aneb dění v nefyzických rovinách pohledem zákona příčiny a následku.
Už po mnoho tisíciletí chybí člověku mír. Tak dlouho to trvá hlavně proto, že lidé se míru snaží dosáhnout vně sebe neboli ovládnutím těch druhých, a snaží se toho dosáhnout válkou.. což, zákon příčiny a následku je vcelku jasný, a historie také: je to nesmysl.
Lidé, kteří válčí, si nepřejí mír, protože kdyby si přáli mír, tak neválčí. Jak jednotlivci, tak i celé skupiny lidí, ba i celé civilizace se podle toho zachovaly, dokonce raději odešly ze Země, než by se propůjčily k násilí. Je pravda, že u ostatních „lidí“ platí za poražené.. ovšem, kdo by se staral o názory tupců, kteří všechny mírumilovné lidi vyhnali či vyvraždili a žijí v neustálých obavách, kdy to jejich vítězství pomine?
No, kdo by se staral.. my, že?
My jsme totiž potomci těch, kdo o míru mluvili s meči/bajonety/samopaly v rukou. I my o míru neustále mluvíme, proto máme v rukou atomové pumy. Možná že našimi řečmi někoho oklameme..?
Opravdu..?
Možná sami sebe.. stejně jako naši předci.
Vezměte si, že tváří v tvář umírající planetě stojíte s hlavou hrdě vztyčenou, stojíte na smrtícím odkazu vašich předků, a jste na ně hrdí: jdete v jejich stopách a nedáte na ně dopustit, místo abyste se za ně styděli, snažili se od nich dostat co nejdál a založili pro sebe a vaše děti nový, úplně jiný život. Ne. Vy dál vraždíte ve jménu míru, místo abyste urychleně zjednali nápravu.
A stejný přístup máte i v neviditelných světech. To co vám nalžou rodiče, vychovatelé, učitelé a profesoři, kteří všichni do jednoho jsou hrdí na tu vaši prolhanou společnost, kteří velebí ty ruce předků, celé od krve slabších, kteří uctívají ty hlavy, které vymyslely další a větší utrpení pro ty slabší, a kteří vzývají mozky, co vyplodily zneužití všech vynálezů proti těm slabším.. tento obdiv, smíchaný s úctou nakonec přejmete také, a nejenže se zbraní v ruce hájíte své zrůdné předky před lidmi, kteří o nich promluví pravdivě, vy dokonce pocítíte touhu se těm předkům vyrovnat.. být také tak důležití, úspěšní, slavní.. nelidští.
Oslava a uctívání zrůdnosti předků je jeden ze základních momentů ztráty vnitřního míru, kterou musíte projít, abyste mohli do vaší společnosti. Je asi jasné, že když ztratíte mír vevnitř, nebudete ho mít ani vně. A o to jde.
Člověk, který je sám se sebou v míru, je v míru i s okolím a nepotřebuje tudíž žádnou uměle organizovanou společnost a vládu. Naopak, takové potřeby má pouze člověk, který není sám se sebou v míru, protože pak není v míru ani se svým okolím, a potřebuje, aby mu někdo zvenčí stanovil hranice. Jenže, v tomto okamžiku se stává otrokem, protože tím právě za všech okolností musí přijmout diktát, a to ať je ten diktát jakýkoliv.
Nu, a jakmile jednou vznikne společnost ovládaná diktátem, je jen otázkou času, kdy se diktátor rozhodne poslat své ovečky do války, dobýt nová území, podmanit si další lidi a nadělat z nich otroky. Tím se z původních otroků stane střední vrstva, z dalších otroků nižší střední vrstva, z dalších spodina atd.
Vrstvy takto vzniklé jsou většinou mnohem horší než původní diktátor: to oni dohlížejí na to, aby se vytvořily „zavedené pořádky“, které jim budou co nejvíce vyhovovat, to jest, aby měli větší slovo než diktátor, kterého – pokud se nechá – po čase úplně odříznou od reality.
Když se z otroků stane střední vrstva, vytvoří „zavedené pořádky“ pro nové otroky. A když se pod takové otroky dostane další vrstva, začnou ty pořádky platit už jako zákony. Totéž se stane s pořádky dalších vrstev. Tak se stalo, že z původního prostého diktátu „dělejte, co vám řeknu“ vznikly dnešní tisíce stran Sbírky zákonů.
Tehdejší otroctví bylo velmi jasné a jednoduché – a tehdejší lidé měli i přes své otroctví jasný a jednoduchý i život. Dnes to otroctví už tak zřetelné není, i když fakticky máte neustále někoho nad sebou a musíte dělat, co vám řekne, a když něco udělat odmítnete, musíte počítat s následky. A složitost dnešního života je hrozná.
Hlavním rozdílem oproti „tehdy“ je ovšem to, že ta strašlivá masa zavedených pořádků, co se změnily v zákony a všem nám ztrpčují a zesložiťují život, to je dnes společnost. Ne lidé, ale tisíce let hromaděné „zavedené pořádky“, to je dnes fakticky společnost.
Věříte v nedostatek, proto jste od něj na dosah ruky – místo abyste si jako všichni ostatní tvorové vzali jen to, co opravdu potřebujete, zabíráte všechno jako „své“ a zbytek recyklujete prostřednictvím znásilněných, zotročených tvorů, které si také zabíráte jako své.
Máte také zavedeno, že silnější vyhrává. Kombinace s vírou v nedostatek způsobuje, že si silnější zaberou všechno pro sebe, a zbytek si něco získá, když splní nějaké – vlastně jakékoliv – podmínky silnějšího. Abyste se mohli najíst, musíte zaplatit tomu, kdo si Zemi zabral pro sebe. Kdo nezaplatí, prostě utře.
Strach z nedostatku vede ty „silné“, lidi, ale i celé země k tak strašné neschopnosti se o něco podělit, že se u nich každý den tisíce tun potravin „recyklují“ (prostřednictvím zvířat, která se pak povraždí a prodají), a další tisíce tun se vyhazují, protože nejdou nebo se „nevyplatí“ je recyklovat.
Proto je na vaší planetě hlad, i když vám toho Země poskytuje ještě mnohem více, než potřebujete k vytvoření globálního blahobytu. A proto také jsou u vás neustále boje, protože si to čas od času někdo nechce nechat líbit.
A proto je u vás nedostatek, protože vyznáváte prokletou hru kdo z koho s tím prokletým „silnější vyhrává“. To je to, co vám dovolili vidět. Jenže, ono to také znamená, že slabší prohrává.. což tohle většina z vás už prostě nevidí a tu hloupou hru hrajete a ty nejsilnější dokonce obdivujete a ještě i neúměrně platíte..
..a jelikož nevidíte ani jen druhou stranu mince, nemůžete vidět zlo, které tím plodíte. Ono totiž platí, že pokud někdo, i třeba jen jeden prohraje, všichni ztrácejí. To je klíč k vašemu nedostatku, přesně tímto ho dnes a denně vytváříte a prohlubujete.
Touto moudrostí přitom po celou dobu vašeho „civilizování“ disponují národy, které jste označili za primitivní a tudíž vhodné k vyhynutí. Ty národy se s vámi o tu moudrost podělily, jenže, vy ji nedokážete použít, protože vy jste se o nic nepodělili. Tak praví zákon příčinnosti. A zdaleka to není všechno.
Pokud dopustíte, aby na Zemi od hladu vymizely celé národy, když vy máte dostatek, zemřete v hladu sami, a někdy i zaživa. Příkladem, většina z vás umírá a hladoví po lásce, i když jste uprostřed svých nejbližších. A neplatí to jen pro umírání. Většina z vás hladoví po lásce i v objetí partnera.. po lásce, po citu, po naplnění něčím hezkým..
To by se třeba u domorodých afrických, australských či amerických kmenů stát prostě nemohlo. To se může stát jen bytostem, které hlad způsobují, i kdyby tou spouštěcí akcí měl být jen tichý souhlas. Ono když chcete žít v citu, musíte si otevřít to cítění, které jste uzavřeli, abyste necítili bezmoc a frustraci z lidské bídy, a také aby vám nevadila nelidskost hry kdo z koho, aby vám nevadilo „vyhrávat“.
Ale to vy neuděláte.. neotevřete své cítění, raději žijete o hladu.
Nemůžete otevřít své cítění, protože by vám došlo, že poslušně, podle doporučení autorit odsuzujete Hitlera, a přitom stejnou, jen mnohem rozsáhlejší genocidu každý den schvalujete a svou lhostejností vykonáváte sami. A některým by pak mohlo dojít i to, jak strašlivě za svou lhostejnost platíte, což je to hlavní, co nechcete dopustit.
Nemůžete otevřít své cítění, protože by vám ukázalo, že to na uměle vytvořeném nedostatku, na neskutečné lidské bídě jste si založili společnost, které drze říkáte civilizace. Proto radši žijete bez citu.. jako pohyblivé mrtvoly.
A lidé jsou pro tuto společnost přizpůsobováni.. ..musíte být vychováni, abyste byli dobrými otroky.. abyste vyhovovali tisíce let starým definicím toho, co je dobré a co ne. Už jste se poznali?
Ztráta vnitřního míru je tedy pro společnost a její přežití dost zásadní záležitost, a spolehněte se, že mocní tohoto světa dělají všechno proto, abyste mír ztratili a jen tak jej už nenašli. V současné době je přijato mnoho opatření, která se prolínají v několika vrstvách.
Aby společnost neměla takovou práci s vaším přizpůsobením, je ztráta vašeho vnitřního míru předkládána jako úkol „dobrých“ rodičů, a pojata jako otázka zachování jejich cti. Ve věcech cti nejsou s lidmi žádné žerty: mnoho lidí bylo hanobeno, tupeno, mučeno nebo i jen tak vražděno jen proto, aby někdo jiný získal dojem, že byla zachována jeho čest, a mnohdy aby se s ním zbytek jeho společnosti vůbec bavil.
Tak i rodiče, kteří nepřizpůsobí své děti podle aktuálních norem, riskují ztrátu „cti“ a embargo od okolí. To částečně vysvětluje jejich hysterii, kdykoliv děláte něco nestandartního a napadnutelného. Vysvětluje, ne omlouvá, to v žádném případě. Tak či tak, rodiče zhoubné dílo jen začnou, dokončí jej společnost.
Skoro nikdy vás společnost nenechá jen pod vlivem rodičů, protože by se mohlo stát, že prohlédnou a slitují se nad vámi.. že všechny ty nesmysly, kterými vás celou dobu krmili, vezmou zpět. To se nesmí stát, proto se uměle zveličují generační rozdíly tak, abyste se v pubertě rodičům co možná nejvíc odcizili. Je to vcelku zrada.
Rodiče jsou systémem nuceni připoutat si vás a protáhnout váš vývoj na víc než trojnásobnou délku, a celou tu dobu vás držet přivázané a v poslušnosti, aby nepřišli o tu jakousi čest, a pak najednou se do toho přivázání šije tak, abyste se co nejvíc urvali od rodičů a co nejvíc zapadli do chtivé náruče systému.
Rozumíte, o co jde? Systém chce otroky, ale nechce se o ně starat.
Věci bude lépe rozumět, když si ztrátu vnitřního míru přeložíte jako ztrátu lidství. Jak asi víte, lidství bylo rozděleno na ženství a mužství, přičemž ze začátku bylo nadřazeno ženství, a po patriarchálním převratu mužství. Ženství bylo zatraceno, a teď nám chybí.. celá jedna polovina lidství tu prostě není, a mužství tu ani nikdy nebylo, takže nám ani nechybí.
Muži nikdy nedostali příležitost opustit atavistický rozměr a stát se civilizovanými, byli nejprve pod vládou žen, pak pod vládou mužských homosexuálů, nechali se zaslepit údajnou nadřazeností nad ženami, aniž by si dokázali všimnout, že je ženy ovládají tím úplně nejprimitivnějším způsobem, atavistickými přísliby klína. Přísliby.. ne jejich plněním.
Nikdy to nedokázali prohlédnout, ale to jim nebrání chlubit se zrůdnou, nelidskou logikou, která spolu s matriarchálními přežitky přivedla ke zkáze celou planetu, nejen „lidskou“ civilizaci.
Takže co se týká např. humanismu, jde o absolutní výsměch, o patriarchální náhražku lidskosti, ve významu, v jakém si ji představují vládnoucí vrstvy: mužský bůh bude – jejich prostřednictvím – dopouštět hrůzy a zvěrstva, jaké se mu zlíbí, a poddaní budou neustále brebentit něco o jakémsi milosrdenství a doufat v milost u posledního soudu. Budou své vládce prosit o smilování, a ti budou mít volné ruce se smilovat a nebo také ne. Budou moci cokoliv.. jménem boha.
Jméno boha je něco, co už stálo miliony lidí život. Co je to ale za boha? Je to smyšlená obluda, krvelačný vampýr, který existuje jen proto, že jej někdo stvořil, vnutil ostatním a nakrmil ho jejich vírou, krví, a mnoha dalšími oběťmi, a především jeho prostřednictvím držel lidi v hysterickém strachu a poslušnosti a zmařil tak ještě i celé životy i těm, které nepovraždil rovnou.
Žádné náboženství nedalo lidem lásku, jen strach a boj o moc. Ostatně, náboženství je o víře, a to už víme, že čemukoliv vám někdo řekne, že musíte věřit, je už z principu lež. Kdo ví, nepotřebuje věřit. A náboženství je i o ohrožení, pokud neuvěříte, a hlavně o vyznání: musíte totiž, abyste byli přijati, „svou“ víru hlasitě vyznat.
Vyznání znamená přihlásit se k dodaným slovům s dodanými významy. Když k tomu někoho donutíte, začne znenadání žít váš diktát, protože i když dotyčný s těmi slovy vnitřně třeba nesouhlasí, vyřkne je nahlas a tím se v jeho životě začnou dít, ať chce nebo ne. Je to tzv. černá magie, a není to vynález patriarchů.
Tuto techniku vynalezly matky už v matriarchátu, podsouvaly svým dcerám od nejútlejšího věku zákeřná sdělení a nutily je ta sdělení vyznávat, a to mělo za následek, že když dcera dorostla, nestala se matce hrozbou, ale jen výkonnější loutkou, neboli zůstala v područí.
Jinak by totiž nešlo zrealizovat systém matek rodu, a matky by ze sebe nemohly dělat zosobnění bohyně, protože nezmanipulované dcery by je okamžitě smetly. No, šlo tenkrát o jméno bohyně, ale děje se nám to úplně stejným způsobem dodnes.
Další, v patriarchátu velmi proslavená podoba tohoto zaklínání vznikla v době, kdy každou ženu, s níž se mělo vůbec nějak počítat, musel vlastnit muž. Ženy si však muže navzájem kradou, když u nějaké „projdete výběrem“, ostatní to poznají a vší mocí se vás snaží urvat pro sebe.
Proto začaly ženy vyžadovat od mužů hlášky „Miluji tě“, „Jsem navždy tvůj“ atd., protože když to řeknete, mají na vás dost velkou páku a svého druhu patent, krutý černomagický patent. Navždy je dlouhé slovo.. mnohem delší než vesmír, a když uděláte tak strašnou hloupost, krutě si naběhnete.
Muž sice v patriarchátu patří bohu, ovšem tato větička vás vydá ženě, která se tím stane bohyní – přijala vyznání, jistou víru a dostala první oběť. A co teprve až „vám“ povije děti – komupak asi budou patřit? Opět jméno bohyně.
Abychom to shrnuli, lidem chybí mír i proto, že v nich neustále válčí bůh s bohyní, a všechno se tedy děje jménem boha či bohyně. Napadlo vás někdy, jaké by to bylo existovat sami za sebe?
Z jevu „jména boha“ a „jména bohyně“ vyplývá jev jméno rodičů. Nejčastějším zněním je „cti otce svého i matku svou“, a znamená to krutou direktivu absolutní poslušnosti, korunovanou brutální zvůlí onoho „o rodičích se nic špatného neříká“.
Tím jsou z rodičů bozi, a cokoliv udělají, dítě musí akceptovat, pasivně (člověk míní, pámbu mění), bez odporu (bez rouhání), nejlépe s radostí a vděčností (chval každý duch hospodina, neboť je veliký a milosrdný), atd. Když dítě něco neakceptuje, je špatným věřícím, a hrozí se mu peklem, bubákem, čertem, klekánicí, a kdečím.
Aby to vyhrožování mohlo fungovat, jsou mu čteny stanovy jeho víry, které vyplývají z pohádek, pověstí, mýtů a dalších proradností, vykládají se mu lži o vílách, skřítcích a dalších bytostech, protože většina dětí je vidí, tak aby se s nimi nechtěly kamarádit a neměly náhodou něco vlastního.. aby zkrátka zůstaly ve všem odkázány na rodiče, kteří na ně mohou použít cokoliv, aniž by jim to mohlo být vráceno.
Toho většina rodičů všech dob sprostě využila, hojí si mindráky na dětech, a proto nejsou schopní prohlédnout, že stejným způsobem je nakládáno s nimi, jménem boha, a že tak může učinit kdokoliv si usmyslí. Například Lucifer, že? Ten se přece rozhodl, že ho stvoření uzná za svého stvořitele, tedy rodiče.
Lucifer se v tuto chvíli věnuje hlavně lidstvu, protože člověk je pořád ještě správcem planety Země, a Země je Živoucí knihovnou celého tohoto vesmíru. No a celý vesmír, to už je přeci jen jakási součástka stvoření, takže se jeho zájmu nelze divit. O to více se divíme lidem, že s ním na tom spolupracují, na ten FB se registrují, dávají mu svá osobní data i velkou část toho, co žijí, a ztrácí tak konečně zbytky styku s realitou.
Lidé se z našeho pohledu snaží způsobit ten největší malér všech dob: rozbili už atom, zavrhli svá těla, na genetické úrovni si degenerovali těla i potravu atd., celkově bychom to vyjádřili tak, že lidem je milejší a cennější cokoliv umělého než jejich život, planeta a příroda.
No, a není to snad přesné vyjádření Luciferovy vize? Není to snad až dojemná snaha vyjít mu vstříc?
Je pochopitelné, že když jsou lidé týraní výchovou a nemohou se bránit, že nenávidí své rodiče a hledají si náhradu, ostatně, stejným způsobem u vás rodiče nenávidí své děti. Ale proč si berete náhradou zrovna Lucifera, když máte hvězdné rodiče vlastní, skutečné, a po celém vesmíru?
Na to je jednoduchá odpověď: protože všechna náboženství a uctívání rodičů vám vnutil on sám.. měl na to celé věky a obrovské množství služebníků.. popravdě, i jeden celý národ na Zemi. Služebníci zařídili, že se k ničemu jinému neznáte, že ve vlastním zájmu nebýt zesměšněni, zhanobeni nebo zabiti, a těch několik, kteří se snaží najít pravdu, nebo aspoň alternativu spolu se služebníky zesměšňujete, hanobíte a zabíjíte.
Takhle se ale prokletí „jména rodičů“ nikdy nezbavíte.. musíte jinak!
Než se člověk vybabrá z výchovy, je jeho vývoj omezen na postupné rozpoznávání a opouštění výchovných lží. Ovšem čím více jsme z té výchovy „venku“, tím více se nám nabízí možnosti prožít to či ono, a tam už je ohromný prostor pro to, aby vám společnost něco nabídla, dřív než zkusíte něco vlastního.
Kvůli tomu bylo před pěti sty lety vytvořeno tzv. falešné ego, založené na technologickém pokroku a bezduché, bezbožné verzi mužské vědy. Zjistilo se, že církev osvětu zadržovala, vývoj zpomalovala, a ti, kdo měli ty ohromné plány ovládnout lidstvo, které se dnes naplňují, to museli zařídit jinak.. aby se to totiž stihlo.
Vývoj se dnes říká zkoumání hmotných jevů, vytváření „nových“ hodnot, které by se daly lidem prodávat a které by je za jejich vlastní peníze nějak zabavily, zneškodnily a udržely v područí, pokud možno tak, aby lidé sami nikdy nepřišli na to, že jsou otroci. A celé se to povedlo. Lidé žijí tím, co mají mimo sebe, tedy jeji ego není pravé, ale falešné. Proto jej ani nedokáží ovládat.
Navíc lidé s „moderními“ výdobytky nedokáží zacházet, nedokáží uhlídat jejich zneužití, ale to jim nevadí, protože jsou přesvědčeni, že jsou pány tvorstva, a nic od dalšího vývoje vlastně nečekají.. což jim však nebrání radostně oslavovat každý nový objev, který to pánotvorství popírá.
Jednotlivci se ukájí tím, co už lidstvo umí, a jen nejlepší z nejlepších, kteří nemyslí čistě jen na sebe, se už celé věky spokojují s nadějí, že to všechno povede k tomu, že třeba, možná, někdy v daleké budoucnosti se děti jejich dětí budou mít dobře.
Tahle vize se už mnoho tisíc let velmi nelíbí matkám, protože ony jsou od toho, aby stály modelem, a jejich děti zase od toho, aby ten model do puntíku ztělesnily. Většina matek někde v sobě nosí ukrutnou soupeřivost s vlastními dcerami a zanic na světě nechtějí připustit, aby se dcera měla lépe neboli žila jinak, než ona, a pokud možno aby jí nějakým způsobem zůstal i syn.
Kdyby totiž dcera žila jinak, nešlo dost dobře kontrolovat. Je to matriarchální obdoba otcovského Oidipova komplexu, který způsobuje podobné hrůzy synům, a dnes, kdy jsou ženy do té naší napodobeniny společnosti zapojeny, i dcerám.
Je asi jasné, že společnost, kde rodiče tímto způsobem ovládají své vlastní děti, se zákonitě nemůže vyvíjet jinam než k horšímu, což obvykle nazýváme degenarací, a tu nám nadevši pochybnost dokazuje fakt, že všechno, co „lidstvo“ vynalezlo, bylo použito proti lidem.. že v zájmu společnosti.
Ale kdo je společnost?
Žijeme v systému, který denně vyprodukuje nepředstavitelné množství utrpení a zamořuje tak nejen svět fyzický, ale i sféru emocí a myšlenek. Výchova navíc dělí lidi na ženy a muže, mj. i tím, že ženám zakazuje myslet a mužům cítit.
Je tedy předznamenáno výchovou, že masové (jakože masově šířené) emoční problémy (třeba z TV atd.) ovlivňují přímo ženy a teprve pak, zprostředkovaně muže. Právě naopak ovlivňují masové myšlenkové pochody napřed muže, a zprostředkovaně pak ženy.
Tím je dáno, že muži vidí své emocionální problémy v ženách, ženy své myšlenkové nedostatky v mužích, ale nikoho nenapadne zpochybnit systém a především právě výchovu.
Výsledkem této rovnice je válka pohlaví, kde je momentálně přednastaveným vítězem muž. Ne že by na tom záleželo, hlavním účelem války pohlaví je čistě jenom ovladatelnost lidstva prostřednictvím „rozděl a panuj“, nadřazení muže je jen fiktivní a je preferováno jen proto, že dává stabilnější výsledky. Skutečným vítězem je vždycky vláda, tedy systém.
Nadřazení muže znamená, že muž se stará o zajištění tzv. „rodiny“ a žena vychovává. Tím se do výchovy dostane minimum mužova progresu a maximum ženských vyjetých kolejí, zvyklostí, které vnucují matky dcerám jako „takhle a jen takhle je to správně a neopovažuj se to zkoušet jinak“.
Jen tak se mohlo stát, že vaše výchova je už šest tisíc let stejná, i když celou tu dobu slouží – a to prokazatelně – výlučně proti lidem. Ženy však mají dojem, že to je „to jejich“, a urputně se toho drží, zřejmě ve snaze neztratit matrilineární vývojovou kontinuitu, která však byla přetržena a její pokračování je patriarchálním podvrhem, tedy z té vědomé části.
V nevědomé části se však toho „ženského“ uchovalo dost a dost, to že k tomu ženy nemají vědomý přístup a vlastně nic podstatného o sobě neví, je už věc druhá. Dnes celá známá matrilinearita bohužel začíná až u té jedné, která prodala ženy patriarchům a celou matrilinearitu postoupila pod „otcovskou“ kontrolu, přičemž patriarchát ji za to odměnil dosud neodvolaným smrtícím zlořečením: „Eva, strůjkyně všeho zla, svůdce nevinných a viník svržení z ráje“. (Ano, to ztotožnění je záměrné).
Možná si vzpomenete, že už proběhlo mnoho pokusů změnit lidstvo, a že všechny byly marné. Ne vždycky by ty změny byly k lepšímu, ale něco by se stalo určitě. Všechny pokusy shořely na tom, že se sice změnila mužská (systémová) výchova, ale nikdo nepohnul s matkami – ty pořád vštěpují dětem stejné nesmysly jako kdybychom žili v nejhlubší matriarchální totalitě..
..což možná vlastně žijeme..?
Jediná naděje na změnu „lidstva“ byla zřejmě v tom vpustit ženy do společnosti a způsobit jim tím „jiné starosti“, což se sice stalo: děti dnes vychovává televize a ne matky, bohužel, změna neproběhla k lepšímu, ale k horšímu, jelikož v televizi je ještě více násilí než v mateřské a otcovské a školní výchově dohromady.
Televizní násilí je profesionálně zpracované a funguje bez odvolání. Otec i matka, děd i bába, a nakonec někdy i učitelé ve školách občas na dítě přestanou tlačit a zachovají se lidsky, televize nikdy.
Evidentně jsme „zapomněli“ vpustit do té společnosti také děti – ty zůstaly úplně mimo, bez otců, bez matek, bez čehokoliv, co by aspoň vzdáleně připomínalo lidskost, zůstaly odkázané na televizi. Vzpomínáte si přece na dobu, kdy se lidé dělili na muže a ženy s dětmi? Dnes se dělíte na pracující a děti, přesněji řečeno na TV s pracujícími, TV se ženami, protože na ty jsou potřeba krom obecných ještě i speciální manipulační techniky a TV s dětmi.
V rámci pohlavního rasismu korunovaného ženským rádoby-zrovnoprávněním jsme z dětí postupně udělali zcela samostatné pohlaví, které se už po staletí vyznačuje především tím, že za žádnou cenu nesmí projevovat sexualitu. Sexualita je však životní síla: omezíte ji, a omezíte Život, zabijete ji, zabijete Život. Tohle děláte svým dětem, dnes a denně.
Tím vám vzniká dluh, který jen tak nesplatíte. Většina z vás sice nakonec opravdu poprosí své děti za odpuštění, aniž by však pro ně hla prstem, a hlavně aniž byste je propustili ze svých vražedných spárů. A teď už to nedokážete ani kontrolovat, protože nad vašimi dětmi skrze vaše spáry vládne televize.
Budete plakat..
Přednastaveným vítězem ve válce pohlaví zůstává muž, ženy však dlouhotrvající snahou dosáhly toho, že už není přednastaveným poraženým žena, jsou to její děti. Vražedné účinky mýtu o Adamovi a Evě, s přednastaveným vítězem a viníkem byly přesměrovány na děti, odznak patriarchátu, a dnes už i odznak integrovaného matriarchátu.
Ženy tedy definitivně zahodily ženství, a postavily se po bok mužům, a stojí tak proti ženám, proti dětem, stojí mimo ženství, proti lidskosti, které bez ženství nelze dosáhnout. Máme tu ženské patriarchy, kde ženské je jenom tělo, jinak nic. Patriarchové sami k tomuto stavu položili kdysi základ, když prohlásili dítě za plod hříchu, člověka díky tomu za „špatného“ a potřebujícího „spásu“, aby mohl – pokud bude celý život dělat, co se mu řekne – po smrti vejít do jakéhosi „nebe“.
(A to ještě jen proto, aby tam mohl spočinout v náručí laskavého Otce, který na Zemi – prostřednictvím svých pozemských zástupců – vyvraždil celé národy, celé živočišné i rostlinné druhy, jen aby jeho „slovo“ nenarazilo někde snad na nějaký nesouhlas, nedejbože odpor..)
Děti jsou dnes v rodině jen zbraní, kterou používají matky proti otcům a otcové proti matkám, o prarodičích a státu vůbec nemluvě: společnost používá děti a vlastně i lidi pro své vlastní účely, a prarodiče, kteří v takové společnosti celou dobu žijí a už to mají za správné, dělají totéž.. vlastně jsou toho nástrojem – slepým, hluchým, a bezcitným.
Oni to musí mít za správné, protože jinak by museli sami sobě, svým dětem i jejich dětem něco přiznat, a nedejbože se omluvit, a už vůbec nedej bože předat slovo, žezlo a správu mladým, nezkušeným, pravdivým a nezkaženým (inu lidským) jedincům.
A co kdyby ti jedinci po nich chtěli nějakou nápravu..? Změnu..? Činnost..?
Že?
Patriarchové tak konečně dosáhli svého: ženy na ně pracují (to jest aby dostaly 50-80% mužského platu, pracují leckdy i několikanásobně více), rodí jim děti, a žádné skutečné slovo už přitom nemají, a to ani vůči těm dětem, i když některé si třeba myslí, že ano. Jsou na tom stejně jako muži.
Zároveň se proto nebývalým, naprosto strašným způsobem rozmáhá používání těch nejčernějších a nejvražednějších praktik, kterými si matky, ale i ostatní ženy a i dívky svůj vliv snaží udržet, případně si ho vůbec dokázat.
A všechno, co dělají dětem (vlastně všem ostatním) ženy, dělá systém jak dětem, tak ženám, a tak celému lidstvu, protože patriarchové všechno odkoukali, zanalyzovali, a začali používat na ovládání lidstva.
A jelikož většina mužů je vzhledem k zákazu emocí k takovým věcem naprosto nezpůsobilá, používají se k tomu kromě homosexuálů (ženských i mužských) především matky, teď už konečně i ženské patriarchy (teď nevím, jak to skloňovat), a samozřejmě i děti, teď už bez nejmenších překážek ovládané televizí a internetem (a všemi příslušnými zbraněmi, jako je móda, značky, showbussines atd.).
A pro příklad, jak rozsáhlá kampaň to je.. totiž, do všeho oficiálního, tedy i do žrádla pro zvířata je zakódována informace „Jste bezmocní, jste otroci, vezměte to jako fakt a nepokoušejte se s tím něco dělat, jinak se vám zle povede. Bylo to tak od věků, a vy nám to kazit nebudete.“
Je to právě taková informace, jakou používají matky, když si přizpůsobují dcery, je to argument, jímž matky deformují víceméně celé své okolí k obrazu svému. Inu domov.. přitom ono „od věků“ je samozřejmě nesmysl, je to rodičovská lež neboli něco, co vám rodiče nakecají, aby vás přiměli něco udělat nebo naopak nedělat.
Je to právě stejný podraz jako když kněží zaváděli mýtus o Adamovi a Evě, jímž se vám tvrdí, že mužská nadřazenost a nadvláda tu byly od věků, a kterým se zcela vylučuje – vlastně popírá – existence matriarchátu.) Pravdivě klasifikováno je to zákeřná manipulace s bezbranným, důvěřivým člověkem.
Proč že dává nadřazení mužů stabilnější výsledky než dávalo nadřazení žen?
Zkuste si představit, že by právě ženy měly vytvářet hierarchii, která bude v nezměněné podobě ovládat lidstvo po několik tisíc let, když praxe je taková, že celá ženská hierarchie padá s první ženskou rvačkou, ke které pravidelně dochází nejpozději do několika týdnů po ustavení té hierarchie.
Žádná ženská autorita není nezpochybnitelná, vždycky se najde nějaká konkurence, žena, která si myslí (resp. především jejíž matka si myslí), že by byla mnohem lepší a vůbec ta pozice patří jí, protože je přeci nejhezčí a také nejlepší na světě atd. atd., a snaží se to zrealizovat..
..prostě vláda žen nemá se stabilitou naprosto nic společného, proto byl nadřazen muž. Impuls k nadřazení muže přišel zvenčí, od jedné frakce našich tvůrců.. no, stvořitelů, a byli k tomu použiti uctívači mužského boha, žijící v homosexuálních sektách, v čistém, jen převráceném obrazu předchozího matriarchátu. Není to, jak ženy někdy tvrdí, něco, co si na ně muži vymysleli, aby.. něco..
Homosexuální uctívači mužského boha byli k ovládnutí lidstva vybráni čistě proto, že nejsou ženami ovladatelní – žádná žena nedokáže ovládnout gaye, protože do gay společnosti muži utíkají před matkou a jejím ovládáním a tudíž jsou na veškeré ženské prvky velmi alergičtí.. resp. ani ne tak na ty prvky samotné, jako hlavně na skryté dění, které ty prvky provází.
Ani tak do žádné církve ženy nesměly (vyjma snad jen mormonů), a pokud to už někde neplatí, je to proto, že jsou již všechny rituály i náležitosti dané a absolutně neměnné, a žádná žena s nimi našim patriarchům nic neprovede. To se nakonec týká i státu a „světské“ vlády.
Pokud je přednastaveným vítězem muž, je to muž, kdo nemá potřebu používat skryté ovládací manévry. Vzhledem k zákazu emocí jich většina mužů není ani schopná, jak to kdysi už gayové zařídili. Muži jsou prostě pány tvorstva, jejich slovo platí, a kde neplatí, prosazují ho fyzicky – a jejich ovládání je tím pádem v 99% zjevné.
Zjevné znamená, že to vidí všichni (snad kromě typických mužů), a proto o tom nemusím mluvit (tady.. jinak jsem této problematice věnoval Ženy v patriarchátu).
Naproti tomu matky, které v uplynulých staletích musely zvládnout třeba deset dětí, které jim muž v souladu s katolickou nebo islámskou verzí kontroly porodnosti nasekal, a nesměly přitom použít ovládání zjevné, aby náhodou nezastínily, nebo snad nezpochybnily autoritu „hlavy rodiny“, matky neměly jinou možnost než sáhnout po prostředcích úplně jiných.. po těch, co nejsou vidět pouhým okem, a které patriarchát mnohdy nebere vůbec ani v potaz.. resp. bere, ale ne oficiálně.
(Ta kontrola porodnosti je cca toto: muž se zplozením dítěte rovná bohu otci, jen houšť, jen houšť, dělejte nám ovečky, statečné bojovníky za naši vlast, a jejich ženušky, s nimiž ti vítězní bojovníci vytvoří další ovečky..)
Ze značné části se tu proto budu zaobírat především ženskými, potažmo mateřskými ovládacími dramaty. To proto, že ženská manipulace je stejně hnusná jako mužská, ale jednak není průhledná, jednak je mnohem složitější, a hlavně je z devíti desetin skrytá, takže na ni není skoro možné poukázat. Díky tomu všemu je téměř vyloučené se proti ní nějak bránit. A kdo v tom má žít?
No, je to tak, většina lidí má z dětství několik příjemných vzpomínek, což jim nebrání tvrdit, jak měli šťastné dětství, pak se dostanou do regrese a vidí ten sadismus, kterým prošli, a nechápou, co se pokazilo.. myslí si, že jim podvědomí popletlo osoby a role.
Ještě průkaznější výsledky nám dává holotropní dýchání, lidé, kteří si poslušně myslí o rodičích to nejlepší a dostanou se v průběhu dýchání do nějaké výživnější situace, bývají úplně vyhozeni ze sebe – zkratuje jim to vědomí. Někdy trvale.
Nakonec, sami uvidíte, že o těchto prostředcích se rozhodně vyplatí psát.. až zjistíte, co taková manipulace skrývaná pod ženskou slabostí a pod pečlivě udržovaným tabu mateřství obnáší. Víte, oni ti naši otcové, se vším tím mužským násilím a neschopností něco vůbec pocítit.. ti jsou prostě jen ubozí a většinou i hnusní.
Ale matky..? Ty matky, které už dva tisíce let zajišťují vládnoucí vrstvě zbytek vší manipulace..?
Budu se tu proto snažit zprůhlednit i některé z těch hlavních praktik, které dělají z dětství noční můru a ze života peklo na Zemi.
«« Život
Lidské světy »»
© dirosloví.cz | Průvodce diroslovím | Mapa stránek | Ke stažení | Meta info