oblasti vašeho život není tolik násilí jako ve vašich partnerských a všeobecně milostných vztazích. Vy to sice nazýváte láskou a milováním, ale ve skutečnosti je to vzájemné otročení dvou nevolníků. To má strašný dopad na děti, protože kvůli snaze řídit a kontrolovat toho druhého je vůbec nevnímáte, nejste schopní se na ně naladit, a díky tomu jim absolutně nerozumíte. Matky obzvlášť.
S falešným odevzdáním je spojen jeden z nejzrůdnějších jevů vaší společnosti. Vztah je dítě dvou bytostí. Je to něco, co se utvoří mezi dvěma partnery. Je to energie, která tvarem odpovídá svým rodičům, a ta energie je živá, celistvá, dokonalá. V případě zplození dítěte se ta energie projevuje i na fyzické rovině.
Vy říkáte, že vaše dítě je plod vašeho vztahu. My říkáme, že si nevidíte ani na špičku nosu, protože dítě je vaším vztahem, je to vašeho vztahu fyzický projev. Vaše dítě je vaším plodem, ne plodem vašeho plodu (vztahu). Kde jste na ten odcizující a demotivující nesmysl přišli?
Může vám to připadat jako hra se slovíčky. Tak se na to podívejme: každým pokusem o ovládnutí partnera zabíjíte váš vztah, a to až do úplného zničení. Ale pro vás to není důvod se zamyslet. Vy na to čekáte, protože vztah je energií, a cokoliv takto zabijete, okamžitě sežerete.
A jak má to dítě získat svůj časoprostor, když jeho předlohu jste dávno předtím zabili a pohltili? Kde má ten plod žít? V současné době je vašim dětem poskytován náhradní prostor, ale vy jim ničíte a vyžíráte i ten. Ustanovili jste se vlastníky svých partnerů i dětí, odsekáváte z nich kousky a ty kousky požíráte.
Požíráte vlastní vztahy, a občas to poměrně trefně vyjádříte výrazem „žít vztahem“. Co to asi znamená? No a totéž děláte se svými dětmi. Snažíte se je ovládat, tím v nich něco zabíjíte, například nevinnost, důvěru, bezprostřednost, vděčnost atd., a to jsou energie, které vám moc a moc chutnají. Krmíte se svými vlastními dětmi, dokud v nich něco zbývá. V neviditelných světech jste zombie a kanibalové, a vůbec to nevíte.
Odevzdání sebe u vás nakonec dopadá tak, že když vyžerete energii vašeho vztahu, krmíte se svým partnerem. Neustále spolu soupeříte, kdo bude mít navrch, kdo vyhraje hádku, kdo bude moct druhému něco vyčíst, kdo koho bude vydírat, obviňovat atd., protože tyto praktiky ve vašem „milovaném“ uvolní energii, kterou ten vítěz pohltí a na krátkou dobu se zasytí neboli doplní si ukradenou energií díru ve své bytosti.
Ta energie vám však nepatří a v souladu se zákonem akce a reakce o ni velmi rychle přijdete, a to stejným nebo podobným způsobem, jakým jste ji ukradli. Ale ani tohle pro vás není důvod se nad sebou zamyslet a co nejrychleji se změnit, pro vás je to naopak důvodem osočovat a týrat partnera, nebo ho dokonce zahodit. A co na to váš vztah? Vaše dítě? Sežrané zaživa?
Chápete už, že kolem sebe, ale i přímo ve vás samých děláte poušť? A to by ještě tolik nevadilo jako fakt, že totéž, všechny tyto a ještě mnoho dalších zrůdností provádíte svým dětem, dnes a denně.
Vaše sdílení je proto stejným paskvilem jako všechno ostatní. Místo abyste sebe věnovali partnerovi, nabídli mu k prozkoumání celý svůj svět a těšili se z toho, jak roste, nutíte ho, aby vám odevzdal svůj svět ke zkontrolování, aby se sebou nechal manipulovat, aby si ten svět upravil k vašemu uspokojení bez ohledu na to, co cítí, vnímá a žije on. Nutíte ho ke lži, k zahození jeho života a k přijetí vašeho diktátu..
..nutíte ho dělat vaši karmu a pykat za to, k čemu ho doženete. A nejhorší je, že vašim partnerům na tom není nic divného.. stejně jako vám, když totéž dělá váš partner s vámi.
Klíč je v tom, že totéž dělají rodiče dětem, dělali to i vaši rodiče vám, a dělali to tak dlouho, až jste to vzali jako správný způsob, jak vytvářet vztahy.
Tohle všechno chápeme, lépe, než si možná myslíte. Nechápeme jinou věc:
Když ve svých vztazích nejste šťastní, když vidíte, že váš model vztahů nefunguje, když všude okolo sebe vidíte, jak se lidé ve vztazích dusí a trápí, proč ten model nezměníte?
Kolektivními světy zde budeme souhrnně nazývat světy, které vytváříte prostřednictvím vašich kolektivů. A především nám jde o svět mužský a svět ženský. Tyto dva světy máte nesourodé, a velmi těžko slučitelné.
Rádi bychom se vás zeptali, proč ženy mají svůj svět, do kterého muži nesmí a vší silou a mocí je jim bráněno do něj byť i jen nahlédnout, zatímco muži mají svět „pro všechny“, který jim ženy neustále zabírají pro sebe a tyjí z něj tak dlouho, dokud ze svých mužů nevysají všechno. A z dětí. A z jejich dětí.
Právě tak bychom se chtěli zeptat, proč svět mužů, když je „pro všechny“, nepočítá se ženami, neobsahuje žádné emoce neboli osobní pravdu jednotlivců, nepočítá ani s dětmi, s přírodou, s planetou, není v něm žádný soucit a tím ani cokoliv lidského.. a proč je při tom všem pro všechny povinný?
Pořadí jsme přitom nezvolili náhodně. Uzavřený ženský svět byl u vás jako první. Zplodil hrůzy, jaké nemají obdoby. Lidstvo ztratilo lidství mnohem dříve, než se k vám dostalo vůbec jakékoliv povědomí o otcovství.
Nicméně, ženy byly sice zbaveny moci (a dalo by se říct, že zaslouženě), ale jednak nikdy nepřestaly ovládat své potomky, a nastupující patriarchát navíc převzal veškeré jejich ovládací metody, takže se pod to celé podepsal. Muži se přihlásili k zatracování a vylučování druhého pohlaví ze společnosti. Jako lidstvo máte proto karmu velmi nepřehlednou.
Muži však neví, co dělají. Kdyby to věděli, nedělali by to.. možná se najdou ženy, které ještě ocení mužství jako něco krásného, velmi subtilního a zranitelného, i když vám vaši vládci vnucují opak a vaši muži je v naprosté většině slepě poslouchají a dělají ze sebe bezduché, výkonné stroje.
My to vidíme tak, že proti homosexuálnímu světu ženskému byl postaven homosexuální svět mužský, který vznikl na základě strachu z ženské síly a mateřských praktik, jehož představitelé zůstali vskrytu, aby se jim ženy nemohly mstít. Jejich vliv vidíte všude kolem sebe, ale samotné iniciátory jste nikdy neodhalili a jejich potomci vám vládnou dodnes.
Jejich vláda se vykonává pomocí mužů, proto ženy, ale i muži nenávidí muže, jejich záštitou je mužský bůh, proto nenávidíte boha, kterého vám vnutili, na mužského boha však paradoxně nejposlušněji reagují vaše matky a nutí vás svým vlivem a autoritou zachovávat „jeho“ vůli, takže všichni nenávidíte své matky a především tchyně, a všichni do jednoho nenávidíte mužské homosexuály, protože všichni do jednoho cítíte, kdo je za tu hrůznou situaci zodpovědný.
Běžní mužští homosexuálové sice za nic z této situace nemohou, ti jen utíkají před ženami a především před mateřskými praktikami do jediné společnosti, která jim ten útěk vůbec umožní, ale jejich vyzařování a úspěšnost vám něco velmi připomíná, proto jste si je zošklivili a nenávidíte je také.
Bohužel, nemáte v tom pravdu, protože nenávist je láska bez znalosti faktů, je to ponejvíce strach z neznáma, a kdybyste se snažili poznat a pochopit mužské homosexuály, přišli byste na všechno, okamžitě byste poznali, co je ve vaší společnosti špatně. To vaši vládci nechtějí, a proto ve vás tu nenávist a odpor podporují. A především církve, které jsou na mužské homosexualitě založené i se svou vládou.
Sdílení vašich kolektivních světů je v tomto stavu téměř nemožné, a to má kromě jiného jeden takový dopad, který vidíme jako nejstrašnější zvěrstvo, které se v tomto vesmíru děje. Vaše děti..
Když ženy uzavírají ženský svět před muži, a když muži vnucují svět mužských homosexuálů ženám, co se děje v dětech, které jsou jedno každé z půli matka a z půli otec? Ty dvě poloviny se v dětech polarizují až do nesnesitelné podoby, jeho dvě půlky spolu neustále strašně bojují, stejně jako to dělají jeho oba rodiče, a tím se umožní – přímo nabízí jeho ovládání třetí stranou a tedy se tímto, přesně tímto z dítěte stává otrok, dokonale ovladatelný jedinec. Kde se dva hádají, třetí se směje, že?
Tohle slovíčko je vzhledem k předešlé kapitolce také ještě nutné vysvětlit, abyste rozuměli, jak to myslíme. Vychovávají vás, jako by homosexualita byla jen jakousi sexuální úchylkou, kterou je možné tolerovat nebo ne. To je ale lež, brutální zastírací manévr.
Homosexualita je ve skutečnosti způsob, jakým jste vychováváni – muži k mužům a proti ženám, ženy k ženám a proti mužům, přičemž muži jsou důležitější než ženy a jsou ženám nadřazeni (já vím, prý už to tak není). Tato výchova vylučuje rovnost mezi pohlavími, nastoluje jejich válku a umožňuje rovnost jen mezi příslušníky stejného pohlaví.
Rovnost je však základní podmínkou pro funkční partnerství; proto jediná přirozená (= vycházející přímo z obecné výchovy) a funkční partnerství jsou v současné době ta homosexuální. Homosexuálové si mezi sebou rovni jsou a svá partnerství tudíž v jednotě už začínají, což heterosexuálové nikoli.
Heterosexuální partnerství prostě nejsou v souladu s režimem, i když jsou zdánlivě normální. Režim je podporuje jen proto, že je to jednoduchý, resp. nejjednodušší způsob, jak získávat neustále další otroky. Režim samozřejmě mohl vytvořit speciální lágry (kláštery) pro veškerou ženskou populaci, vlastně jakousi líheň oveček, ale musel by se o ně starat.
Z pohledu režimu je jasné, že je lepší, aby ženu měl na starosti vždycky jeden muž: napřed otec, pak manžel, a nakonec, bude-li to třeba, ještě syn. Režim se tak nemusí o ženy starat vůbec, a naopak, ženy s církví téměř pořád spolupracovaly na ovládání mužské populace.. jinými slovy uzpůsobily mateřskou výchovu potřebám režimu.
Nebo takhle: muže jednotlivce neuhlídáte. Pověste mu na krk ženu, a ona to udělá za vás: bude kontrolovat jeho myšlení, zbytky cítění, většinu jeho činností (jako například sehnat dvojnásobek toho, co vlastní všechny sousedky dohromady), i jeho loajalitu k vám coby zástupcům režimu, a ještě vám porodí nové otroky. Hoďte mu na krk ženu, a on už nikdy nebude přemýšlet nad nesmyslností režimu. A ještě navíc je můžete kontrolovat, vydírat a vysávat prostřednictvím teorie hříchu, praxe zpovědí a byznysu s rozhřešením.
Toto vše zajišťují po celou dobu trvání katolického patriarchátu ženy, ne muži. Vlastně až dodnes.
Vlivem matek se ještě budeme zabývat, ale to co chceme říct, je že vaše světy jsou vyžrané ostatními lidmi a astrálními larvami, vaše energie neustále proudí mimo vás, mimo celou planetu, téměř vším, co uděláte vyživujete egregoru vašeho zrůdného boha, kterému jste přisoudili vaše vlastnosti, a který se tak – v souladu s vašimi vlastními očekáváními – opravdu chová. Vaším prostřednictvím, a na váš pohon.
Vaše existence se z těchto důvodů orientuje na svět fyzický, kde ještě jakýmsi způsobem existujete, máte však množství nemocí a bolestí a stále vám vznikají další, které váš předobraz, jak ho vytváříte v neviditelných světech realizují ve světě hmotném. Jste chodící mrtvoly, to jste..
Někteří probuzení jedinci se snaží svůj svět aspoň vybudovat, ale protože je každý jednotlivec dokonale obšancován wampýry jak mateřskými, tak i systémovými, naráží takoví lidé při každém kroku na nesčetné množství překážek, z nichž některé bez pomoci nelze překonat.
Každému se sice pomoci dostane, i když ne od vás lidí, protože když se někdo probudí a něco se mu v této věci podaří, vy ho stejně hned znemožníte nebo zavraždíte (nebo obojí). A otázka, kterou bychom vám chtěli v této souvislosti položit, zní:
Co teda vlastně chcete?
Já bych připomenul, že „to, co jíme je to, co jí“. Pokud se většina lidí živí světem někoho jiného, co to může znamenat jiného než pavoučí kolonii? Lidé se vzájemně častují jedem, který je rozkládá, a uvolněné energie požírají. V tuto chvíli snad každý člověk je profesionálním požíračem duší.
A týká se to i fyzické stravy. Naši živitelé nám nutí potraviny, které nás vysávají a dělají z nás tupé ovce, počínaje mateřským mlékem jiných savců přes nejrůznější chemické přípravky pro zlepšení chuti a barvy, až po kosmetiku a léčiva. Ani fyzická těla už nám zřejmě nesmí sloužit tak jak by měla.
Pak ovšem stojí za připomenutí, že „jsme to, co jíme“. Pokud se většina lidí živí zbytky světů jiných lidí, co jsou lidé, když ne zbytky lidských světů, žalostná torza sebe samých? A zdá se mi to, nebo toto konstatování odpovídá deseti procentům průměrné mozkové kapacity lidí?
Co pak chcete s druhými lidmi sdílet? Vždyť sami nic nemáte..?! Kdepak, vaše „milování“ je ve skutečnosti hrubá závislost na cizí energii, a naprostá většina vašich pokusů vytvořit milostný vztah se rovná pokusům o ovládnutí člověka, jehož energie vám chutná, a obnáší jeho zmanipulování, aby vám dal svá torza k snědku. A když to někdo udělá, cítíte se povzneseně, místo abyste ze sebe zvraceli. Říkáte, že dáváte lásku, a přitom jen berete, berete a berete..
Ženy stojí proti mužům, prý na straně systému. Muži stojí proti ženám, prý na straně systému. A systém? Na čí straně je systém? Chápete, že stojíte-li na straně systému, stojíte proti vlastnímu partnerovi? Chápete už, že jste se prostě zaprodali? A víte komu?
Řešení vidíme v tom přestat si lhát, a začít se sebou pracovat. Každý vztah lze pozvednout, protože každý člověk se dokáže pozvednout. Osvědčilo se nám pozvedávání tajné, úplně bez vědomí partnera, a nebo pak společné. U toho tajného jde o to, že lidé se bojí změn, a pokud se budete chtít zlepšit, partner se vám to bude snažit překazit, protože se bude bát, čeho se u vás dočká.
Zachovali se tak zatím všichni „partneři“, co jsme kde sledovali, většinou si to ani neuvědomili, jejich podvědomí vše zařídila k jejich výsledné spokojenosti (= návrat partnera ke starému stavu, sice nefunkčnímu a zcela neuspokojivému, ale předvídatelnému a ovladatelnému a tudíž jistému stavu).
Leccos vypovídá i fakt, že to byli především muži, kdo se chtěl měnit. Jejich partnerky jim navenek tleskaly, a uvnitř bylo: „Tak ty máš ještě čas a energii na takové hovadiny? Jak tě jenom zaměstnat, aby ta energie šla do mě..?“ To jsou vaše ženy, a proto se jako lidstvo nedokážete vyvíjet. Neskutečná podlost..
..ta podlost je ovšem z velké části dána mýtem o Adamovi a Evě a vaším přístupem a chováním k ženám. Proto bychom navrhovali začít své pozvednutí žensko-mužským vyrovnáním, protože pak můžete pracovat společně, a hlavně se vám do sebezkoumání nebude plést válka pohlaví.
Domluvte se na absolutní rovnosti, uzavřete smlouvu o neútočení, a začněte oba mluvit pravdu, každý svou, a mluvte ji srdcem. Pravda vyslovená srdcem vyplodí důvěru a už v ten moment mezi vámi může začít proudit láska. No a láska, to je život.
Domluva je domluva, a člověk není stroj. Čeká vás mnoho pochybení, a pak je na místě omluva a obnovení domluvy. Nic víc pro začátek nepotřebujete, základní principy jsou tu hned v několika podobách, a složitější situace tu navíc najdete rozebrané. Nic vám nechybí, můžete klidně začít.
Během pár minut můžete začít žít svůj život, a v tom okamžiku začnete mít co sdílet. Tak je to jednoduché.
Děti »»
© dirosloví.cz | Průvodce diroslovím | Mapa stránek | Ke stažení | Meta info